Mystic: Waiting for the Summer – jarní adaptace brněnské akce Waiting for the Winter, přinesla nečekanou změnu na letošní rok. Za tuto změnu, troufám si říci, může velmi slabá návštěvnost poslední hudební soutěže Břitva. Plus snaha pořádajících Arch of Hell o ozvláštnění svojí domovské kulturní akce. Protože co si budeme nalhávat, ta návštěvnost také pomalu ale jistě klesala. Spojení těchto dvou pojmů bylo lákadlem pro mnohé fanoušky různorodého metalu. A tak na místě bylo poměrně početné a opravdu různorodé publikum.
Vendy: Ačkoliv nejsem místní a na brněnských metalových akcích se ukazuji poskromnu, minulý rok jsem navštívila Čekání na zimu, tedy Waiting for the Winter. Se svým hudebním zážitkem i s kapelami, které svou účastí pokřtily půdu Faválu, jsem byla velmi spokojena. Rozhodla jsem se tedy navštívit i letní odnož této události. Jak už bylo řečeno, tentokrát byla celá metalová paráda okořeněná vyhlášením cen Břitva. Možná proto jsem čekala poněkud větší účast, což nejspíš bylo i cílem pořadatelů. Co naplat, myslím, že i tak si ale fanoušci tvrdé hudby užili příjemný večer, kde kytary bzučely a pivo teklo.
Mystic: Večer zahájila kuřimská melodic death/doomová kapela Embrace the Darkness. V řadách útvaru figuruje nový masér škopků. Podle slov EtD bubeník chyboval. Podle mého jsou tohle detaily, které slyší kapela na pódiu. Abych byl upřímný, po první skladbě jsem si nováčka za bicími ani nevšiml, jak jsem byl očarovaný celkovou produkcí Embrace the Darkness. Přijde mi, že sleduji bandu, která se sice neustále hledá, ale také zdokonaluje. Nejde jen o muziku jako takovou. Ze samotných aktérů vyjadřuje více sebevědomí a více jistoty a uvolněnosti. Každý koncert je jakoby dosaženým vítězstvím, které se na Embrace the Darkness podepíše a posune je dál. A to i přes drobné nesehranosti. Věřím, že se Kuřimáci budou zdokonalovat dál. Jsem opravdu zvědavý, jak sebejistí budou za dalších pár let. Mimochodem, nová skladba slibuje progresivnější techničtější příklon k žánru, jemuž se kluci odevzdali. Máme se na co těšit.
Vendy: Embrace the Darkness. Obejmout temnotu. Kapela, na kterou jsem se těšila asi nejvíc, jelikož jsem zarytým fanouškem temných melancholických melodií propojených s murmurem vycházejícím z pošramocených srdcí. Bohužel mi ten den však nepřálo štěstí, jelikož jsem tuto kapelu kvůli dopravě nestihla. Musím však i přesto pochválit jejich zatím poslední mini-album “The Nameless”.
Mystic: Poppy Seed Grinder – kapela, která mi jednoduše nic nedala už při pokusu o domácí poslech. Naživo se jednalo o klasický brutální death metal s grindovou zběsilostí a prasečím vyzněním. Ten jsem nakonec strávili mimo sál, čekajíc na zajímavější uskupení.
Mystic: Demimonde jsem vřele uvítal, neboť se jedná o spřízněnou kapelu (Marastmusic, každý znalý ví). Navíc jsou i přes žánrový odklon od toho, co mám běžně rád, i pro mě poměrně zajímavou šíleností. Kapela za sebou má návratové album Cygnus Oddyssey, které stále propaguje. Osobně mě deska zaujala, leč se jedná o komplikovanou, chtěl jsem říct muziku, ale zde spíš použiji označení “paletu šílených kosmických pazvuků”.
Chápal jsem negativní ohlasy na koncerty Demimonde mířené k většinou horšímu zvuku. Demimonde jsou pro zvukaře určitě obrovský oříšek. Pod tou šílenou palbou samplů a efektů, podporovanou technickým metalem, jeden aby se při zvučení nezbláznil. Každopádně koncert alespoň mě bavil, a to i přes rozporuplný náhled na celkový dojem představení. Demimonde měli zvuk sice, dá se říci ok, ale občas jejich tvorba působila neuvěřitelně překombinovaně, takže se místy opravdu ztrácelo úplně vše (bicí, riffy především) pod samplovanou, ale jinak působivou stěnou.
Pavle, opravdu umíš hrát perfektně na bicí. Byla radost tě poslouchat i sledovat. I když ses občas v samplové záplavě ztrácel. Frontman v “UFO” masce byl opravdu absolutně šílený. Jeho bláznivé pohyby dokonale seděly k celkové produkci (celkově to působilo jako v kosmickém cirkuse). Hlasově šel kupodivu slyšet čitelně, proto jsem vychutnával jeho širokou paletu poloh. Pohyboval se od growlu až přes blackový skřek a všelijaké hluboké hrdelní pazvuky a čisté zpěvy. Jeho posedlost efekty spíše škodila. Jak jsem psal výše, bylo to prostě přeplácané. A efekty používané při mluvě k publiku, kdy frontmanovi nešlo rozumět ani slovo, to opravdu pobavilo. Každopádně, žádný průser se po zvukové stránce nekonal. Nedokonalý, leč zábavný koncert, splňující to, co splnit měl. Čekal jsem techniku, složitost, zábavnost a atmosféru. Tohle všechno jsem dostal, tak nač si stěžovat.
Vendy: Demimonde a jejich pražský death metal chrlící galaxie plné vesmírných zvuků. Na jejich vystoupení jsem se opravdu těšila. Album Cygnus Odyssey mě totiž po několika posleších strhlo, i když bylo občas těžké vstřebat všechny dimenze zvukových složek, které se na něm nacházejí. Působilo na mě však epicky a jakýmsi, sice dřevnatým, ale majestátním dojmem, což mě vždycky chytne za srdce. Pokud jsem o těžkostech pojmout všechny vrstvy zvuku mluvila v souvislosti se studiovou nahrávkou, naživo to bylo ještě těžší. Jejich show byla sice řízná, ale občas se člověk utopil v záplavě všech mimozemských zvuků. Čekala jsem na okamžik, kdy si řeknu: “Jo, to je ono. To je ta atmosféra, která mě na albu takhle strhla”. Žel, takový moment bohužel nepřišel, za to jsem si zase užívala jejich agresivity a párkrát provětrala své vlasy. Velmi se mi taky líbil hlasový projev odcházejícího frontmana. Dokonce i jeho stage image měla něco do sebe, zároveň s jeho sršícím charismatem. Snad se kapele podaří najít rovnocennou náhradu.
Mystic: Arch of Hell jsou skupinou, kterou podporuji nemálo roků a v podstatě je hudebně znám od jejich začátků. Sic dnes poslouchám zcela odlišnou muziku, jsem tuto sympatickou partu podporovat nepřestal. V jejich řadách působí nový dredatý zpěvák Štěpán Fiala, jehož můžete znát z metalcorové smečky Secrets of Separations.
Tento mladý corista ke kapele neuvěřitelně sedí, ať už agresivním vokálem, tak svým energickým vystupováním. Umí pobavit, umí rozjet show a předvádět se. Jeho výkon měl potřebný drajv. Arch of Hell stále propagují své poslední album Freakshow, jehož vyznění působí moderněji. Je více ovlivněné corovou muzikou. Tudíž Štěpán přišel do řad smečky opravdu vhod. Poměrně plná Melodka se kapele, tak jako vždy, absolutně oddala. Každý kdo navštívil alespoň jeden koncert AoH moc dobře ví, jak vypadají takovéto klubové radovánky se skupinou.
Mystic: Malignant Tumour jsou údajně dost známou kapelou a prý byli headlinerem akce. Osobně jsem o nich v životě neslyšel. No a přímo k věci. Kapela mi byla spíše nesympatická a jejich hudba zněla jako Motörhead, což není zrovna můj šálek kávy. Sál se bavil, hudba byla energická a drtivě nazvučená. Nebylo to však nic, co bych potřeboval poslouchat a sledovat.
Vendy: Malignant Tumour považuju za jakési stálice české metalové scény, na které se stabilně už dlouhou dobu drží a rozhodně netrpí nedostatkem příznivců. Jejich představení bylo rázné, plné energie a nejspíše splnilo očekávání všech přítomných. Z mého osobního pohledu to sice není hudba mého srdce, ale musí se jim nechat, že to umí a lidi se s nimi baví.
Mystic: Spojení Waiting for the Summer a cen Břitva byl velice dobrým nápadem, který sjednotil poměrně početnou skupinu různorodých fanoušků tvrdé hudby a vůbec bych se nezlobil, kdyby to tak bylo i příště. Je to takové ozvláštnění obou kulturních dění, jež jsou po spolu silnější v kramflecích. Díky Arch of Hell a zase příště!
Line-up:
Malignant Tomour
Demimonde
Arch of Hell
Poppy Seed Grinder
Ebrace the Darkness
Místo konání: Brno – Melodka
Fotografie: Marek Adamík
Informace okolo cen Břitva sledujte na této adrese.
