Nedávno jsem přemýšlela o tom, jestli vlastně ještě vůbec existuje gothic metal jako subžánr. Ve výčtu nově plánovaných alb ho totiž pro tento rok moc nenajdeme. Finsko dříve produkovalo poměrně zajímavé projekty k uspokojení dětí noci, ale jak se zdá, post-metalová a ambientní vlna spláchla většinu gotizujících snah do neznáma. Nicméně stále ještě existují veličiny, které mi opakovaně probleskují v tajmlajně na metalových skupinách, a tak si říkám, že některé skladby a některé kapely prověřil čas a postavil je na malý, temně černý piedestal v rohu zakouřené absinthové kavárny. Připomeňme si spolu s Finským koutkem alespoň některé nesmrtelné finské upíří lordy a především alba, která by asi neměla chybět v žádné diskografii milovníka finského gotična. Nebo vlastně spíš gothična.

Asi největšími klasiky žánru, kteří se pohybovali od gothického rocku až ke glam metalu, byli bezesporu The 69 Eyes. Kapela, založená v roce 1989 vždycky tíhla ke stylizované temnotě, pop kulturním odkazům a rockovému experimentu. Čtvrté studiové album kapely „Wasting the Dawn“ vyšlo v roce 1999 u amerického labelu Roadrunner Records a bylo pojaté jako pocta Jimu Morissonovi. Právě toto album bývá spojované z gothickým obdobím kapely a stalo se jednou z finských ikon; ostatně stejně, jako celá kapela, která se rozhodně ještě nechystá jít do důchodu. „Wasting the Dawn“ je skutečně nadčasové album, které ve skutečnosti nestárne. Slavný Ville Valo, který účinkuje ve stejnojmenném videu, už, pravda, trochu zešedivěl.

 

Dalším gothickým gigantem, který proplul i do mezinárodních vod a získal si věhlas, byla kapela Charon. Její ikonický frontman Juha – Pekka Leppäluoto přišel do Charonu v roce 1995 a původně death metalová formace, založená o tři roky dříve, přesedlala na gothic rock. Vyplatilo se. Po albech „Sorrowburn“ (1998) a „Tearstained“ (2000) přišel hit „Little Angel“ a album „Downhearted“, které vyskočilo do čela finských žebříčků. Charon se stali pojmem a překročili hranice. Dodnes se drží v nejrůznějších anketách o nejslavnější finskou kapelu na vysokých místech. Hudba přežila formaci, která ji vytvořila, a některá alba jsou stále hodnocena hodně vysoko.

 

Ve výčtu temných kavárníků samozřejmě nesmí chybět Entwine, gothic rocková kapela z Lahti. Pod jménem Kaamos tento band začínal v roce 1995, ale v roce 1997 změnil jméno i styl. V roce 1999 vyšlo kapele debutové album „Treasures Within Hearts“. Album „Gone“ z roku 2001 na sebe upoutalo mezinárodní pozornost a kapela začala nabírat velkou rychlostí i nefinské fanoušky. Stále hraný zůstává hit „Break Me“ z alba „Fatal Design“ (2006). Poslední album Entwine, nazvané „Chaotic Nation“, vyšlo v roce 2015. V roce 2019 Entwine oficiálně ukončili činnost.

 

Sentenced jsou samostatným, velkým tématem. Zatímco pro nefinské publikum jsou ikonickými kapelami velikáni typu Nightwish, HIM, Apocalyptica nebo Sonata Arctica, Finové většinou mezi první pěticí jmenují Sentenced. Kapela, která ovlivnila tvorbu celé domácí scény, skutečně v mnohém definovala finskou melancholii a styl, který se začal šířit ze severu. Sentenced byli naprosto průlomoví a nesmírně variabilní, takže ovlivnili nejen finskou gothickou scénu, ale také melodeath, death i doom metal. Skoro každá další finská kapela čerpala z tohoto nekonečného pramene hudebních nápadů a Sentenced jsou dodnes velkou finskou fascinací. Za gothická jsou považovaná spíš pozdní alba; jmenujme třeba slavné „The Funeral Album“ z roku 2005. Ale tvorba Sentenced byla od jejich založení v roce 1985 natolik pestrá, že se gothické prvky dají najít i v jiných, starších albech.

 

Kouvolští To/Die/For vznikli v roce 1993 jako hard rocková kapela, která se později definovala jako gothic metalová. Ještě pod jménem Mary-Ann vydala kapela dvě dema, nicméně v roce 1999 změnila styl (jméno už o něco dříve). První gothické album se jmenovalo „All Eternity“ a vyšlo u finského labelu Spinefarm Records. Kapela vydala celkem sedm dlouhohrajících alb. Ačkoliv stále existuje, poslední kousek „Cult“ vyšel před šesti lety a od té doby se nezdá, že by byli To/Die/For aktivní.

 

Nejsem si jistá, jestli mi vyznavačky love metalu nevyškrábou očička, když do výběru finského gothic stylu přidám HIM, ale slavná kapela prostě ctila styl, a navíc velice zřetelně vycházela z tvorby Sentenced. HIM se podařilo probourat všechny přehrady a dobýt svět. Love metalový bůžek Ville Valo se ocitl na stěnách dívčích pokojíčků (a zřejmě i chlapeckých) a když zavlnil boky, zvlhly oči od první řady do poslední. Vyprodané haly svědčily o tom, že se finská melancholie dobře prodává, pokud má atraktivní balení. U HIM bylo sympatické, že si zachovávali stále svůj gothický základ, i když na povrchu se leskla trocha hudebních flitrů. Zpětně si uvědomuji, že to byla opravdu dobrá hudba a při psaní článku o gothických kapelách jsem se k HIM vrátila bez předsudků, s větší mírou pochopení. HIM rozhodně představovali vrchol finského gothic rocku a také skvělé exportní zboží.

 

Naproti tomu velice zajímaví Sinamore, gothici z Haminy, větší příležitost nedostali, i když obě jejich alba a skvělé pěvecké podání Mikka Heikkily navazovaly na nejlepší temnou severskou tradici. „A New Day“ i „Seven Sins a Second“ jsou ale vynikající kousky, které třeba na svoje objevení teprve čekají.

 

Jako gothický tvůrce začínal i Tuomas Sukkonen, frontman melodeathových Wolfheart. Vynikající, původně jednomužný projekt Before the Dawn vznikal na základně gothické inspirace a stejné vlivy formovaly i další Saukkonenovu kapelu Black Sun Aeon.

 

Abych nekončila s konstatováním, že gothic rock a metal je na ústupu a odchází do své krypty, zmíním alespoň dvě kapely, které zůstávají věrné stylu a navazují na nejlepší tradice Sentenced. První z nich jsou Final Void, pětice z Tampere, která brzy představí svou novinku „Visions of Fear“. Final Void zní rozhodně nadějně, i když se nejlepším borcům v subžánru zatím nevyrovnají.

Zato kapela Nicumo naplňuje i ta nejvyšší očekávání. Charismatičtí gothici v minulém roce vydali své třetí album „Inertia“ a jejich zvuk je nejen unikátní, ale skutečně objevný a skvělý.

 

Samozřejmě nemám dostatek prostoru na to, abych vyjmenovala všech víc než osmdesát finských gothic rockových a metalových kapel, ať už zaniklých nebo existujících. Rozhodně jde o zajímavý subžánr, který formoval jednu generaci finských hudebníků a dotkl se i dalších žánrů. I kdyby se formálně vyčerpal, nezanikne úplně. A některé kousky, vzniklé pod jeho vlivem, si zaslouží skutečnou nesmrtelnost.

 

 

 

 

 

 

 

O autorovi

- spisovatelka, nakladatelka, publicistka - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

1 Komentář
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
Ananas
Ananas
25.5.2021 21:25

O Sentenced má vyjít letos knížka přeložená do angličtiny. 😀

1
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x