První listopadový pátek přinesl do Prahy hned dvě metalové akce. V Nové Chmelnici vystupovali borci z kapely Obscura a v Rock Café měla zastávku Lacuna Coil. A právě na koncert italské formace jsme se vypravili.
Do klubu jsem přišel lehce po jeho otevření, odložil svršky a hurá do sálu. Ačkoliv do vystoupení první kapely zbývaly dobré tři čtvrtě hodiny, první dvě řady již byly obsazené. Obsazené bylo i místo pro bicí Lacuny, jež zakrývala plachta, a na svém místě určení už visely i tři figuríny v bílém oblečení. Na levé straně malinkého pódia stála souprava bicích pro předkapely a čas první z nich nadešel. Bicman Richard Meiz seděl na své stoličce, zatímco zbytek Genus Ordinis Dei nastoupil za zvuků intra s kápěmi na hlavách. Symfoničtí death metalisté to rozbalili s plnou parádou a jejich set měl fakt grády. I když zpěvák a kytarista Niccolò Cadregari zaujal nejen svou velkou pusou, ale především svým výkonem, hlavní démon seděl za bubny. Richard Meiz rozdával zatraceně tvrdé údery a hnal celou kapelu neúnavně dopředu. Šestice kousků naservírovaná s pořádnou dávkou elánu bavila a jsem rád, že jsem mohl tyhle pány vidět naživo.
Druhou kapelou v pořadí byli dánští Forever Still. Byli nažhavení to rozjet, ale po pár vteřinách BANG! Vypadla basa, kytara i mikrofon. Hned byl na pódiu technik, kontrola rozvodové skříně, pár kabelů a kamera, klapka, Forever Still podruhé. Opět pár vteřin a zase BANG! Počáteční úsměvy vystřídaly zmatené pohledy a na basákovi Mikkelu Haastrupovi bylo vidět rozladění, které dokumentoval po třetím neúspěšném pokusu shozením stojanu na mikrofon a odchodem do šatny, kam jej následoval i zbytek kapely. Místo rock’n’rollu tak ovládli pódium technici a hledali příčinu. Po pár minutách pokus číslo 4, který se nepovedl, a tak bylo jasné, že z Forever Still nic nebude. Zpěvačka Maja Shining se omluvila a s trpkým úsměvem zmizela.
Dlouhou neplánovanou pauzu se povedlo přežít a čas Lacuna Coil byl tu! Jako první se za svou bicí sestavou objevil Ryan Folden, kterého následovali basák Maki a host na postu kytaristy Diego Cavallotti. Na konci intra přišly hlasy italských alternativců, Andrea Ferro a Cristiny Scabbia! Celá kapela byla v bílém oblečení a kytaristé s bubeníkem se ještě pyšnili super make-upem. Set začal skladbou Ultima Ratio z nového alba „Delirium“, podle něhož je pojmenováno i celé turné Delirium World Tour 2016. Novinka byla představena hned sedmi kousky, ale dostalo se i na další alba z diskografie Lacuny. Ani jejich vystoupení se však neobešlo bez menší potíže, kterou byla spadlá část bicí aparatury. Rychlý zákrok technika to však vyřešil a vystoupení ani nemuselo být přerušeno. Další věcí, která trochu zlobila, byl mikrofon nádherné Cristiny, který bylo slyšet až moc. Naštěstí se to podařilo napravit a hlas zpěvačky pak byl již mnohem poslouchatelnější. Ta i přes menší zdravotní problémy předvedla fantastický výkon, kterému po každé písni aplaudoval zaplněný klub. Zahanbit se nenechal ani Andrea Ferro, který se též vytáhl a své party si užíval na maximum. Koncert si užíval i dobře naladěný basák Maki, jenž i přes svou strašidelnou vizáž působil velice milým dojmem a posílal do publika nejen úsměvy a mrknutí, ale i velké množství trsátek. Chemie mezi kapelou a fanoušky fungovala dokonale, a tak když fanoušci dostali možnost zazpívat si refrén v „Heaven’s a Lie“, využili toho perfektně. Příležitost ke zpěvu dostala i Maja Shining, a to v coveru legendární písně „Enjoy The Silence“ od Depeche Mode. I zde dostali možnost fanoušci a i zde ji beze zbytku využili. Bohužel čas kvapil, a tak rozpis dovolil už ‚jen‘ „Nothing Stands in Our Way“ a přídavky „Delirium“, „Zombies“ a závěrečnou „The House of Shame“.
