Taková ta parádička, vonící po staré rtěnce, cigaretovém kouři, použitém prostěradle v provinčním hotelu a zbytcích od snídaně. Taková ta hudba, která sedí k čtení amerických románů ze šedesátých let a k nákupu cigaret bez filtru. Hudba na večerní jízdu v kabrioletu. Hudba, kterou si člověk pouští po rozchodu. Náladovka. Vymazlená. Jako holka v baru, která má první vrásky, ale pořád by ještě stála za hřích. Omlouvám se The Road. Jejich debutové album jsem slyšela až teď. Byla to chyba. Měla jsem ho slyšet už dávno. Chtěla jsem ho slyšet vždycky.
Road to Jerusalem nebo raději The Road jsou kapelou, která v sobě propojuje zajímavá jména. Například švédský basák Andreas Holma hrál u Scar Symmetry a dánský hudebník Per Møller Jensen taky není zrovna hudební nováček. Kaliforňan Josh Tyree sice není známé jméno, ale možná jednou bude. Sakra, kde ho vzali? Ten hlas je ikonický! Dán Michael Skovbakke zajišťuje dokonalou mezinárodnost kapely. Švédsko-dánský projekt s notnou dávkou bluesrockové kalifornské šťávy na první poslech vytrhne posluchači pár žil. Pojďme se na The Road a jejich debutové album podívat trochu blíž.
The Road už sice není kojenec a umí chodit, ale datum narození 2017 napovídá, že to je vlastně čerstvá novinka na scéně. Navíc, oproti našim zvykům, nerecenzujeme album metalové. Tohle je rock. A trochu blues. Prostě hudba. Neštěstí to není komerční produkt pro masy, plastový výlisek na přání, ale hudba pro pár nadšenců, takže na Obscuro rozhodně patří, protože my si kvality ceníme.
Není nutné odkrývat kořeny alba „Road to Jerusalem“. Každý muzikant na první poslech pozná, že je to malá, vycizelovaná pocta starým vzorům. The Road nehledají nové cesty, možná snad i proto, že do Jeruzaléma se chodí nejlépe po těch starých a osvědčených. Bluesové postupy nás vedou po prošlapaných stupních těch, kdo si umí zahrát bluesovou dvanáctku, zvuk je hutný, koncentrovaný do několika zásadních míst, která vytvářejí statiku celého prostoru alba. Kytary tepou v osvědčeném rytmu a zpěv je prvotřídní ukázka ne standardu, ale velkého nadstandardu. Josh Tyree umí ovládat svůj aparát naprosto bezchybně. Nepřehání emotivní napětí, dokáže ho gradovat, ustálit v příjemné poloze, maličko rozvibrovat a poslat dolů, do klidu. Přesně ví, co unese lidská nálada, kolik toho je schopné proniknout skrz cigaretový kouř k uchu posluchače, zírajícího do sklenky s bourbonem.
Kytary nevytvářejí napětí, ale oblost, symetrii, uměřenost, jsou skoro grafické. Debut je vůbec velice obrazný, takřka komiksový. Vnímáte ho občas jako soundtrack k hodně stylizovanému filmu na motivy americké drsné školy. Určitým způsobem celé album vyjadřuje minimalistický cover, jen rudá s jediným, nenápadným bodem. „Road to Jerusalem“ je průnik mezi hudebním minimalismem a instrumentačním maximalismem. Nenárokuje si víc než jen precizaci osvědčených postupů. Přitom je ale původní a svou původnost si zachovává ve všech devíti skladbách.
Možná albu do jisté míry ubližuje studiová nahrávka, která je sice naprosto brilantní, samozřejmě (jak už jsem psala, tohle není demo nezkušených muzikantů), ale do jisté míry jí právě ubližuje její vlastní dokonalost. Jde spíš o to, že každá skladba si přímo říká o živé provedení, o trochu toho jamování, o mírné improvizace a finesy, které studiovka nemá šanci zachytit. The Road vyžadují intimní, klubovou atmosféru, zasvěcenějšího posluchače, jistou zralost a fanatickou touhu po poznání neznámého. Je to sexy hudba, trochu hořká, trochu nasládlá, hodně pronikavá v detailech. Velká frajeřina pánů středního věku, kteří nemají potřebu někomu dokazovat, že své řemeslo umí zatraceně dobře. Je to severská krimi propojená s pozadím z Hellboye a ženskými siluetami z bondovských titulků. Rozhodně v ní nehledejte příliš metalových postupů, bluesrock vždycky vyplave na povrch a krouží po hladině songů. Rozhodně je to další album vypovídající o metalových hudebnících a jejich tajných libůstkách. Většinou ukrývají pod zámkem ani ne tak řetězy, provazy a bičíky, ale klasickou bluesovou formu. A sklony k jazzu.
Pusťte si „Road to Jerusalem“, když jste sami a venku se stmívá. Není to metalové album, ale výpověď o hudebním přesahu, kterých je v žánru, na který se zaměřujeme, čím dál víc.
The Road
Road to Jerusalem
Label: ViciSolum Records, Švédsko
Rok vydání: 2018
all images: ©The Road
-
Skladby
-
Originalita
-
Produkce
-
Zpěv
-
Instrumentální složka
