Pořád se něco děje a pořád se něco nového rodí. V hudbě ten proces rození člověk nestačí ani sledovat a dá se suše konstatovat, že Finové mají v muzice vysokou porodnost. V Turku se třeba narodili Funeralglade. A je to dost dobré hudební mimino.
Jestli znáte Elenium se všemi těmi industriálně elektronickými postupy uzavřenými v melodeathu, tahle kapela vás chytne za srdce, i když ti muzikanti jsou ještě neuvěřitelně mladí. Juniorská reprezentace finského melodeathu ale předvádí v nově chystaném albu něco neuvěřitelného. Prostě parádní muzika. Album „May the Funeral Begin“ zaujalo vydavatelství Inverse Records a dostalo šanci. Na vydání alba neznámé a hodně mladé kapely je znát, jak funguje severské hledání talentů. Takové zázemí můžeme Finům jen závidět.
Kdo tedy jsou Funeralglade? Pětičlenný band z Turku, tvořený zajímavými muzikanty, kterým není ještě ani dvacet. Kdybych neviděla promo fotky, nevěřila bych, že tak dobrou hudbu dokážou dělat tak mladí kluci. Zní to zrale, chytře, pánové nešetří melodickými nápady a excelentní technikou. Ne, že by byli vždycky naprosto původní, ostatně, při jejich věku se není čemu divit, ale když si poslechnete debutová alba slavných melodeathových kapel, málokdy si můžete říct, že jsou naprosto unikátní. Funeralglade se slyšitelně hledá. V kytarových partech se ozývá zvuk Children of Bodom, Mors Principium Est a Omnium Gatherum, ale to jsou jen drobné výpůjčky, kterých se jednou kapela zbaví, protože najde vlastní cestu. Ta se ostatně už viditelně otevírá. Například ve skladbě „Hollow“ je slyšet, že je tu citelný hudební potenciál. Skrz inspiraci jinými, slavnějšími kapelami proniká vlastní originální tvorba.
Co zaujme na první dobrou, to je výrazný growl zpěváka Otta Mäkiniemiho. Osmnáctiletý kluk tak nápadně připomíná mladého Jukku Pelkonena (Omnium Gatherum, Elenium), až mě to zarazilo. Takové hlasy se nerodí každý den a Otto je už teď skvělý vokalista. Jistěže se hledá, zkouší dost poloh svého harsh vocalu, ale umím si představit, že za deset let posluchače dostane do extáze. Ovládá technicky svůj nástroj s elegantní bravurou, kterou bude ještě pilovat, a kdybych byla věštec, prorokovala bych mu úžasnou kariéru.
Na severu je nepřeberně dobrých kytaristů. Aleksi Nieminen a Tony Ewart k nim rozhodně patří. Kytarové party se přímo hemží nápady, vlastními, cizími, všelijakými. Na albu jsou těžké riffy, jiskřivá sóla i naprosto parádní kakofonie zvuků, která lahodí uchu. Matias Kartemo je všestranný basák a Kalle Roine velice technický bubeník.
Právě na technice sbírají Funeralglade nejvíc bodů. Melodeathu sluší, když se muzikanti nenechají unést vlastní kreativitou natolik, aby zapomněli na řemeslo, a kapela je hlavně řemeslně na výši. To, že dokáže vytřískat z techniky i kreativní nápad, je jen bonus.
Funeralglade stojí na začátku kariéry a čekají na to, až je objeví nějaký slavný tahoun, který vezme kapelu na turné. Přála bych jim to. Nemám strach, že nenajdou fanoušky. Ten, kdo se nebojí poslouchat neznámé kapely, do alba „May the Funeral Begin“ půjde po hlavě. Já tedy rozhodně!
Funeralglade
May the Funeral Begin
Finsko
Label: Inverse Records
2017
images: ©Inverse Records
Funeralglade - „May the Funeral Begin“
