Report z Metalfestu

0

Den první

Z dopravních důvodů jsem dorazila bohužel až na půl čtvrtou, a tak promeškala Grand Magus, na které jsem se těšila. Ale co už se dá dělat, přišla jsem právě včas na další tahák a to Bloodbound. Naposlouchané jsem je tolik neměla, ale jejich hudba mě chytla a na rozjezd to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Bylo to svěží, plné energie a dobrá nálada sršela nejen z frontmana na všechny strany. Zahráli například skladby jako „In The Name Of Metal“, „When The Kingdom Falls“, „Bone Breaker“, „Nightmares from the Graves“ a hlavně mojí oblíbenou „Bang Your Head“.

IMG_1386

Po skvělém rozehřátí se na pódium se vší vervou vrhli Heaven Shall Burn a svým metalcorem zaútočili na fanoušky. Byla to jedna z nejtvrdších kapel dne a já si jejich koncert náležitě užila. Vlasy lítaly, hlasivky mnohých dostali zabrat a ochranka měla velmi na pilno. Nechytali jen fanoušky, ale i frontmana, který se vrhl do publika. Zazněla nejen skladba „Black Tears“, ale i „Of No Avail“.

Koncert Almanac jsem poslouchala tak na půl ucha a útržkovitě, protože jsem si vystála frontu na autogramiádu Nightwish (chtěla bych podotknout, že organizace autogramiády byla lehce nezvládnutá, snad to příští rok trochu vypilují), a pak jsem si šla ulovit něco k jídlu. Z toho co jsem ale slyšela, byl koncert také velmi dobrý a s klidem se mohl rovnat výkonu Bloodbound. Určitě nezklamali a trumfli svůj výkon ze Zimních Masters of Rock.

Obloha se pomalu začala šeřit a na stage se vrhli Nightwish s jejich doslova velkolepou show. Moje srdcová kapela začala pěkně od podlahy a zahájila skladbami z jejich posledního alba „Endless Forms Most Beautiful“. Floor byla na pódiu ve svém živlu a její energie se promítla i do nálady ostatních členů kapely a na fanoušky. Musím podotknout, že za ty tři roky, co na Metalfest jezdím, jsem amfiteátr neviděla takhle naplněný. Přirovnání „praskal ve švech“ nebo „byla tam hlava na hlavě“ je pořád ještě slabé. Nejen, že lidé pomalu neměli místo, ale navíc i všichni stáli – a to od samého začátku až do konce. Ozvučení bylo v celku dobré, překonali i menší trable s technikou při skladbě „My Walden“ a udělali mi neskutečnou radost, když mi zahráli moji srdcovku – „Nemo“. Moc jsem ocenila jejich výzdobu pódia, šlehající oheň, osvětlení i projekci na plátno. Bylo to opravdu skvělé a dotažené do posledního puntíčku. Jediné, co mě zamrzelo, bylo, že i když měli ještě na konci 10 minut, nepřidali ani jednu skladbu. Celé jejich vystoupení na mě ve výsledku působilo jako jejich rozlučka před dvouletou pauzou.

IMG_1502

Počasí prvnímu dni přálo až na občasných pár kapek. Trochu horší to bylo s podložím, protože bahno bylo, kam až oko dohlédlo. Nebylo to ale nic, co by se nedalo přežít, a až do večerních hodin bylo příjemně teplo. Festivalová atmosféra byla skvělá, v kotli se objevila figurka žirafy a objevilo se již několik tradičních „módních výstřelků“. Zkrátka startovní den, jak má být.

Den druhý

Sobota mi na první pohled přišla na můj vkus slabší, co se týče setlistu. Sirenia, na kterou jsem se těšila, bohužel kvůli smrti matky zpěvačky nevystoupila a její náhradníci mne nijak extra neoslovili. Zklamání ale hned na to vystřídalo příjemné překvapení a tím také vyvrácení mého prvního dojmu a to díky Crematory. Předtím jsem je znala jen z doslechu, ale už s prvním tónem jsem věděla, že to bude můj šálek kávy. Tahle parta opravdu ví, jak se dělá muzika. Přestáli i velké personální změny a to včetně toho, že jeden člen kapely byl právě v nemocnici, a odehráli skvělý koncert. Setlist měli dle mého dobře zvolený a líbila se mi jejich melodičnost. Nakonec přidali na přání diváků jednu skladbu, jmenovitě „Tears of Time“. Rozhodně to bylo jedno z nejlepších vystoupení dne.

IMG_1527

Po Crematory přišli na scénu o mnoho jemnější Delain. Jejich vystoupení jsem sledovala z horní části amfiteátru, a protože jsem je viděla už po několikáté, můžu s klidem říci, že se drželi své obvyklé laťky a ničím nezklamali. Zahráli i jejich populární skladbu „We Are The Others“ nebo „Stardust“. Ke konci jejich vystoupení se to před pódiem i na lavičkách už hezky zaplnilo, večer už přicházel a s nimi i Stratovarius. Sportovně přiznávám, power nemusím až v takové míře, a tak jsem se vydala nasbírat energii na Lordi a navštívila jsem stánek s nápoji a jídlem.

Na Lordi jsem se usadila na lavičku, ale následně jsem si na ni stoupla, jelikož jsem trpaslík, tak jsem měla hezký výhled na pódium. Sice jejich hudbu neposlouchám v takové míře, ale mnoho skladeb od nich znám, a tak jsem se o jejich hororové vystoupení nenechala ochudit. Amfiteátr byl opět skoro celý zaplněný, co jsem se doslechla, nechyběli v hledišti ani členové Delain. Lordi myslím nikoho nezklamali a předvedli dokonalé divadlo s nespočtem masek. Nevynechali samozřejmě ani jejich největší hity jako „Blood Red Sandman“, „Hard Rock Hallellujah“ nebo „Would You Love A Monsterman“. Další skvělá show dne.

IMG_1772

Na závěr večera nevystoupil nikdo menší než Zakk Wylde. Upřímně jsem nevěděla, na co přesně se připravit, protože jeho tvorba je o něco „jemnější“ než u Black Label Society, ale vyklubala se z toho velmi příjemná poslechovka, která krásně završila večer. Pohodová hudba se na Lochotín hodila stejně dobře jako například metalcore a mistr předvedl své dech beroucí hudební umění, když hrál na kytaru za hlavou nebo jazykem. Zkrátka další naprosto dokonalý, festivalový, slunný den.

Den třetí

První kapelou, kterou jsem z nedělního programu viděla, byli maďarští Wisdom. Jejich představení jsem brala spíš jako probouzecí, a protože byl asi nejparnější den z celého víkendu, většinu času jsem strávila radši ve stínu, protože předchozího dne jsem se „lehce“ připálila. Nepředvedli ale špatný výkon. Maďarští kluci měli pro věc zápal a zahrnuli tak Lochotín energií, ale už jsem je také viděla po několikáté a tak už mě to tolik netáhlo. Zahráli ale moji oblíbenou „Take Me To Neverland“ a já si určitě neměla na co stěžovat.

Po poweru následoval další sympho a to v podání Vision of Atlantis. I když jsem od nic pár skladeb znala, nijak extra mě neoslovili. Nepředvedli podle všeho špatný výkon, ale já se radši uklidila ještě na chvíli do stínu a pro něco na zub, k velké smůle ze zdravotních důvodů nevystoupila ani Crucified Barbara, ale aspoň jsem načerpala síly na Arkonu a udělala jsem dobře. Jejich představení nemělo chybu, obdivovala jsem jejich výdrž, protože v kožených kostýmech muselo být opravdu pekelné vedro. Masha ze sebe vydala vše a publikum se neobešlo bez kotle a došlo dokonce i na wall of death. Skvělý zážitek a pro mě jedna z nejlepších kapel celého festivalu.

IMG_1833

Poslední kapelou, kterou jsem slyšela, byli Amorphis, další velký důvod proč jsem na MF zamířila. Jejich nové album mám přehrané nesčetněkrát a tak jsem si to opravdu užila, jelikož nové skladby tvořily značnou část setlistu. Finský melodeath mám ráda a Amorphis jeho pověst rozhodně jen potvrdil. A taky na jejich vystoupení byl zaplněný opět skoro celý Lochotín, pohled upřený na pódium.

K velké smůle jsem neslyšela Epicu ani Uda Dirkschneidera, protože pondělí a škola na mě už čekaly a já se musela odebrat po Amorphis domů.

Podtrženo sečteno, byl to další skvělý festival, který nastartoval letošní letní festivalovou sezónu. Kapely, sekuriťáci, organizátoři, fotografové, stánkaři a především také fanoušci ze sebe vydali naprosté maximum, a i když nás v noci sužovaly průtrže mračen a přes den neúprosné slunce, byl to super zážitek. Organizace byla standardně dobrá, vytkla bych jen trochu nezvládnutou autogramiádu Nightwish a také nedostatek nealko nápojů ve stáncích poslední den. Při počtu návštěvníků bych čekala, že ve vedru bude stát za to, aby na neděli trochu doplnili zásoby. Jinak si určitě není na co stěžovat, protože spálená záda a bolavý krk k tomu jednoduše patří. Tak si všichni pořádně odpočiňte a za měsíc hurá na Masters of Rock!

foto: Arnion

O autorovi

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x