Toto je, pokud se nepletu, má druhá celoroční „topka“ pro Obscuro a doba mého působení zde jako přispěvatele se blíží dvěma rokům. Pohled na mou loňskou „topku“ je pro mě příležitostí zamyslet se nad svým osobním vývojem. Tento rok byl pro mě jakožto pro recenzenta dosti intenzivní, ale také plodný – už samotné dlouhé hodiny strávené psaním pochopitelně nesou nějaké ovoce, ale jsou tu také nové známosti a obzory, kterých si cením.
Můj výběr by měl být brán jako zcela subjektivní. Nikdo není s to poslechnout pozorně ani polovinu alb, která za poslech stojí, a to, co člověk poslouchá, je vždy nějak pre-selektováno jeho vkusem, tím, které stránky navštěvuje, co dostane k recenzi apod. Já osobně mám ale tento druh osobních ohlédnutí rád, protože v nich kondenzuje dlouhodobé hledání a reflexe, a tak vám takovouto reflexi nabízím i já.
Hold také chci vzdát domácím kapelám: zejména mě letos potěšili Et Moriemur, Self-Hatred, Silent Stream of Godless Elegy, InnerSphere a Cruadalach.
10.
Dødsferd
Diseased Remnants of a Dying World
Možná to není z mé topky zjevné, ale black metal dost sleduju a jedno blackemetalové album v mé topce je nutnost. Letos mě zaujalo pár alb, třeba od Kriegsmaschiene či Stilla, ale Dødsferd předčili vše, co jsem letos slyšel. Dødsferd hrají black metal s prvky depresivního rocku a suicidiálního black metalu a vykazují jisté progresivní tendence. „Diseased Remnants of a Dying World“ je nekonvenční a muzikálně vynikající deska.
9.
Lunatic Gods
Turiec
Lunatic Gods nejsou tuctová pagan metalová skupina. Folkové prvky pro ně nejsou jenom pozlátko připnuté na metalový základ, ale jsou s jejich muzikou plně integrované. Hudba Lunatic Gods je velkolepá a svěží zároveň a k albu jsem se nepřestal od jeho vydání vracet.
8.
Oceans of Slumber
The Banished Heart
Bezútěšné a emotivní album o ztrátě a zradě, ve kterém je ale také moment katarze a smíření. Na kráse a oduševnělosti přidává muzice také lehce soulový projev zpěvačky Cammie Gilbert. Oceans of Slumber si jistě zaslouží pověst jedné z nejslibnějších progresivních kapel z USA.
7.
1914
The Blind Leading the Blind
I když je death metal pevnou součástí mé hudební „konzumace“, a přestože jsem slyšel hezkou řádku letošních deathmetalových alb, v mé topce se objevuje jen jedno jediné, a to od Ukrajinců 1914. Toto album nepředčí řadu letošních alb co do brutality, techničnosti a podobných deathmetalových kvalit, je to ale album pro mě velice emotivní, což řečeno o death metalu může znít divně, ale je to tak, a tím si mě také toto dílo získalo.
6.
Yob
Our Raw Heart
Album „Our Raw Heart“ získalo značnou pozornost metalových i nemetalových médií. Dle mého zcela zaslouženě: z této muziky jsou cítit syrové emoce, transformované do hudební formy. Je to také album velkolepé: najdeme zde písně bolestné, meditativní a také uvolněnější, radostnější. Jsou tu také nejsilnější songy, které Yob kdy natočili.
5.
Barren Earth
A Complex of Cages
Finská progresivní death/doomová „superskupina“ Barren Earth je zpět s novým albem „A Complex of Cages“ a dle mého názoru jde o jednu z nejlepších desek, které dosud vydali. Jejich hudba je neokázalá: prostě dobré riffy a kompozice, které připomenou zlaté období Amorphis a Opeth.
4.
Voivod
The Wake
Na konci devadesátek a začátku nultých let to šlo s Voivod trochu z kopce, ale od vydání „Target Earth“ je kanadská legenda zase na koni. Předloni vydali vynikající EP „Post Society“ a letos jsou zpět se skvělým albem, které se, co do kvalit, může poměřovat s diskografií jejich zlatého období. „The Wake“ je hravá, psychedelická a notně návyková záležitost.
3.
The Eternal
Waiting for the Endless Dawn
The Eternal předvedli, jak se může hudební skupina kreativně vyvíjet, aniž by ztratila identitu. The Eternal v posledních letech hráli dosti přímočarý goth rock, na novém albu ale notně „zmetalovatěli“, aniž by ale přestali být sami sebou. „Waiting for the Endless Dawn“ je osobitý, epický počin a řada písní na něm je nezapomenutelná.
2.
The Ocean
Phanerozoic I: Palaeozoic
Proč jsem dosud nebyl fanouškem této kapely, nevím. Vydání jejich alba „Pelagial“ jsem v roce 2013 zaznamenal, ale poslechl jsem si ho jen zběžně. S „Phanerozoic I: Palaeozoic“ to byla jiná, tady jsem už kouzlu The Ocean plně podlehl – možná je to taky otázka vkusu, post-hardcore a sludge vyhledávám možná více než dřív. Tato hudba je ale tak silná a dobře zkomponovaná, že musí učarovat snad každému.
1.
Hamferð
Támsins likam
Co říct mém letošním favoritovi „Támsins likam“? Je to album hodně bezútěšné, jako jeho obal malovaný v různých tónech šedi, za touto šedivou fasádou se ale skrývá dynamická, emotivní hudba. Svým způsobem je hudba Hamferð jednoduchá: její hlubiny jsou propastné a zdrcující, dojemné momenty člověkem hluboce pohnou. Hamferð, mají v sobě pokoru, která jim umožňuje se spojit se silami, které jsou mimo nás, a toho dosáhne jen málokdo.
