Recenze: Officium Triste – The Death of Gaia

Pokud máte chuť na trochu té melodické melancholie, album s názvem „The Death of Gaia“ od death/doomových Officium Triste je pro tyto deštivé podzimní dny to pravé k poslechu. Tito holandští hudebníci se mohou těšit ze světla světa už čtvrt století a 13. prosince vypustí tohle album, které je již šesté v řadě. A myslím si, že se posluchači tohoto směru rozhodně mají na co těšit.

Officium Triste obohatili svou tvorbu nejen podzimním duchem, ale také přidáním více instrumentálních složek, jako je například klavír nebo smyčce. A jelikož sama mám velkou slabost pro smyčcové nástroje, byla jsem při poslechu přímo unešená, a to i přesto, že death/doom nepatří mezi žánry, které bych si každý den pustila.

Rozhodně musím ocenit, že každá část, ať už instrumentální, nebo vokální, dostala svůj prostor a nic nebylo upozaděno, což se ne úplně vždy povede. Tato hudba dýchá. Má svého ducha, umí jít do prostoru, má charakter. Plynule se mění jemné pasáže s tvrdšími, nic není náhlé a zároveň je to tak progresivní, že skladby nejsou předvídatelné. Tuto nepředvídatelnost bych ráda zdůraznila, jelikož patřím k onomu typu lidí, kteří snadno přestanou hudbu vnímat a odsunou ji do pozadí, pokud se v ní „nic neděje“. Officium Triste se podařilo udržet mou pozornost až do konce.

Trending

Obscuro Podcast – Viktorie Surmøvá & Heri Joensen

Zároveň se kapela drží moderní doby. Zdržuje se nějakých převratných sól, melodie pěkně plynou, bicí jsou jednoduché tak, aby nepřebily zbytek. Ač by si někdo mohl myslet, že death/doom, respektive samotný doom je docela nuda, tady se rozhodně nudit nebudete. Tohle album je kousek, který neurazí, který vás dokonce ani neuspí, ale zároveň je tak neskutečně klidný, že se skvěle hodí pro pochmurné, deštivé dny. Ostrý zvuk kytary doplňují milé tóny klavíru, hluboké melodie baskytary naopak doplňují vysoké vyhrávky smyčců, tvrdý mužský growl zase střídá medový ženský vokál. Kapela vsadila na instrumentální protiklady a vskutku se jí to povedlo.

Co se týče samotného coveru alba, je zde také o co stát. Vizuál se odráží od muchovského stylu, zároveň je v něm špetka antiky. Pro tento žánr je vzhled tohoto coveru originální a přímo se ztotožňuje s duchem samotné hudby. Grafik vsadil na bledší barvy a celkově se to doplňuje s atmosférou podzimu. Za mě jedině dobře.

Přiznávám, že poslech alba „The Death od Gaia“ je vůbec můj první poslech věnovaný této kapele a že jsem nic jiného od těchto Holanďanů neslyšela. Osobně bych se nerada pouštěla do srovnávání před a po, protože každá kapela má svůj vývoj, každá se někam posouvá a po letech se některé rozhodnou pozměnit směr, kterým se vydají. Album jako takové na mě udělalo velký dojem a až po dopsání této recenze si plánuji pustit starší tvorbu. Kapela mě totiž dost zaujala a opravdu by mě její vývoj zajímal.

Pokud jste fanoušky tohoto žánru, album vřele doporučuji. Je to jak příjemný poslech, tak zároveň i dobrá inspirace pro hudebníky, kteří se svou kapelou chtějí jít tímto nebo podobným směrem. Album ale nedoporučuji jen posluchačům death nebo doom metalu, ale i těm, kteří tomuto žánru přímo neholdují. Jak jsem psala, sama tento styl moc neposlouchám, ale tohle album mě přímo vtáhlo do děje a jen tak mě nechtělo pustit. Zároveň vychází chvíli před Vánoci a jako dárek pod stromeček určitě neurazí. Tak přeju příjemný poslech!