Recenze: Vibrathörr – 25: 007 Live

Koncerty jsou v době koronavirové něčím jako jednorožci. Bájné, vzpomínané v pověstech, ale neexistuje žádný reálný podklad pro to, že opravdu byly. Nebo snad… ? Ano! Existují přeci live nahrávky. Jenže ty většinou dělají jen ty velké halové kapely. To jsem si myslel až donedávna, než mi pod ruku přišla live pecka od pražských VIBRATHÖRR, kteří si živé album nadělili k 25 letům kapely.

Již zmiňované velké kapely své live nahrávky většinou podporují také videonahrávkou, ale nikdo klukům nemůže vyčítat, že z prostor kultovního klubu 007 na pražském Strahově šel na nahrávku jen zvuk. Kdo klub navštívil, tak ví, že na nějakou kamerovou techniku není prostor na pódiu ani pod ním.

A zvuk, musím říct, že se Vibrathörru povedl vskutku náramný! Byl jsem na Strahově na spoustě akcí, ale takhle vychytané všechny linky, vyváženost všech nástrojů s vokálem, kdy nic není přeřvané či naopak utopené, jsem tam ještě nepotkal. O zvuk se kapele na místě staral Pavel „Kuře“ Hejč, mix měl pod palcem sám kytarista a tvůrčí mozek Vibrathörru Martin Ševela a finální mastering byl poslán do Švédska Andy LaRocqueovi ze Sonic Train Studios. Výsledek je, jak už jsem zmínil, výborný, poslech je díky tomu mnohem příjemnější a můžu se v klidu soustředit na obsahovou stránku věci.

Trending

Recenze: Naurrakar – Uranfaust

Pražská (teď už opět) čtveřice se s tím nemazala a hned od první skladby „…And Hate Starts to Change the World“  ukázala, že študákům na kolejích se budou celý večer pěkně klepat hrnečky s čínskou polévkou i prázdné lahváče pod postelí. Rychle a agresivně, přesně jak to mám rád. Songy hezky odsýpají a je v zásadě jedno, jestli to je fungl nová „Killing Lights“ , nebo „Sick of Yourself“  z vůbec první desky „Self Excitement Generator“ . Můj osobní největší favorit je ale dosud nevydaná thrashová sypačka „Blinded by Fear and Hate“ , která místy přechází až v psychedelický rock. Ale i tak to je na headbang jako dělaný!

Kapela za ty roky, kdy je pospolu, přesně ví co hrát a víceméně nevybočuje ze šablony svých songů, které mají silný refrén, změny tempa pomocí klasických dropů i vymazlené kytarové vyhrávky. Možná by se mi k tomu hodilo trochu víc čistě zpěvných pasáží s nějakou tou vejškou, ale… nevadí. Zpěvák Tomáš Macháček svou práci odvádí velmi dobře.

Díky této kombinaci uteče zhruba tři čtvrtě hodina poctivého mixu thrashe, deathu a metalcoru jako voda. Člověk se nenudí ani na vteřinu a průřez celou tvorbou kapely, včetně dosud nevydaných skladeb, člověka donutí se zamyslet, kam že vlastně odložil tu svou džísku s nášivkama, až ji bude zase potřeba. Protože počin „25: 007 Live“  ve mně při každém poslechu vyvolal chuť skočit s pivem v ruce přímo do moshe mezi další blázny a zuřivě mlátit hlavou.

Na závěr jen vzkaz pro kluky z Vibrathörru, kteří tuhle recenzi určitě budou číst: ty vole na co čekáte? Těším se na novou studiovku a rozhodně dorazím na její křest a určitě nebudu sám, protože takhle dobrý live jsem neslyšel už hodně dlouho a každému, kdo tohle čte, dávám doporučení, ať si vás poslechne!