Recenze: Stallion – Slaves of Time

0

Tak jsem tu po čase s další novou recenzí a tentokrát je to na úplnou novinku. Třetí dlouhohrající počin německé pětice STALLION vyšel teprve 2. března, ale s ohledem na to, že si mě tahle kapela získala již svou prvotinou Rise and ride, rozhodně nebylo na co čekat. Inu, a jak se jim tedy povedlo Slaves of Time?

Je znát, že kapela za 3 roky od předchozí desky From the Dead“ ještě hudebně vyspěla. Mnohem svědomitěji dbají na melodickou linku na úkor maximální rychlosti, která je provázela v minulosti. A právě z minulosti kapela ve své tvorbě hodně vychází. Ať už svým hudebním pojetím, či vizáží, chlapci vypadají, jako by se k nám teleportovali přímo z nějakého velkého festivalu z 80. let. Okopané bílé tenisky nad kotníky, nábojové pásy a bandany ve vlasech dodávají jejich image ten správný nádech.

Na obrázku může být: 5 people, stojící lidé

Ale teď už k samotné hudbě. Album začíná hutnou „Waking the Demons“, která je encyklopedickým příkladem heavy metalu. Druhá v pořadí, „No Mercy“, ale původní předpoklady trhá na kousky a svým thrashovým pojetím, včetně sborových chorálů refrénu, kapela ukazuje, že může být atraktivní i pro příznivce tvrdších žánrů. Zde (ale to je jen můj osobní názor) je jen škoda, že vysoké tempo skladby trošku spadne v prostřední části kolem sóla. Na druhou stranu… skladba má skoro 5 minut, a to by mi z mlácení řepou asi hlava upadla z ramen, kdyby ani na chvilku nepolevili. Ale riff za riffem se mi skladba dostávala víc a víc pod kůži a dle mého je nejlepším počinem na celé desce.

zdroj: Janine Ulbrich Fotografie

Třetí v pořadí, „Time to Reload“, nás ale opět vrací do klidnějších vod, a kdyby ji před 35 lety vydali MÖTLEY CRÜE, byl by to dnes jeden z jejich legendárních songů. Tedy až na to, že VINCE NEIL se rozhodně nemohl nikdy rovnat výškám, do kterých šplhá Paulyho vokál. Ten se spíš snaží srovnat s Robem Halfordem v nejlepší formě a ve skladbě „Brain Dead“ je znát, že JUDAS PRIEST jsou velkým vzorem této party z Weingartenu. O to větším překvapením je pak následující balada „Die With Me“. Ta mě osobně příliš nesedla, a i onen již zmiňovaný vokál mi v první sloce přijde takový trochu mečivý. Je znát, že kapele je přeci jen bližší rychlost, byť z pochmurných riffů ve skladbě sálají emoce na všechny strany.

zdroj: Janine Ulbrich Fotografie

„Merchants of Fear“ mě ale uklidňují, je to návrat do známých vod a album opět nabírá na obrátkách. Následující „Dynamiter“ je kytarově výrazně hutnější než zbytek alba a rozhodně to není na škodu. V této skladbě se tak najdou i příznivci starých klasik jako třeba ACCEPT. V rychlosti ale nepolevujeme. Druhá polovina alba je totiž mnohem stylově i tempově vyváženější a „Kill the Beast“ i závěrečná „Meltdown“ nasazují korunu tomuto skvělému albu.

Celé album úžasně odsýpá a posluchač ho vdechne jako malinu a rád se k němu vrátí. Nicméně i tak je zde co zlepšovat, aby se kapela posunula na absolutní špičku nové vlny heavy metalu, kam si myslím, že se svým potenciálem bude brzy náležet. „Slaves of Time“ jednoznačně dokazuje, že STALLION jsou opravdu otroky času, který je uzamkl v 80. letech a vyplivl do roku 2020, aby dokázali, že si své místo na výsluní opravdu zaslouží. Těšil jsem se, jak na ně vyrazím 21. 3. do Písku naživo, ale bohužel z toho tentokrát nic nebude, tak snad jindy…

Recenze: Stallion - Slaves of Time

8.6 Špičkové

Klady:
hudební vyspělost
variabilita songů
přenos do 80. let

Zápory:
slabší vokál u balady

  • Skladby 9
  • Originalita 8
  • Produkce 9
  • Zpěv 8
  • Instrumentální složka 9
  • User Ratings (0 Votes) 0
Sdílení

O Autorovi

Fanoušek obskurního undergroundového metalu, zejména v jeho rychlejších podobách. Nadšenec do objevování neznámých (starých i nových) kapel a taky obyčejnej metloš, co si rád dá pár piv.

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x