Kapely hrající tradiční, syrový, black-sabbathovský doom metal to neměly vždy nejlehčí, jak poznamenává Henry Rollins v jednom krátkém dokumentárním snímku o The Obsessed. Na jednu stranu tuto „pouliční“ formu doom metalu, jak ji nazval frontman doomové legendy Bobby Liebling, neměli příliš v lásce ani metaláci, které zajímala hlavně techničnost a rychlost, ale ani pankáči, kteří chtěli v první řadě agresivní hudbu, u které se dá pogovat. V posledních dekádě se ale z tohoto outsidera stal velký oblíbenec posluchačů tvrdé kytarové muziky.

Důvody k tomu jsou různé, nebudu vás nudit nějakými rádoby kulturologickými spekulacemi, od toho tu máme Advojku a podobné nafrflané publikace (ano, jistě v tom má prsty ekonomická krize a pozdní kapitalismus, kdo by z toho neměl depiny, fňuk), nicméně jeden z důležitých impulzů pro růst popularity doom metalu, zvlášť toho tzv. tradičního, byl úspěch kapely Mastodon, jejíž hudba se dostala do soundtracku videoher jako Tony Hawk Pro-Skater (já sám patřím ke generaci, která na tom, skoro by se dalo říct, vyrůstala). Tato kapela se nikdy netajila svým obdivem ke stoner a doomovým klasikům, což podnítilo zájem nové generace. A retro styl byl zkrátka v kurzu, jinak by se neprodávaly desky Opeth (post „Heritage“) či Ghost.

Je celkem možné, že v roce 2019 nejsilnější vlna retrománie (retro-thrash, retro-death metal, occult rock apod.) je možná na ústupu, ale za posledních dvacet let vznikla řada kvalitních kapel, kterým je vlastní tradiční doomový sound (tedy ne doomové mutace, které vznikly v 90. letech, tj. death-doom a funeral doom). Mým letošním favoritem jsou němečtí Atlantean Kodex, velmi kvalitní album vydali také Chilané Capilla Ardiente – obě tyto desky jsou ale inspirované více melodickým či epickým doomem, jako je Candlemass či Solitude Aeternus. Bretus je kapela z Kalábrie, která pokračuje v odkazu Pentagram, Saint Vitus či The Obsessed, malinko je v jejich muzice cítit i vliv stoner-rockových kapel jako Kyuss a svou kaši tito Italové také s gustem dochucují occult-rockovou atmosférou.

Bretus byli založeni v roce 2000 a „Tera Aion“ je jejich upátá deska. Songy na tomto albu lze označit za poctivý, dřevní rockenrol: více méně všechny songy jsou středně dlouhé a stojí na výrazných riffech a melodiích, zejména na teatrálním vokálu. Ačkolic má kapela přímočarý, hard-rockový přístup k songwritingu, neznamená to, že songy jsou primitivní nebo málo vymazlené. Každá píseň má nějakou středovou pasáž, kde se trochu obmění tempo, nebo tu může být nápaditý bridž, zajímavý kompoziční posun nebo vymazlené hororově či okultně laděné atmosferické intro či outro. Bretus hrají muziku, která je syrová, ale oduševnělá, vše je vkusně zkomponované a podané, možná je tu cítit trochu snaha napodobit své idoly, ale není to nějak nápadné nebo křečovité – naopak, kapela na „Tera Aion“ působí velmi suverénně.

Netřeba zdůrazňovat, že převažující nálada je tu tísnivá a sklíčená, od čeho by jinak byl doom metal, ale díky střídání temp album není příliš jednotvárné. Prisoner of the Light“ je například svižnější hardrockový vál, který má lehce stoner rockové ladění a možná kdekomu připomene Kyuss, a vprostřed songu je chytlavá středně-tempová pasáž. Deep Space Voodo“ je pomalejší, velmi ponurý song s ponurou, occult rockovou atmosférou. Mark of Evil“ začíná velmi zvolna, ale záhy přejde do rychlého tempa. Za zmínku stojí zpěv: Marco Veraldi má pěkný, zvučný hlas a také výborně natrénoval manýrismus svých vzorů. Výkony kytaristy Ghenese se poslouchají velmi dobře, jeho sóla s trochu bluesovým šmrncem jsou stylová a vkusná. To samé lze říct o produkci, která zní čistě a zárověň old-schoolově.

Bretus předvádí, jak se dělá chytlavý, dobře napsaný doomík. Malinko sice sklouzávají do klišé, čemuž se retro kapely jen těžko vyhnou, ale v jejich případě mi to moc nevadí. Z jejich hudby čiší vášeň pro to, co dělají, a co do muzikantského umu desce nic nechybí. Je to zkrátka album, ke kterému se člověk rád vrací.

 

Bretus

„Tera Aion“

Vyšlo 27. září 2019 u OrdoMCM 

0.00
7.8

Songwriting

8.0/10

Zapamatovatelnost

8.0/10

Originalita

7.0/10

Produkce

8.0/10

O autorovi

Satan is real.

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x