Recenze: Downfall of Gaia – Ethic of Radical Finitude

„Deska „Ethic of Radical Finitude” skopne stoličku pod vámi, a za houpání se sem a tam budete vnímat jen odeznívající prázdnotu a skličující nože úzkosti, vnikající hluboko do srdce a bodající do vašeho mozku, přesto nabídne i polohy smířlivé a loučící se.“

Přerod lidské mysli do sebezničující zhouby

Downfall of Gaia lze směle označit za stoupající hvězdu na post-black metalových nebesích, stejně jako například Harakiri for the Sky. Zde ale podobnost končí. Downfall of Gaia totiž vyšla z black/crustu, a především na své druhé úspěšné desce „Suffocating in the Swarm of Cranes“ našla smysl v post-black metalu, zalitém do betonově syrové neúrody sludge žánru. Němce, co se působivosti týče, považuji za jednu z nejtíživějších kapel v rámci stylu. Je to čistě můj pocit, ale to, co hudebníci předávají za sdělení a v jaké formě, není určitě procházkou růžovou zahradou pro každého.

Trending

Obscuro Podcast – Daniel Friml a povídání nejen o práci metalového producenta

„Footprints from the past, slowly covered in dust

Scorching echoes and voices of a time gone by

Crippled and broken, lost along the way

Still dreaming or drowning

Tell me, what have I become?”

Největší přelom v rámci diskografie se odehrál s předchozím počinem „Atrophy” (recenze), albem více zaměřeným na výrazné smutné melodie a detailní vyhrávky, jdoucí až na dřeň kompozic. Deska byla tedy vývojem směrem od dlouhých a spíše na první poslech monotónních atmosfér. „Ethic of Radical Finitude” mělo, dle slov kapely, tyto hudební podoby stmelit. Podle mého usouzení je „Ethic of Radical Finitude” albem vycházejícím z „Atrophy”, avšak přinášející svěží a zcela nečekané prvky, ukazující na snahu kapely nesvázat se svým vlastním, originálním hudebním rukopisem.

„Ethic of Radical Finitude” je nahrávka duševně destruktivní. Intro „Seduced by…” dává pocit obklopující prázdnoty, pohlcující mysl člověka. Linoucí se hučení v ambientní tiché destrukci jako by mapovalo přerod lidské mysli do sebezničující zhouby. 

Topit se v bahně svých problémů

„Ethic of Radical Finitude” je založeno na masivní kytarové práci působící, jako by se posluchač topil v bahně svých problémů a v melancholických posmutnělých melodiích. Písně kapela opět nahrála kratší, stejně jako tomu bylo na „Atrophy”. Vokály jsou kombinací spolupráce Antona Lisovoje a jeho někdy až dávivého screamu, působícího, jako by se člověk snažil upít k smrti a zadusil se vlastními zvratky, a zoufalého naříkání, ozývajícího se z hloubi opuštěného vnitřního světa noci v hlavě kytaristy Dominika, kde mráz, chladící srdce, obaluje květy života. Právě tohle bylo vždy na Downfall of Gaia působivým faktorem a je to jejich takový podpis, který jen tak nevymizí.

„A barren wasteland where dark wind blows and the great old ones reign

Slowly carrying ourselves to the grave

We’re sinking in the rivers bleak

And in the end only ghosts will know your name”

Přiškrcený skřek Antona, který jako by se u hrdelního přednesu dávil s krkem obejmutým oprátkou, dokonale doplňuje zoufalé křičení Dominika, jehož projev působí dojmem ozvěn zničených forem života, vycházejících z prázdnoty, ve které společnost tvoří jen nicotná samota. Výrazné melancholické melodie jsou topeny v bezútěšné sludge hustotě. Výkon Michaela Kandara za bicími je opět excelentní, leč mi připadá méně nápaditý se vzpomenutím na předchozí nahrávku, na níž jsem obdivoval jeho práci s činely a virblem. Jeho hra byla založena na dynamice a osobitém technickém rukopisu, místy v tichých či gradujících pasážích připomínajícím jazzového bubeníka. I na „Ethic of Radical Finitude” však hraje mistrovsky a samozřejmě ve prospěch samotných skladeb. 

Cesta ke smíření

„Ethic of Radical Finitude” skopne stoličku pod vámi, a za houpání se sem a tam budete vnímat jen odeznívající prázdnotu a skličující nože úzkosti, vnikající hluboko do srdce a bodající do vašeho mozku, přesto nabídne i polohy smířlivé a loučící se. Takové pocity mi jdou na mysl při poslechu „Guided Through a Starless Night”, zakončené proslovem ženského hlasu, působícího jako loučení se v branách života. Tak se děje i v „Of Withering Violet Leaves”, skladbě se vzdáleným nádechem shoegaze křehkosti a vzletnosti v úvodu. Kytaristům se ze strun linou křehké pavučinky melodií, sledujících cestu k jarnímu svěžímu vánku smíření a novým začátkům.

„Whispers of the void

Guide us into the painted grey

We’re tortured by solitude

Oblation to the shrine”

V této písni překvapí čistý hluboký zpěv, působící přemýšlivě a konějšivě, stejně tak jako celá kompozice, v jejíž lyrice stojí, že se rodí fialové lístky a odchází zima, jejíž kroky lze slyšet. Poetické vyjadřování je mým oblíbeným aspektem, a ten Downfall of Gaia praktikuje. Celé album tedy chápu jako stezku neštěstí a beznaděje, končící znovuzrozením, a nebo ona metafora vyjadřuje odchod duše a nalezení klidu? Samotná produkce je vrcholem v rámci diskografie. Němci měli vždy dobře ošetřené nahrávky. Zvuk „Ethic of Radical Finitude” je až neuvěřitelně přírodní a prostorný. Na závěr bych rád zmínil Nikita Kamprada z atmosferické post-black metalové veličiny Der Weg Einer Freiheit, který v klipovce „We Pursue the Serpent of Time” maximalizoval její naléhavost díky (u něj až překvapivě vypjatě emotivnímu) vokálu. Tahle pasáž je pro mě nejsilnějším momentem alba. Mimochodem, také zde se potkáte s čistým zpěvem.

„The birth of violet leaves

Loss of embittered winter

Its steps can be heard”

„Ethic of Radical Finitude” posluchači umístí pistoli do úst, rozřeže kůži na zápěstí a vloží hlavu do oprátky. Deska je přeplněná posmutnělými i zničujícími melodiemi kytaristů, jejich rozdílnými a perfektně se doplňujícími hlasy a novými prvky, osvěžujícími syrový styl Downfall of Gaia. „Ethic of Radical Finitude” navazuje přesně tam, kde skončilo předchozí album „Atrophy”. Proto jsou skladby kratší a jdou přímo k srdci, jako čepel způsobující úzkostnou bolest. Vývoj shledávám jako přirozený, moudrý a pochopitelný. Downfall of Gaia se neztrácí ve své podstatě, naopak nechává plynout, co k ní přijde, a to využije dle toho, jak to cítí, a stejně tak svou podstatu rozhodně neztrácí.

Tracklist:

1. Seduced by…
2. The Grotesque Illusion of Being
3. We Pursue the Serpent of Time
4. Guided Through a Starless Night
5. As Our Bones Break to the Dance
6. Of Withering Violet Leaves

Sestava:

Anton Lisovoj – baskytara, vokály

Dominik Goncalves dos Reis – kytara, vokály

Michael Kadnar – bicí

Marco Mazzola – kytara

Žánr: post-black metal/sludge

Země: Německo

Label: Metal Blade

Datum vydání: 8. 2. 2019

Délka: 40:07

Stránky kapely