Fragments of Unbecoming nejsou na scéně nováčky. Už od roku 2002 tvoří jednolitý koncept svojí hudby. Kdo Fragments zná, asi ví, že jejich první album „Bloodred Tales: Chapter I. – The Crimson Season“ bylo zároveň první kapitolou rozsáhlého konceptu, který je vytvářen už šestnáct let. Po pravdě, první album mě nijak nenadchlo, znělo trochu tupě, jeho syrovost nevypadala jako záměr, ale jako neumětelství, a hudba mě nudila. V pokračování příběhu, nazvaném „Skywards: Chater II. – A Sylphe’s Ascension“, se už dělo víc věcí. Hudba ale zůstávala trochu v pozadí příběhu a díky své neměnnosti působila víc jako black než melodeath. Konceptu Fragments scházela dost podstatná věc. Hudební nápad.
Bohužel, nic nového a nečekaného se neudálo ani v „Sterling Black Icon: Chapter III.-Black but Shining“. Tedy, kromě mého pocitu, že to, co poslouchám, je všechno, jen ne melodic death metal. Jako black se mi ale album „Sterling Black Icon“ líbilo rozhodně nejvíc. Sychravá atmosféra plná prázdnoty měla něco do sebe a instrumentace se vylepšila. Následovala zatím poslední vydaná kapitola z roku 2009 „The Everhaunting Past: Chapter IV. – A Splendid Retrospection“. Opulentní název byl bohužel jen opakováním předchozích kapitol a posluchač si mohl připadat jako Borges otevírající nekonečnou knihu, která nikde nezačíná a nedisponuje závěrem. „The Art of Comming Apart – Chapter V.“ udivovalo tím, že se ještě Fragments nevzdali snahy o udržení stále stejného a neměnného.
Trochu jsem se obávala, že nás čeká šestá kapitola. Nejsem totiž tak úplně zvědavá na konec knihy, protože se obávám, že by byl stejný jako začátek. Fragments nyní pod záštitou Apostasy Records přicházejí s čerstvou novinkou „Perdition Portal“, která vyjde oficiálně 18. května tohoto roku. A už na první poslech je znatelné, že se kapela přeci jen někam posunula.
Zbytečné lpění na projektu, který začínal nudit, skončilo. „Perdition Portal“ není zásadní přelom, rozhodně je ale cestou kupředu. Fragments of Unbecoming se přiblížili víc stylu, na kterém si trvají od svého založení, a album je skutečně víc melodické než ta předchozí. Objevují se v něm nové, melodické nápady, které chyběly předchozím počinům, instrumentace je rozhodně propracovanější a kvalitnější. Slabinou alba je stále to, co Fragments dělí od špičkových melodeathových skupin, tedy sólová kytara. Melodic death prostě na špičkových kytaristech stojí a tady chybí brilance, jejíž absence by nevadila black metalovým posluchačům, ale melodiky může otrávit.
Zůstal rys, který hodně posluchačů odrazoval už od minulých alb. Stereotypní opakování po čase chtě nechtě docela nudí. Album je rozhodně agresivnější, dynamičtější a snaží se táhnout posluchače kupředu. Vynikající jsou chvilky, kdy zní skoro industriálně, horší už jsou ty, kdy se kytary snaží o souzvuk. Melodičnost je prostě nejslabší stránkou kapely.
V čem jsou Fragments naopak silní, to je syrový, agresivní a tvrdý projev, který se neuchyluje ke kompromisům. V písni „Abyssphere“ je to zřetelné. Tady nevadí, že kytary nejsou dostatečně vycizelované, protože syrovost skladby zaujme i bez snahy o melodii. Krutý scream se tu může opřít o hudební chaos, který zní jako rozbrušovaný beton. Je to dobré a nechápu, proč se Fragments nevrhnou na docela jiný styl, který by je nenutil vyrovnat se technicky vyspělejším melodeathovým kapelám. To psychedelické, industriální a blackové je pro kapelu živná půda. Posluchači, kteří si k albu „Perdition Portal“ nakonec najdou cestu, nebudou hledat nový, neotřelý melodeath, ale ostrou nevybíravost, tabasco polykané po litrech, jako ve skladbě „All Light Swallowed“. K této skladbě jsem ostatně přilnula nejvíc. Je zlá, drhne jako brusný papír a skončí tak náhle, že mám chuť si ji pustit znovu.
Co napsat závěrem? Fragments of Unbecoming mají své publikum a své postavení na scéně. Jejich jméno není neznámé, jejich styl má asi i obdivovatele. Technicky je to ale pořád kapela, která nestojí na špičce. Na druhou stranu tahle hudba není nezajímavá nebo natolik špatná, aby ji člověk prostě jen pominul a vykašlal se na ni. Má své zajímavé pasáže, svá světlá místa, svůj náboj. Rozhodně to není melodeath, spíš žánr obchází ze všech stran a občas si do něj kousne.
Album „Perdition Portal“ je pravděpodobně tím nejlepším, co Fragments of Unbecoming vyprodukovali, ale možná se mýlím a kapela ještě má kam se vyvíjet. Obvykle nelámu hůl nad žádnými muzikanty a snažím se jim fandit. Takže mohu napsat: „Něco v tom je… stačí to jen rozvinout a nelpět na žánru, který mi není určen.“
Images: ©Apostasy Records
Fragments of Unbecoming
Německo
Melodic Death Metal
Album: „Perdition Portal“ vychází 18. května 2018
