Občas objevím něco zajímavého nedaleko od domova nebo u našich nejbližších sousedů. Samozřejmě, řeč je o slovenské scéně, která stojí za ponor do metalových vod. O kapele Peorth jsem se dozvěděla tak říkajíc z druhé ruky, ze skupiny zabývající se melodeathem, kde nějaký ten rok dělám admina. Takže se musím přiznat, že Peorth mi zprostředkoval přítel z Indie, což je vlastně trochu trapné, protože slovenská scéna je nám natolik blízká, že bychom ji měli mít poměrně slušně zmapovanou.

Peorth jsou na slovenské scéně od roku 2002, takže rozhodně nejde o nováčky, naopak, jde o zkušené matadory v oblasti čistého melodického death metalu. Jihoslovenský temperament jim dopřává dostatečný prostor pro melodičnost, zvukovou zajímavost a stylový purismus. Což je asi nejzásadnějším rysem nového alba „Make the Reversal“. Takže, pokud patříte k vyznavačům velice stylového melodeathu, Peorth i pro vás budou nesmírně příjemnou záležitostí.

Vzhledem k tomu, že se orientuji především na začínající finské kapely, se v posledních letech nesetkávám už tak často s čistě melodeathovými alby. Každý se snaží být originální, vystoupit z řady, zaujmout nevšedním postupy nebo mícháním žánrů. Mnohdy mám dost problém se zorientovat v tom, o jakou hudbu přesně jde. Takže poslech „Make the Reversal“ pro moje uši znamenal znatelnou úlevu. Peorth jsou opravdu důstojnými zastánci melodického deathu. Dá se říct, že jsou vyznavači subžánrového purismu, lpí na jeho ikonických rysech, tvoří v rámci jeho hranic, což je mnohdy dost obtížné, protože pouštět se po objevených cestách znamená být občas nařčen z neoriginálnosti. Jenže inovativnost není vždycky ideální cesta. Na Peorth je příznačné právě to, jak pojímají klasické postupy.

„Make the Reversal“ je hudebně naprosto poctivá porce přesně takové hudby, jakou posluchač očekává. Zdá se to banální, ale není. Občas člověk čeká víc, než dostane, a zklamání je potom trochu frustrující. A občas, nevím, jestli to máte taky, když člověk slyší svoje x-té melodeathové album, má tendenci se nudit, přeskakovat skladby a myslet přehnaně kriticky. Samozřejmě, všichni jsme jako fanoušci trochu zmlsaní. Nacházíme se v silném proudu a okolo nás se kupí desítky vynikajících kapel a stovky alb. Nicméně, u Peorth se mi nestalo, že bych mávla rukou a řekla si, že mě album nebaví. Naopak, občas jsem se přistihla v poměrně nostalgické náladě.

Peorth zní totiž v mnoha ohledech nezvykle tím, že využívá oldschoolové postupy, které mají až pietní charakter. Třeba skladba „Savior“ je v tomto ohledu špičková svým zaprášeným charakterem, který odkazuje a raný Gothenburg. Podobně klasická je i „Stolen Mind“. Peorth využívají velmi syrový zvuk, který drhne a obrušuje melodickou linku. Hudba ale nikdy nesklouzne k lacinému primitivismu, má svou sofistikovanost stejně, jako má svou divokost.

Bicí Martina Novoveského zní občas plechově a dutě, jako ze starých demo nahrávek, občas hřímají a duní. Čviro zní většinou velice lidsky, to mnohdy u některých kapel skoro zaniká. U Peorth citelně vnímám, že za bicími sedí živá bytost, a ne dokonalý rytmický stroj. Jejich tíha má tak svou vlastní životnost a neopakovatelně zřetelný styl.

Boris Kováč a Mário Minár si kytary užívají. Nejsou žádní exhibicionisté, jsou to poctiví hráči, kteří mají rádi ostré riffy, kvalitní rytmiku a tvrdě řezaný rytmus, ze kterého vystupují dynamické postupy. Kytary samozřejmě nejvíc přispívají klasickému stylu a Peorth by mohli budoucí metalové kytaristy učit, jak vypíchnout agresivitu, a přitom neztratit hravost.

Dávid Csámpai dodává svou basou vší té dynamické jízdě temné odstíny a vytváří podklad zpěvu. Dodes Zaujec je vokalistický rváč, jeho dravý harsh si rozhodně na nic nehraje. A paleta temných odstínů jeho mručení se pohybuje velice nízko, což je dost příjemné.

Celkově je album velice kompaktní, nic nevybočuje z celkového dojmu, všechno si zachovává velmi pěknou formu, žádná složka není natolik výrazná, aby rušila celkový dojem. „Make the Reversal“ se valí neustále kupředu, nezastavuje a jede po několika přesných liniích. Je to ucelené album, jehož deset skladeb sází především na stylovost a dynamiku.

Závěrem můžu napsat, že jsem si poslechla s radostí, a ne jednou, velmi kvalitní album, které odehrálo pět kvalitních muzikantů. Je znát, že jde o dobře sehrané hudebníky, kteří za sebou mají dost koncertních zkušeností. Určitě bych se mohla zabývat samotnou nahrávkou, která by si občas zasloužila trochu víc vypíchnout čisté vokální party a která má pár nedostatků, ale nemůžu popřít, že jde celkově o velmi dobrý počin, který nám ukazuje slovenskou melodeathovou scénu v tom nejlepším světle.

images: ©Peorth

7.0 Kvalitní stylovka

Velice dobrý melodický death metal, který má dostatek agresivity, techničnosti a náboje.

  • Skladby 7,5
  • Originalita 7
  • Produkce 6,5
  • Zpěv 8
  • Instrumentální složka 7,5
  • Hodnocení Čtenářů (2 Hodnocení) 9.5

O autorovi

- spisovatelka, nakladatelka, publicistka - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x