Matná sluneční záře nad chladnou krajinou, možná tak by se dala charakterizovat tvorba Glare of the Sun, velice sofistikovaného podniku, který podlehl doom metalové houpavosti a ambientnímu snění s prvky syrovosti.
Je to natolik vybroušená hudba, že přímo vybízí ke kultivovanějšímu projevu, dokonce i u recenzenta, který jindy srší kouzlem trapného, povrchního vtipkování.
Glare of the Sun sází hlavně na špičkovou kvalitu zvuku a atmosférickou přitažlivost křivek lákavých hudebních motivů.
Je to velice mladá kapela, založená teprve v roce 2013, ale nikdo nemusí mít strach, že by poslouchal nějaký nedozrálý experiment lidí, kteří se teprve učí hrát na kytaru. Tahle směs rakouských a německých hudebníků je sestavená velice pečlivě. Dá se dokonce říct, že je to putovní společnost starých, ostřílených harcovníků.
Rakouský kytarista Gerald Huber hrál například v melodathových Collapse 7 nebo v Zombie Inc, zpěvák Christoph Stopper prošel kapelami Circle of Ruins, Imprecated Destiny nebo Proll Guns.
Nejde o dvacetileté zelenáče s naivními představami o budoucí slávě, spíš jde o podobné hudební seskupení, jako jsou mezinárodní Clouds, o podnik hudebníků, kteří mají potřebu tvořit něco hodně variabilního, nosného, pro menší publikum, do menších klubů. Je to okrajová hudba, která si neklade za cíl plnit stadiony. Ostatně, asi málokterá doom metalová formace by naplnila stadion.
Album „Soil“ má velice vybroušené fazety, měnící jemný, elegantní a chladně křehký zvuk za brutální scream, ten zase za čistý vokál, klouzající po chvějících se akustických plochách a tento postup neustále střídá. Vzniká tak napětí, které udržuje v chodu přesnost celého hodinového strojku alba.
Přesnost je asi to, co mě zaujalo. Ta hudba je…přesná a vyvážená tak, že by asi i lékárenské váhy nedostačovaly na její odměřování. Poslechově je „Soil“ náročné album právě v tom, jak precizně odkapává a přitom se mění.
Každá z osmi skladeb je promyšlená, ano, je to postihnutí myšlenkového procesu ve chvíli přechodu mezi bděním a spánkem. Není v tom ani tak melancholie, jako u zmiňovaných Clouds, spíš polospánek, únava a chuť se na chvíli uzavřít před jinými zvuky. „Soil“ funguje jako potápěčský zvon, který vytvoří bublinu tónů pod hladinou světa a uspořádá okolo nás odlišné mikroklima.
Je to hudba pracující s takřka nehmotnými vrstvami lidské psychiky, nedefinovatelná vibrace něčeho hodně vnitřního. Taková psychoanalýza vedená skrz shluky tónů, definující nám jasněji pocity úzkosti, vzteku, napětí, nejistoty nebo snahy vymanit se.
Malá, poklidná, večerní hudba se silně zneklidňujícími prvky, abych odkázala na rakouského velikána, který tvořil spíš ty malé noční hudby… posluchače baví klid, ale každý zneklidňující prvek, který se ozve ze Stopperových úst, mu rozbuší srdce. Malá, chytrá hudba. To je možná přesnější charakteristika.
Snad se právě skrze to dostávám k jediné slabině alba. Je až příliš chytré a dokonalé, až příliš bezchybné, takže postrádá výraznější, zapamatovatelný motiv. Při nedostatečném soustředění se album může stát jen velmi sofistikovanou kulisou, jak se to často stává u jazzu, a to je škoda. V případě „Soil“ se mi tato ztráta pozornosti stala u „Extinction“, třetí skladby alba, kterou jsem přestávala chvílemi vnímat.
Naštěstí, když jsem mluvila o chytrosti a zkušenosti hudebníků, hned další skladba „Circle“ vybudí právě ty vrstvy duševna obsahující nejrůznější fobie a strachy. A zlom, který vytrhne posluchače z letargie, se později znovu uklidní, aby zesílil v jiných skladbách.
Sedmá stopa alba „Groundwater“ mi sedla nejvíc, je syrovější a ostřejší s akustickým zvukem kytary a dlouhým dozníváním, hodně rozlehlá krajina velice jemně odstíněné hudby a hrubě svíravého zpěvu.
Osobně jsem si hodně užívala právě krutého screamu, doplněného basovou leností. Basák Tobias Schwabb je dost výrazně zvukomalebný, což je hezký kontrast k chrčícímu Stopperovi.
Co ještě asi musím zmínit, je grafika alba, sladěná s grafikou stránek kapely a všech jejich účtů na sociálních sítích. Glare of the Sun jsou architekti decentního stylu i v téhle oblasti. Zjevně si trochu ujíždějí na designu a proč ne…všechna ta noblesa a vytříbenost se občas nejenže dá snést, ale člověk si ji může užít. Napadá mě, že by kapela mohla k vydání „Soil“ připravit pro své fanoušky limitovanou edici bílého vína nebo koňaku. Na v poslední době oblíbené pivo jako doplněk alba, to nevypadá.
Glare of the Sun jsou náročnějším, nadčasovým kouskem do sbírky s potenciálem sběratelské rarity. Představují rakouskou i německou hudební scénu v nejlepších odstínech mlžně bílých a smetanových valérů odtažitějších stylů, předvedených s bezchybnou brilancí. Velmi zimní, chladné, uzavřené a křehké. Album s nádechem lednových mraků kdesi nad Alpami.
Glare of the Sun – Soil
Země původu: Rakousko, Německo
rok vydání: 2017
label: Lifeforce Records
Glare of the Sun - Soil
