Report: Gojira zaútočila na Prahu

Ve středu 7. června jsem v sedm hodin dorazila do pražského Lucerna Music Baru, kde mě čekal vyprodaný koncert francouzské metalové špičky, Gojiry. Natěšená jsem byla jako malá holka, a tak jsem ke vchodu dorazila raději s předstihem, jelikož u Lucerny mám zkušenosti s dlouhými frontami. Naštěstí vše šlo rychle a já byla uvnitř včas, abych stihla předkapelu.

Lucerna Music Bar je klub s dobrou akustikou, ale malou kapacitou. Ve spodním patře se nachází kruhové pódium a ve druhém patře jsou k nalezení dva bary a dva poměrně malé ochozy. I když jsem dorazila brzy, lidí zde již bylo mnoho a už před začátkem vystoupení předkapely jsme se všichni docela těsnali. Jen s velkým štěstím se mi podařilo obsadit místo ve druhé řadě na ochozu.

V 20:20 začali hrát Atari Terror, našinci, které si Gojira vybrala jako své předskokany. Naživo jsem je ještě neslyšela a znala jsem jen pár songů. Velmi příjemně mě překvapili. Naservírovali nám bez okolků dávku pořádně tvrdého crossoveru a rozhýbali publikum. Takže i ve velmi malých prostorech klubu došlo na moshpit, který překřtili na „kolečko lásky“ a dokonce i na malou „zeď lásky“.
Kluci do toho dali srdce a bylo to znát, protože publikum se opravdu bavilo. Jen mi chvílemi připadalo, že je pro kapelu pódium krapet malé. Spokojenost byla na obou stranách a kluci můžou být na svůj výkon hrdí.

Trending

Obscuro Podcast – Viktorie Surmøvá & Heri Joensen

Když dozněly tóny poslední skladby a Atari Terror opustili stage, všichni jsme začali netrpělivě vyhlížet Gojiru. Měla jsem možnost poslechnout si část jejich vystoupení na Brutal Assaultu, byla jsem tedy velmi zvědavá, co předvedou v malém klubu. Jejich poslední deska „Magma“ je mistrovský kousek a jejich hudba je tak specifická, že je rozeznatelná podle několika málo prvních tónů. Řekla bych, že nominace na Grammy byla víc než zasloužená.

Gojira nás chvíli napínala, pak ale přece jen zhasla světla a na nás se snesly neúprosné kytarové riffy úvodní skladby „Only Pain“.
To, co následovalo, se nedá dost dobře popsat slovy. Jejich hudba na mě tak zapůsobila, že jsem co chvíli jen stála a omámeně hleděla na pódium. Musím se přiznat, že i přes nepříjemné horko v klubu mi při několika pasážích přeběhl mráz po zádech. Netradiční zvuk kytar, společně s Joeho hrdelním hlasem a čistě zpívanými pasážemi, se nedá nazvat jinak než dokonalým.
Gojira vsadila na minimalismus – obyčejné černé oblečení a prosté zdobení bicích. Za pódiem byla LED obrazovka, na které skladby doprovázela tématická projekce. Většinou podobným videím moc nefandím, ale bylo to tak decentně a nenásilně provedeno, že se jim povedla vytvořit naprosto úžasná atmosféra. Při skladbě „Flying Whales“ se za kapelou v ladných pohybech vznášela velryba nebo při „Terra Inc.“ se nám naskytl pohled na horské štíty.
Muzikanti zahráli své největší taháky jako „Silvera“, „Stranded“ nebo nejznámější „L’Enfant Sauvage“.
Nezdržovali se žádnými zbytečnými řečmi, pálili jednu skladbu za druhou a celkově i s přídavky tak odehráli 15 skladeb.

Musím říct, že takový řev od fanoušků po skončení koncertu jsem dlouho neslyšela. A vypadalo to, že Gojira také ne. Jednohlasně jsme mnohokrát skandovali jejich jméno a oni na pódiu zůstali déle, než je obvyklé, a děkovali. Dvakrát museli vysvětlovat, že bychom už také mohli jít domů.
Když pak definitivně opustili stage, znovu jsme se dali do skandování jména a dost dlouho trvalo, než začali první lidé odcházet.
Byl to naprosto úžasný koncert. Díky malému klubu byla atmosféra neskutečná, ale řekla bych, že pro Gojiru byly takové prostory příliš malé.
Dobrou zprávou je, že při loučení Gojira přislíbila, že se do Česka brzy vrátí. Kdo tedy nestihl koupit na jejich koncertu lístky, nemusí si zoufat, protože je snad brzy uvítáme na další akci.

zdroj náhledového obrázku: https://www.facebook.com/GojiraMusic/photos/gm.1378515192218907/1478555302168197/?type=3&theater