Demimonde to u mě měli těžké. Nejedná se o muziku, jíž bych běžně poslouchal. Přesto mi přišla poměrně zajímavá prezentace, jak hudební, tak vizuální. Těžké to měli také proto, že k tomu všemu tvoří náročnou muziku na poslech. A tak pro mě bylo zaposloucháváni docela zapeklité. K pochopení myšlenek kapely mi překvapivě dopomohl jejich koncert, který se uskutečnil na vyhlášení cen Břitva (report zde). Střetnutí se s koncertní prezentací tohoto uskupení mi dovolilo více nahlédnout do myšlenek Demimonde. Spatřit, o co vlastně kapele jde a jak skutečně těleso funguje.
Pomohlo to, opravdu. Najednou se mi i studiová tvorba těchto sci-fi vypravěčů dostávala více pod kůži. Uchvácen vizuální stránkou a pobaven komiksovým sci-fi příběhem klasického žánrového střihu (boj dobra a zla, jež se snaží o moc), jsem začal desku poměrně hojně protáčet ve věži. A to i přes to, že mi po poslechu v hlavě nikdy nezůstal uchován žádný motiv, jenž jsem slyšel. Snad jen krom intra.
Bodejť by ne, Demimonde jsou progresivním avantgardním vesmírným plavidlem. V jeho zevnějšku z neidentifikovatelného materiálu se nachází spousta anomálií. Ihned po intru „The Final Destiny“, jež vás úspěšně uvede do děje, následuje barvitá exploze samplů a efektů. Ty po sobě střílí lasery hlava nehlava. Samply se předhání s metalovou, technicky bravurně zahranou instrumentací. Problém je, že nevím, která je ta hlavní vrstva a která ta podpůrná. Samplů je totiž tolik, že hudba působí mnohdy nepřehledně a překombinovaně (co teprve koncerty). K nepřehlednosti a meziplanetárnímu chaosu přispívá také zmíněná techničnost. I tak je náročné vnímat, kdy a kam udeří palička a kdy hraje ten a ten riff. Progresivní bicí party jsou každých pár sekund v úplně odlišné rytmické stylizaci. Riffy jsou spletité, jako osudy komiksových hrdinů. Abyste se z toho nezjančili, kapela naštěstí „Cygnus Oddyssey“ nahrála v čistém zvukovém plášti. Díky němu budete mít alespoň šanci pochytit co nejvíce motivů a poslech si i tak užít. Chvála k produkci směřuje také ohledně vokálu. De.polar se se svými rozmáchlými hrdelními impulsy neztrácí. Dokonce si vychutnáte jeho široký hlasový rejstřík.
Death, groove, občas black, snad všechno v jeho hlasivkách naleznete. Tento maník svým přednesem baví a na koncertech k tomu všemu přidává i vhodný herecký výkon (z kapely žel odchází). V podstatě ve všech bodech je poslední řadovka dál, než „Mutant Star“ z roku 2000. Ať už v rámci zvukového ošetření, tak i v případě techniky hráčů. Jen je toho na člověka trošku moc a leckomu bude sympatičtější právě debutové přehlednější album. Vypíchnout svého favorita by bylo marné, protože desku vnímám jako celek. Je to soundtrack ke sci-fi příběhové linii a já jej nemohu a ani nehodlám trhat. Krom toho je těžké najít záchytný bod v tak šíleném vesmíru. Přirovnávat je k jiným skupinám také není zrovna šťastné. Technicky i samplově zmutovaní Pain s extrémním vokálem? Těžko říci.
Stačí vysvětlení, že u nás nikdo takhle nehraje. „Cygnus Oddyssey“ je albem vhodným pro milovníky sci-fi žánru a progresivního/technického metalu s extrémním vyzněním. Je to taková záležitost pro „fajnšmekry“, které baví s hudbou bojovat. Pro někoho kýč a chaos, pro jiné zábavnost a hravost. Pro jedny technická dokonalost, pro ostatní nestravitelná „magorovina“. Příběh končí otevřeným koncem s možností pokračování. Zaposlouchávání „Cygnus Oddyssey“ u vás skončí možná stejně. Zda je to dobře, anebo špatně si už rozhodněte sami.
Tracklist:
1.The Final Destiny
2. The Generation Ship
3: Event Horizon
4. Te Kore
5. Data Breed
6. Singularity (Absolute Word Explanation)
7. Laval Formation
8. Dark Matter
Sestava:
Afagddu – basa
Bizzaro – bicí
Tintas – kytara
De.polar – vokál
Label: Metalgate
Žánr: Avantgarde/progressive metal
Země původu: Česká Republika
Délka trvání: 45:49
Datum vydání: 10.08.2016
Recenze: Demimonde - Cygnus Odyssey
Klady
- Skvělá technika
- Hravost a pestrost
- Skvělá sci-fi atmosféra
- Povedený komiks jako doplněk příběhu
- Produkce
Zápory
- Občasná nepřehlednost díky množství samplů a efektů. Také metalová složka bude pro mnohé oříšek
