Nocturnal Pestilence jsem ve své recenzi k desce „I, Eternity“ (k přečtení zde pro porovnání) strhal s tím, že šlo ve všech směrech o hudební katastrofu. O to více jsem byl překvapen s prvním poslechem nahrávky aktuální – „Fire & Shade“. Pokud si dobře pamatuji, kritizoval jsem jak produkci a instrumentální podklad, tak vokální sféru působící v podstatě nesnesitelně. Nocturnal Pestilence jsou zpět a na „Fire & Shade“ se představují ve zcela nové formě, což jsem tak nějak při psaní recenze na mou osobou haněnou desku tušil, a mé tušení se potvrdilo.
„Fire & Shade“ – pod jednoduchým, ale krásně rudým přebalem s vizuálním aktem, jenž má hluboký smysl pro muzikanty samotné, se skrývají zvukově libově zaznamenané tóniny, které vás všechny, kteří jste slyšeli předchozí tvorbu, utvrdí v tom, že nejde o jednu a tu samou kapelku (co se týče pocitů). Největší pokrok učinila zpěvačka Dark Zero, jejíž vokál je mnohem jistější, growly a blackově ukřičenější polohy jsou lépe podané, a nejedná se ani zdaleka o tak nepříjemný zážitek jako dříve. Je pravda, že v některých pasážích, kdy se zpěvačka v extrémní poloze snaží o agresivnější a výše položený vokál, zní méně kvalitně, jakoby chraplavě, a to i v growlech, ale je to jen pocit v určitých momentech, celkově jde o potěšující pokrok.
Co mi však dovede vykouzlit úsměv na tváři, jsou čisté zpěvy, které jsou prostě líbezné, plné pozitivních a dojemných emocí. Samozřejmě by to chtělo ještě rozšířit rozsah, který je zatím omezený, více zesebejistit a experimentovat, ovšem to spíše naznačuji, že zpěv, a to jak extrémní, tak čistý, je zde čistým plátnem, na něhož lze přidávat další a další barvy. V tomto případě se naprosto nabízí. Písně jako takové jsou velice pestré, disponující jak rychlými kvapíky, tak až black´n rollovými pasážemi, ze kterých lze vyčíst vlivy Satyricon a jejich posledních aktů. Naopak jakmile zpěvačka rozezní svůj éterický čistý zpěv a do toho kapela „sype“, postupy mi vzdáleně připomínají Myrkur (berte to s nadhledem, žánrově jde o úplně jinou hudební entitu). Narážím ale na styl „black metal s čistým něžným zpěvem a agresivnějším podkladem“, což kouzlí ve znamení kontrastů. Co bych ještě vytknul, je použití českého otextování v „Labyrint mysli“, kde mi text přijde krkolomně poskládaný do instrumentální šablony. Je to kostrbaté, na druhou stranu se mi líbí zkreslení hlasu, což vede k jakémusi temnému vyjádření myšlenky.
Black metalové riffování, melodické šablony a tvrdě nazvučené bubny jsou protkány jemnými klávesovými nitkami, které tu a tam spíše dotvářejí podkres pod metalovou instrumentací (často zvuk klavíru), jindy si převezmou otěže v symfoničtějších náladách, či jsou použity samplová vzdušnější hudební vlnobití, jako u poslední skladby „LXXV (Deliverance)“, kdy songa doslova exploduje epičnem s nádechem dramatična. Zde mi přijdou na místě i jakési rozlučkové čisté zpěvy, které působí jakoby posmutněle, ale zároveň v nich lze vyčíst náznak nadějí. Pro mě doják v dobrém smyslu slova.
Je hudba rozháraná a neví kapela, co chce vlastně hrát? Anebo zda jsou jen muzikanti ovlivnění různými žánry a vlivy? To je vlastně jedno, protože to do sebe vše krásně zapadá, a Nocturnal Pestilence tak hrají otevřenější black metal, který si může získat i fanoušky z odlišných, i melodičtějších sfér. Rovněž je jasné, že nejde o nikterak originální tvorbu. „Fire & Shade“ slepuje již řečené a spíše potěší než překvapí novotou. V tomto případě jde víc o podání samotné hudby než o tvoření revolucionářské muziky. Poslechněte si například „Endless Desires“ a ucítíte Satyriconovské black´n rolly, ale z tohoto řádění se najednou vylíhne vzdušný čistý zpěv, působící jako z nějaké krásné romantické pohádky. NP jsou mi sympatičtí i vizemi, jimž se oddávají. Nejde o mnohokrát ohrané Satany, peklo a náboženské témata, ale o osobní prožitky z řad uskupení, které mají vzbuzovat zamyšlení se nad životem, beznadějí a následnou nadějí. Nad věčným bojem s pocity v našich osobních labyrintech mysli, ve kterých se často ztrácíme a nevíme kudy kam. Proto jde z nahrávky cítit pozitivní síla, emoce, které posluchače povzbudí v každodenním boji, ale skladby poukazují i na ty smutnější aspekty, které ony paprsky slunce následně protnou.
„Fire & Shade“ Nocturnal Pestilence posouvá výše ke hvězdám, a to zvukově, instrumentálně, kompozičně, vokálně i vizuálně, až bych nepoznal, že jde o jeden a ten samý útvar, na něhož jsem kdysi sepsal tak zdrcující recenzi. „Fire & Shade“ je deska, která nepřekvapí ničím objevným a spíše čerpá z pokladnice již řečeného, tudíž nepotěší milovníky progresivity a ojedinělosti, avšak způsob podání je sympatický, a to jak díky hezkým výrazným melodiím, příjemným zpěvům, které jsou temné, agresivní i něžné a hladící, tak i střídáním nálad, vodotryskem pozitivních emocí a energie, a nakonec osobními myšlenkami vně lyriky, která se vyhýbá stokrát ohraným klišovitým tématům, jež ani nemá cenu více vypisovat. „Fire & Shade“ je sympatické album, které není dokonalé a stále je co pilovat, v tomto případě hlavně hledat sebe sama, ale o to přece jde. „Fire & Shade“ je dobrým odrazovým můstkem pro nalezení svojí vlastní identity a postup po cestě k naplnění svých vizí.
Tracklist:
- The Perdition
- Labyrint Mysli
- The Blood
- Endless Desires
- Jupiter’s Rage
- Trapped in Destiny
- LXXV (Deliverance)
Sestava:
Theo – basa
M. – kytara
LinK – klávesy, samply
Alena Dark Zero – vokály, texty
Sheafraidh – bicí
Žánr: Symphonic/melodic black death metal
Země: Česká Republika (Praha)
Label: Polymorphe Records
Datum vydání: 21.03.2018
Délka: 43:32
Recenze: Nocturnal Pestilence - Fire & Shade
0.00Klady
- Moderní tvrdá a živá produkce
- Instrumentální, kompoziční, vokální, vizuální i myšlenkový posun
- Rozmanitost
Zápory
- Hudba je spíše ovlivněná již řečeným, Nocturnal Pestilence ještě hledají svůj výraz
- Vokály jsou obrovským posunem, ale v určitých pasážích se dají neleznout nedostatky, které je třeba vypilovat