Recenze: Ulvedharr – World of Chaos

0

Italská kapela Ulvedharr, která má za sebou tři alba a dvě EP, letos vydala singl „Cold War“ a následně celé nové album, v němž je i tento singl obsažen. Novinka „World of Chaos“ vyšla koncem března u Scarlet Records. Tak se na ni pojďme podívat…

Hned od začátku je jasné, že se jedná o pořádnou dávku metalové hudby, především v trashovém stylu. První flák „What Have We Done“ naservíruje řízné kytarové riffy, nechybí kytarové dvojhlasy a energické bicí. Vokál zastupuje growl/scream s podporou back vokálů. Dostává se i na svižné kytarové sólo a melodické vyhrávky, tremola, zkrátka vše, co v této především kytarové hudbě nemá chybět. Vokály jsou někdy lehce na hraně projevu, navíc i v ostatních skladbách jsou docela podobné, takže nakonec vytváří docela monotematický poslech, neboť ostatní věci na albu, až na jednu instrumentální skladbu, jsou vlastně až na lehké změny ve stejném duchu.

Nebudu rozebírat úplně každý song alba, vypíchnu jen ty, které mě něčím zaujaly.

Druhý song „Death Stare“ otevírá krásně basa a následuje opět energická smršť, avšak s těžkopádnějšími pasážemi. Docela se mi zalíbilo efektové užití flangeru před kytarovým sólem. A ke konci se nám do té těžkopádné části, která se párkrát opakuje, navíc zajímavě vmísí i nezkreslená kytara.

Na další skladbu „Cold War“ vzniklo i lyric video.

Píseň „Fire in the Hole“ mě zaujala již startem v podobě kytarového úvodu, drobnostmi jako lehká pomlka ve zvukové bouři, celkově je tato skladba velmi rychlá a člověk se lehce nechá unést a strhnout k pohybu. Určitě takovýto kousek dokáže rozhýbat nejedno publikum v pravých metalových požitcích v podobě pitů a headbangu. Ovšem, jak jsem již psal, celé album se nese ve stejném duchu a rychle se toho přeposlouchám. I když přiznávám, že na pořádném open airu bych se neváhal vrhnout do kotle a trošku rozproudit krev.

Další, v pořadí šestá „Chemical Wind Imbalance“, je onou instrumentální pomalejší skladbou, působící spíš jako random intro.

„Pull the Trigger“ je za mě jeden z těch silnějších kusů na tomto albu. V kytarovém sóle se krásně předvede i práce s pákou, flažolety a nástrojové vyhrávky.

Celkově je hudba plná zajímavých kytarových riffů a sól, oceňuji i zvuk a také skutečnost, že baskytara je pěkně slyšet a má i svá místa, kde si zahraje. Nicméně  tvorba této kapely mi nepřipadá vůbec originální, je to hudba, která už byla k slyšení od devadesátých let docela běžně, takže je to takové retro pokračování ověřené metalové klasiky, a to včetně textů, v nové době.

S odstupem času a po několikátém poslechu musím přiznat, že na první poslech mi  kapela přišla docela dobře fungující a dělající styl, který dělá, tak, jak se má. Avšak jak poslechů přibývalo, ubývalo mého nadšení. Tady bych zmínil, že CD na recenze poslouchám několikrát, a to pokud možno na různých reproduktorech a sluchátkách. Na první poslech na sebe zkrátka nechám hudbu jen tak působit a bez nějakých předsudků či analýzy vychutnávám dílo jak kapel, tak jiných hudebně/uměleckých projektů. Teprve na další poslech se snažím analyzovat kvalitu nahraných nástrojů a vokálů, jejich sehranost a technickou propracovanost. Na několikátý další poslech potom řeším stavbu songů z hudebně teoretického hlediska. Zvláště se věnuji textům, zabývám se i ostatními kousky skládanky, jako je grafické zpracování, a také hledám starší tvorbu. Podívám se na celkovou prezentaci kapely, hlavně na internetu – klipy, videa, absolvované koncerty a tour. A tento výklad píši hlavně proto, že postupem času mi přišla hudba Ulvedharr čím dál jednoduší, a čím víc jsem se snažil proniknout do hloubi, tím méně jsem tam toho nakonec našel. Čili, kdybych bezhlavě napsal recenzi hned po prvním poslechu, byla by tato deska hodnocena o něco kladněji. Na živých vystoupeních však kapela působí a hraje s velmi velkým nasazením, za což má určitě plus.

Tady bych se rád zamyslel nad tím, jak hudbu vnímají lidé, kteří jsou fanoušky, ale sami se hudbě aktivně nevěnují. Ti by se mnou mohli jistě v mnohém nesouhlasit, ale dokud kapela hraje a muzikanti jsou sehraní aspoň natolik, že zvládnou celý koncert zahrát bez výrazných technických chyb, záseků a omylů, a je-li zpěv energický a charakteristicky příjemný, nejspíš si takovou hudbu fanoušci vždy užijí. A potom jsou tu lidé, kteří se aktivně nebo aspoň pro zábavu věnují hudbě, nejčastěji jako hráči na nějaký nástroj, jako členové kapely, či dokonce hudbu studují vědecky. A těm už nestačí, když kapela ví, co a kdy hrát, ale zajímá je také, jak kapela hraje a z jakých myšlenek se hudba skládá, vyvíjí, jaká je harmonická stavba, rytmické změny, feeling, celkový smysl konceptu apod… Po takové hlubší analýze mi toto CD připadalo čím dál více primitivní, stavěné na 4/4 taktu, snad ani jedna změna na deseti kusech ukazuje čistou účelnost nebo záměr, popř. nízkou kreativitu kapely. Kytarové akordy jsou jednoduché, sice se střídají v rychlém tempu, stejně jako bicí, které jsou také jen tak účelné, plné dvoušlapek, avšak nějaký umělecký přínos jsem nakonec hledal jen těžko.

Docela by mě zajímalo, jak se na tento „dvojí“ hudební pohled dívají naši čtenáři. Budu rád, když napíšete svůj názor v komentářích, ne jen na tuto kapelu, ale na i váš vztah k hudbě a jejímu poslechu, jak doma, tak na koncertech a festivalech.

Tracklist:

1. What Have We Done

2. Death Stare

3. Cold War

4. World of Chaos

5. Fire in the Hole

6. Chemical Wind Imbalance

7. Fallout

8. Silent Beholder

9. Pull the Trigger

10. Vision of Chaos

Scarlet records

6.2 Ucházející

Klady
Zvuk
Energie
Žánrovost
Koncerty

Zápory
Originalita
Nápaditost
Zastaralost

  • Skladby 6
  • Originalita 2
  • Produkce 9
  • Zpěv 6
  • Instrumentální složka 8
  • Hodnocení čtenářů (0 Hlasy) 0
Sdílení

O Autorovi

Harfista, multiinstrumentalista, umělec, recenzent. Evil=livE

Komentujte

avatar

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Odběr  
Upozornit na