THY ART IS MURDER – Holy War (2015)

“Kam posunout hranice deathcoru? Kapela na tohle vše s prominutím sere a sází jednu větší pecku než druhou a všechny tyhle pro někoho neduhy kompenzuje nekonečnou energií a agresí, jako kdyby vás někdo předávkoval adrenalinem a vy doslova začali mlátit pěstmi a hlavou do zdi, až by vám krev stékala pod nohy.”

THY ART IS MURDER – pro mě novým objevem, na svém kontě mají ovšem již nějakou tu početnou řádku alb. Australská kapela THY ART IS MURDER mi byla doporučena vcelku nedávno, a tak jsem si sehnal novou fošnu “Holy War”, jež v té době čerstvě vyšla. Kapela mě zaujala – a to jsem na jiné žánry, v jisté věci, a tou je satanismus. Co je na tom divného? To, že tahle parta není black metal, ale pořádně nasraný deathcore, u kterého se tohle jen tak nevidí. Leč si myslím, nebo je to spíše zřejmé, že zde nejde o vzívání temných sil, ale o rebelii vůči náboženství, jelikož Australané se textově dosti navážejí do systému, politiky a debility lidí, hýbající světem. Každopádně již ono logo zavání peklem. Je to celé tak nějak originálně provedené, rozuměj v rámci deathcoru, tohle myšlení smečka zaobalila do hodně hodně hodně nenávistného a temného deathcoru, jenž vás rozerve na milion kusů a zanechá jen stříkance na zdech.

Thy_Art_Is_Murder_-_Holy_War_(uncensored)Od předešlých alb se nenadála žádná hlubší změna, kapela si piluje ten svůj nasraný deathcore tak jako dříve. Brutální zvukový nános, který přinese smrt všem vládcům tohoto světa. Nekonečná rebelie proti systému vás nakopne, jako když dostanete šok ekektrickým proudem. Zvuk je kapitola sama o sobě – hutný, brutální, čistý… Tak, jak se na tento žánr sluší a patří. Vokál zpěváka CJ McMahona je jako když divoký pes začne štěkat na blížící se nebezpečí, číhající všude kolem. Osobně nejsem na jakýkoliv core, ale výjimky si poslechnu; tahle parta je jednou z nich, neboť jejich muzika je tak neskutečně energická a místy dokonce atmosferická, že jsem to nemohl nechat bez povšimnutí.

Popravdě mnoho lidí jistě nepřijde těmto Australanům na chuť. I když jsem zaznamenal mnoho pozitivních reakcí na jejich muziku, je spousta lidí, jež razí názor, že kapela nepředvádí nic moc nového a nic moc zajímavého. Ano, jistě, vy, co tohle tvrdíte, máte pravdu, ale co chcete vymýšlet dalšího v tomto stylu? Kam chcete, aby se tato muzika dále ubírala? Osobně si myslím, že především core to má v tomto ohledu těžké, více než můj milovaný black metal či death, doom metal, ve kterém se pohybuji. Kam posunout hranice deathcoru? Kapela na tohle vše s prominutím sere a sází jednu větší pecku než druhou a všechny tyhle pro někoho neduhy kompenzuje nekonečnou energií a agresí, jako kdyby vás někdo předávkoval adrenalinem a vy doslova začali mlátit pěstmi a hlavou do zdi, až by vám krev stékala pod nohy. Při poslechu se ocitnete na troskách světa zničeného civilizací v záři atomového výbuchu a prachu, jež vás zahalí jako plášť apokalypsy. Všechny ty škarohlídy, co si budou chtít hrát na kritiky, kapela posílá tímhle albem do prdele a nechává vybuchnout všechny nálože!

Zde nehledejte nic pozitivního, tady nehledejte naději, jen zlobu a nenávist vůči světu, v němž se 1280x720nacházíme. Kritika ztracené lidskosti vplouvá na povrch za pomoci drtivých riffů a masakrujících bicích. Postupy jsou klasického střihu, který je typickým rysem pro tento styl. Úderná rytmika se střídá se sypačkami, vokál se pohybuje na rozhraní řevu, hlubokého growlu a až kvičení. Občas je vše podkreslené temnými klávesami, to dotváří onu atmosferickou část kompozic a moc se mi tento aspekt na tvorbě Australanů líbí. Hudba zní technicky namakaně a občas i nepředvídatelně. Nečekaně vás zasype kapela rychlými útoky, aby vás po chvíli drtila ona úderně stavěná rytmická sekce. To jest takový popisek toho, co můžete čekat. Největším hitem fošny “Holy War” je stejnojmenná píseň, na kterou kapela natočila dosti pravdivý a moc dobře pojatý videoklip, pojednávající o současné válečné situaci ve světě. Skladba je asi nejlepší reprezentant nového alba, jistě, proto ji kapela zvolila. Muzika obsahuje i prvky death metalu, které jsou všudypřítomné, materiál dýchá tímto stylem, je jeho motorem, který, aniž by si to mnoho lidí uvědomovalo, pohání tento stroj.

1280x720 (1)Je to originální, i není, kapela zabalila již mnohokrát řečené do svojského výrazu, proto si v tom každý tu originalitu musí najít sám. Pro někoho to bude stokrát ohrané, pro jiné, jako pro mě, zajímavé. Muzice není co vytýkat, opět jen krom absence většího vývoje, se kterým se ovšem musí v tomto žánru počítat. A vadí to snad? Muzika je to pořád velmi kvalitní, energie vás rozcupuje, filosofie kapely vás zaujme, na koncertě se zničíte v divokém kotli a dáte si pěkně kolečko či skok z pódia. Přestože si v deathcoru poslechnu snad jen WHITECHAPEL, tak mě tato kapela zaujala a já ji dál budu bedlivě sledovat, vám radím to samé! 7,5/10

Album vyšlo u Nuclear Blast v roce 2015.

Tracklist:

  1. Absolute Genocide
  2. Light Bearer
  3. Holy War
  4. Coffin Dragger
  5. Fur and Claw
  6. Deliver Us To Evil
  7. Emptiness
  8. Violent Reckoning
  9. Child of Sorrow
  10. Naked and Cold
  11. Vengeance

     Sestava: 

     Lee Stanton – bicí

     Sean delander – kytary, basa

     CJ McMahon – vokál

     Andy Marsh – kytary

    Kevin Bulter – basa

thyartismurder.bandheader_940x300

 

 

 

 

 

Podobné články

THY ART IS MURDER – Holy War (2015)

About The Author
- Black, post, doom (sludge/stoner), ambient, noise, drone, post-rock, shoeagez (Harakiri for the Sky, Anomalie, Downafall of Gaia, Sedna, Belphegor, Horna, Blaze of Perdition, Hetroertzen, Sarkrista, Inferno, Alcest, Les Discrets, Lost in Kiev, Last Leaf Down, God is an Astronaut, Infestus, Marduk, Ad Hominem, Rotting Christ, Kroda, Baptism, Khors, Nokturnal Mortum a mnoho dalšího. Redaktor webů: Marastmusic.com, Metalirium.com, Bes Webzine.sk

Komentujte

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Odběr  
Upozornit na