Sidhe Fest Vol. VI.

Letošní Sidhe Fest se přesunul z Brna do Olomouce. Přestože to pro mě znamenalo, že už to nemám pár kroků, tak jsem si v pořadí šestý ročník nemohl nechat ujít. Do klubu jsem dorazil lehce před půl osmou a již od začátku byl prostor příjemně zaplněn. Sotva jsem stihnul udělat základní úkony po příchodu na akci, tedy pozdravit přítomné kamarády a obstarat si pivo, začala hrát první kapela.

Buer jsem dnes viděl poprvé a hned od začátku si mě získali svým nekompromisním, temným a nenávistným black metalem. Jen co Buer spustili, tak se prostor před pódiem zaplnil a nic už nebránilo, aby se rozpoutalo temné poselství démona Buer, jenž promlouvá skrz Utgardův vokál. Rychlejší vály střídaly pomalejší a já jsem se nechal unášet na vlnách zkázy a zoufalství provázené Utgardovými temnými rituály. Myslím, že Buer velmi důstojně zahájili tento metalový večer a předvedli black metal tak, jak má být. Samozřejmě nechyběla krev a warpainty, které všemu dodávaly ten správný říz. Buer zatím hrají s automatickým bubeníkem, což nijak neubralo na kvalitě jejich setu. Přesto zrovna nedávno vypsali nábor na přijetí bicmana do svých temných řad. Byl to teprve jejich čtvrtý koncert v nové sestavě, ale působilo to, jako kdyby spolu hráli již věky. Buer se s námi rozloučili zdařilým coverem Masters Hammer a já jsem si šel spokojeně pro další pivo.

Z ustrojení další kapely bylo na první pohled patrné, že si zavzpomínáme na dávné severské legendy a bitvy, na doby, kdy muži neváhali bránit svoji domovinu a postavit se sebesilnějšímu nepříteli. Tears of Styrbjörn jsem viděl již poněkolikáté a myslím si, že kapela za své roky existence udělala obrovský krok dopředu. Tvrdší vokál prokládaný čistými popěvky velmi dobře navozoval atmosféru dávného severu a ještě více umocňoval vyprávění starých legend. V sále byla výborná atmosféra a rozhodně jsem nebyl sám, kdo si Tears of Styrbjörn užíval. K dokonalosti chyběl snad už jen džbán medoviny místo piva v mé ruce. Po skončení setu jsem si jen říkal, že se nemohu dočkat, až světlo světa spatří chystané CD.

Jen co severští válečníci vyklidili pódium, bylo jasné, že si teď opět zaklejeme a zahrozíme, protože se na podium chystali jihomoravští Degoryen. Předvedli totální masakr a mám pocit, že měli za celý večer i nejsilnější ohlasy z řad publika. Není to nic zvláštního, protože Nergal prostě ví, jak do nás narvat svoje poselství a jak si získat fanoušky. Jeho charismatický vokál byl velmi dobře srozumitelný a jeho gesta dávala na důrazu tomu, co nám chtěl sdělit, a nebylo toho zrovna málo. Jejich tvorba nás provedla skrz krásy přírody, válečná bojiště, až po problémy moderní doby. Samozřejmě jsme se taky navztekali na církev svatou, bez tohoto válu by to ani nešlo. Degoryen jsem zažil v různých obměnách, s bicím automatem, bez basy, ale vždy jsem viděl v této kapele obrovský potenciál. Nyní jsou v plné síle a v aktuální sestavě se pro mě pomalu, ale jistě řadí k české špičce black metalu.

Přiznám se, že o Nihilistic Attempt jsem nevěděl naprosto nic, takže kapela byla pro mě o to větší a to velmi příjemné překvapení. Když jsem přišel k pódiu a viděl za mikrofonem mladou charismatickou slečnu s originálním paintem na obličeji (ne, warpaint bych to nenazýval), tak jsem byl velmi zvědav na vokál a nebyl jsem zklamán. Kombinace trashe a blacku na mě zafungovala a set Nihilistic Attempt jsem si velmi užil. Doufám, že jsem tuto kapelu neviděl naposled.

Po Nihilistic Attempt se klub poněkud vyprázdnil, což byla ale obrovská škoda, protože na pódium se již chystali brněnští Dark Seal, kteří zpečetili tento vydařený koncertní večer svým setem. Tuto kapelu jsem viděl mnohokrát, ale vždy si jejich vystoupení maximálně užiju. Vždy mě dokonale nabije novou energií díky textům o přírodě a keltské tématice a samozřejmě i jejich hudbě. Nezůstalo jen u přírodní tématiky a zaznělo i několik skladeb věnované naší milované církvi, např. „Svatá Inkvizice“, „Svatí fanatici“ nebo „Posvátný kříž“, takže si přišli na své i ti, co mají raději rouhání a black metal ve své ryzí formě. Set velmi rychle uběhl a ti, co nezůstali až dokonce, mohou jenom litovat.

Co říci závěrem, snad jen více takových akcí. Klubu měl dobrý zvuk, dobré pivo a i lidí přišlo celkem dost. Samozřejmě by návštěvnost mohla být větší, ale to platí bohůmžel skoro vždy v poslední době na UG akcích. Příjemně mě překvapilo, že na Sídhe bylo i několik lidí, které by tam člověk podle stylu oblečení nečekal. Každopádně si kapely užívali úplně stejně jako my, zapálení blackoši, takže tímto se jen potvrzují slova jednoho mého moudrého kamaráda, která pronesl již před lety: „Nikoliv uniforma, ale myšlenka pojí armádu!“. Chtěl bych poděkovat všem za skvělou akci, myslím, že kapely i návštěvníci si koncert velmi užili a samozřejmě největší dík patří organizátorům za perfektní organizaci. Slava!