Recenze Arallu – Desert Battles

Izraelská/Jeruzalémská kapela, žánrově především black metal okořeněný jihovýchodními nástroji a folklórem. V jejich hudbě je použito více etnických nástrojů, kromě základní metalové sestavy (bicí, kytary, basa, zpěvy) můžeme slyšet navíc nástroje jako živě nahraná darbuka (malý bicí nástroj, obdoba bonga), netradiční dechy a také saz (nástroj jako by vznikl zkřížením loutny a balalajky). Ve skladbách jsou často používány kytarové techniky jako tremola, flažolety a power akordy. Nemůžu se však ubránit pocitu, že to je vlastně pořád na jedno brdo. I když kombinace etnických nástrojů a orientálních prvků působí hodně exoticky, unikátně a vytváří jistou cizokrajnost, čistě metalová složka je složena jen tak nějak účelně. Cizokrajnost je k slyšení snad v každé skladbě, ona cizokrajnost posouvá kapelu Arallu k nějaké originalitě – nebýt těchto prvků, předpokládám, že by skupina neměla ohlasy, jaké dnes má. Bicí by mohly být nápaditější, v podstatě jsou rychlé části jako přes kopírák, přechody základní. Jediné, co bicí party ozvláštňuje, je ona dodatečná darbuka. Při živém koncertu a po pěti pivech bych se nechal unést dvoušlapkou, říznými kytarami a zapařil si. Pokud se však zaměřím hudebně do hloubky, muzikantsky mi to připadá příliš strohé. Rychlost, zpěv kombinovaný s řevem, screamem, dvoušlapka, tu a tam blast beat a tremolované zkreslené kytary jako by byly tím zaručeným receptem na funkční kapelu.

Trending

Recenze: Naurrakar – Uranfaust

Skladby „The Demon Curse“ a „The Union of Babylon“ jsou těmi, které jsou zajímavě protkány nezvyklými nástroji, navíc velmi dobře hrnou a mají velkou dávku energie. Určitě se jedná o ty lepší počiny z tohoto alba, které stojí za poslech. „The Keeper of Jerusalem“ je rovněž zajímavost, pěkné střídání sazu a elektrických kytar s nádechem temnoty.

Jako plus bych zmínil pěkný zvuk, jednotlivé nástroje i zpěv krásně vynikají. Kytary jsou ve výškách krásně agresivní, hlubší tóny a akordy nejsou přebasované, mají docela přijatelně vyladěné frekvence (i když o barvě zvuku, především kytar, se dá nekonečně polemizovat – není nic horšího, než když kytara přebíjí zbytek kapely svým ultrakrutopřísně nadupaným zvukem, což není zrovna případ Arallu) a dávají prostor i oněm nástrojům navíc nebo baskytaře. Melodické motivy se možná až příliš opakují, ale jinak jsou zajímavě vedeny. Riffové kreace jsou rovněž zajímavě řešeny, i když technicky se drží spíš při zemi. I přesto, že ve skladbách uslyšíme i věci, které jsme již nepochybně mohli zaznamenat u jiných kapel, pořád jsou nestandardně doplňovány netradičními nástroji nebo vokály. Jen to potvrzuje, že onen počet kombinací na hmatníku elektrické kytary je jistým způsobem omezen a nedá se donekonečna vymýšlet nové věci, nebo ano? Absence kytarových sól by se dala brát jako žánrově stylová. Kytarové dvojhlasy jsou velmi opatrné a v podstatě se dostávají jen na úroveň jedné melodie a power akordu pod ní nebo jednoho intervalu mezi dvěma kytarami, kromě bonusové stopy „Desert Genii Strom“, tady je kytarová technika asi nejzajímavější na celém albu. Ačkoliv mám rád použití kytarových flažoletů, na této desce jsem se jich dokázal až přeposlouchat. Zpěvy jsou krásně živé, relativně srozumitelné, a dost často se používá stejných vokálních efektů, najdou se však i back vokály imitující sbory, čisté zpěvy či prvky melodramu.

Celkově mi skladby splývají, nějak se mi žádná z nich výrazně nezaryla do paměti, rytmické ozvláštnění by neuškodilo. Když pominu instrumentální skladby meziherního, introidního charakteru, které jsou trochu jiné (např. „The Doom Beating“ nebo „Al Macbara“ – úvod do tohoto alba, ukazuje svou orientálně/etnickou stránku a zároveň přidává tvrdost hudby v podobě kytar), připadá mi, že kapela mnoho nového nepřináší.

Závěrem bych řekl, že kapela má už mnohé za sebou, funguje bezmála 20 let a toto je v pořadí sedmé plnohodnotné album. Dílo jako celek šlape, funguje, má své unikátní prvky a dobrý zvuk, nicméně ve mně nezanechalo nějaký úžas. Dal bych skupině šanci, zašel si na koncert a nechal se překvapit jejich show a feelingem. Je dobré podívat se na starší tvorbu a sledovat vývoj. Připadá mi však, že je zde mnohé, co by se dalo ještě posunout a zlepšit, co se kompozice a využití nástrojů/technik (především těch z metalové sekce) týče. Chybí mi větší důmyslnost, originalita a nepředvídatelnost. Hudba by měla být zajímavá i bez oněch unikátních prvků, jakými jsou nestandardní nástroje, a teprve pak by jí měla být přidána hodnota použitím takových věcí. Kdybychom odfiltrovali bonusovou akustickou složku, bylo by album jen průměrné.