Dark Tranquillity nesporně patří do „velké trojky“ gothenburského melodického death metalu. Spolu s At The Gates a In Flames byli iniciátoři stylu, který vedl k revoluci v moderní kytarové muzice. Bez vlivu těchto kaple si lze těžko představit deathcore a metalcore v jeho současné podobě. Dark Tranquillity jsou také jedinou kapelou z této trojice, která soustavně vydává muziku a zároveň nikdy neztratila respekt fanoušků i kritiky. Jak víme, At The Gates byli mezi vydáním „Slaughter of the Soul“ (1995) a jejich comebackového alba „At War With Reality“ (2014) po dlouhou dobu neaktivní, In Flames se stylově posunuli do hard-rockového teritoria, a odcizili se tím řadě fanoušků jejich prvních čtyř melo-deathových alb.
Dark Tranquillity nikdy nepřestali koncertovat a vydávat muziku, a v jejich diskografii nenajdeme vyloženě špatná alba. Je pravda, že po „Fiction“ jejich tvořivost trochu stagnovala, ale vše napravili fantastickým albem „Atoma“ (2016). Na něm kapela ukázala svou něžnější stránku, kterou jsme slyšeli už na albu „Projector“ (1999). Temný, středně tempový melodeath místy přechází skoro do goth-metalových poloh, jsou tu výrazné, zapamatovatelní melodie a v řadě refrénů Mikael Stanne serenáduje čistým, zvučným vokálem. Řízné riffy a growl z jejich hudby nikdy nezmizely, ale s death metalem nemají příliš mnoho společného. Což není samozřejmě samo o sobě žádný defekt. Dark Tranquillity si našli vlastní cestu a tvoří silnou, jedinečnou muziku.
„Moment“ navazuje, kde „Atoma“ skončila, a to nejenom po stylové stránce, ale i co se týče kvality. Na albu je dvanáct dokonale zkonstruovaných songů, celková hrací doba je něco málo přes 50 minut. Celé album je prakticky jedna chytlavá pecka za druhou. Snad jenom kratší skladba „Failstate“ nemá mohutný, zapamatovatelný refrén, zaujme ale zase svou energií. Jsou tu svižnější, agresivnější songy jako „Phantom Days“, „Identical to None“ a „Empires Lost to Time“, nebo naopak pomalejší, melancholické až zádumčivé „The Dark Unbroken“, „A Drawn Out Exit“ a „In Truth Divided“. Album krásně plyne, střídají se pomalejší a intenzivnější songy. Začátek je celkem ostrý a také předposlední dva songy jsou dosti řízné (již zmiňovaný „Failstate“ a „Empires Lost to Time“), ty ale střídá emotivní závěrečná balada „In Truth Divided“.
Kromě silných melodií a vynikajícího provedení zaujme styl tvorby songů. Skupina umí získat maximum ze střídání agresivních a jemných poloh (např. growl ve sloce a čisté vokály v refrénu, nebo naopak), a písně jsou proto mají sílu a dynamiku. Hudba Dark Tranquillity je celkem přímočará, funguje ale dokonale. Má zkrátka „drive“ a je nabitá emocemi. „Moment“ je skvělý přírůstek do úctyhodné diskografie této kapely a fanoušci by si těžko mohli přát něco lepšího.
