Report: Necro Metal Pilgrims ve znamení deathu

0

Obscuro je úzce  propojené s ostravskými minifestivaly Folk Metal Pilgrims a Necro Metal Pilgrims, a tak nesmí na žádném ročníku chybět. I tento rok jsme se sešli v ostravském klubu Barrák a vyslechli si pořádnou porci hudby, která se tentokrát motala blíž death metalu. O zábavu nebyla nouze, i když Necro Metal Pilgrims má už tradičně větší smůlu než jeho starší folkový sourozenec.

Dubnová Ostrava nevěděla, jestli se má obléct do jarního, nebo se zatáhnout. Nakonec se rozhodla, že pro vybudování správné atmosféry metalového koncertu bude zatažená, oblačná, šedivá a depresivní. Bohužel, tahle industriální deprese padla patrně i na publikum, takže se do Barráku tentokrát moc lidí nechystalo. Necro měl smůlu už den před akcí, kdy zmizel jeho event z Facebooku a zdálo se, jako by akce byla zrušená. Organizátorům poklesly čelisti a předčasně zešedivěly vlasy, protože událost se zmizením akce z nejdůležitější sociální sítě byla opravdu nemilá.

Smůla se znásobila nevlídným počasím, do kterého se chtělo jen těm nejvěrnějším, a tak tentokrát překvapivě nebyl klub zaplněný. Je to škoda, protože music club Barrák vždycky slibuje to, co metalové publikum hledá. Kvalitní zvuk, hodně příjemný prostor a dostatek piva. Klub mě vždycky rozněžní svým zvukem a zvukaři. Je to poctivý prostor, ve kterém se dost dobře poslouchá muzika a asi i dobře hraje. Ostrava se může tímhle undergroundovým prostorem chlubit. I tentokrát si zvukař s obtížným zadáním, pohybujícím se mezi deathem a thrashem, poradil na výbornou, a tak si stačilo zavdat welcome drink v podobě medoviny, nechat si od milých barmanek načepovat pivko a už si jen užívat.

Večer otevírala mladá a neklidná kapela Gunpowder, která teprve zkušenosti sbírá a učí se pracovat s publikem. Sebevědomí kapele rozhodně nechybělo, ale nedostatek zkušeností se přeci jen projevil. Klub se zaplňoval opravdu jen zvolna, a tak se nováčkům nedostalo až tak velké podpory. Některé skladby si přitom podporu, nebo alespoň pozornost, určitě zaslouží. Pro tak mladou kapelu je zatím ale každá zkušenost dobrá, a to i ta, kdy hraje pro pár nerozkoukaných lidí, kteří neprojevují zrovna velké nadšení. Vystoupení nedopadlo nijak zle, kapela odehrála pár dobrých kousků a není třeba muzikanty peskovat za chyby. Těch jsou si jistě dobře vědomí a od kritiků si můžou užívat nějakou dobu hájení. Příště možná zkrátí a sestaví si trošku lepší playlist. Ale s každým dalším vystoupením to bude lepší, jde o talentované hudebníky.

Progresivní melodici Spreading Dread jsou o hodně zkušenější, a tak si dokázali pozornost publika nejen vydupat, ale posluchače nadchnout a vybudit. Publikum se nechalo vyhecovat a vykřesalo ze sebe tu pravou ostravskou metalovou atmosféru, kterou místní umí vytvářet hodně pěkně. Spreading Dread udělali fanouškům radost ukázkami ze svého nového alba „Homo Debilis“. Šikovní muzikanti, kteří si moc pěkně umí hrát  s rytmikou a parádními melodickými nápady, rozehráli pár naprosto špičkových věcí. Bohužel, šotek ostravské deprese dolehnul i na kytaru leadera Šimona Kotrče, takže jeden ikonický nástroj odešel do, doufejme, pouze dočasných lovišť. Kapela se nenechala vyhodit na dlouho z konceptu a pokračovala. Kupodivu to na vystoupení nebylo znát, dopadlo skvěle, i když mu chyběla jedna barva. Spreading Dread jsou prostě zvukově hodně dobří a jejich nápady stojí za poslech. Asi by se mělo pár recenzentů na Obscuru poprat o recenzi nového alba.

Fall a Prey jsou ultimátně sympatičtí trasheři z Vyškova, což nezní tak ikonicky, jak to vypadá. Rozhodně jde o kapelu, která umí vytvořit dost sofistikovanou atmosféru, což se u thrashe tak úplně nepředpokládá. A i když to není zrovna moje parketa, musím říct, že ve Vyškově se skrývá poklad. Spojení dravosti s instrumentální kultivovaností a ostrosti s elegancí posouvá Fall a Prey o level výš. Možná by stálo za to, aby kapela představila nějaké nové album.

Olomoucká mašina Godless Truth se rozhodla vybudit publikum, které zvolna podléhalo množství vypitého alkoholu, a neuvěřitelné se stalo skutkem. Posluchači znavení mosh pitem se po sále pohybovali, jako by permanentně zipovali, žbrndali okolo sebe pivo a tvářili se jako lidé, kteří vůbec netuší, kde se tu vzali. Godless Truth jako zkušení borci vědí, co na tenhle stav platí. A tak valili jednu skladbu za druhou a řádili tak, že i zipující nešťastníky dokázali zapojit zpátky do kolony. Jejich vystoupení patřilo k nejdynamičtějšímu představení večera.

Nastal čas, kdy se redakční kolegové Obscura scukli v pohodlí v zámezí a otevřeli svá srdce, vzpomínky a lahve. Bylo potřeba pochválit zničené organizátory, kteří se sotva drželi na nohou, a uvést se do stavu mírné strnulosti, protože setkání redaktorů nebývá tak časté a každá příležitost se musí oslavit, zvlášť, když nejvyšší šéf slaví narozeniny. Slečna Anal Phabet tedy zněla za dveřmi, občas velmi výrazně, občas poklidně a přesně tak, jak má znít kapela, která uzavírá podařenou party.

Je škoda, že cestu nevlídnou Ostravou k Barráku tentokrát nenašlo víc milovníků deathu a jeho derivátů. Ostravské publikum umí na domácí půdě vytvořit naprosto unikátní, vřelou a skvělou atmosféru, ale těch pár věrných lidí nemohlo předvést všechny své dary. Na druhou stranu, když se pražská sekce Obscura vracela ztichlou Ostravou a ve Stodolní viděla jen pár zbouraných Poláků, došlo jí, že Barrák dopadl vlastně ještě dobře.

 

 

 

 

Sdílení

O Autorovi

- reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Komentujte

avatar

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Odběr  
Upozornit na