Ultar jsou poměrně známou hudební akvizicí na to, že se jedná o novinku, i když nevím, zda si to pánové zaslouží. Přeci jen, určitě nejde o kapelu, která by měla nějaký větší vliv na scénu a byla nějak více zapamatovatelná. Neznamená to však, že musí být nutně špatná, leč musím přiznat, že jsem měl s poslechem „Kadath“ trošku problém, jenž stále přetrvává. My se tedy podíváme, zda si pánové zaslouží potenciálně větší zájem v budoucnu. Ultar je velice čerstvá kapela, která vznikla v roce 2016, ale od roku 2011 fungovala pod jménem Deafknife.
Osobně mě upoutala lovecraftovská tématika, jíž se v post-black metalu ohánějí například The Great Old Ones. Tak častý jev v tomto žánru to však není. Ultar jsem objevil díky live session videu k písni titulní. V jejím případě jsem měl velice rozporuplné pocity, avšak skladba disponovala pasážemi, jež jsem prostě nemohl nechat ležet v prachu zapomnění. Poté následovalo shlédnutí oficiálního klipu ke skladbě „Azathoth“. Pro ni platí to samé, jako o výše zmíněné skladbě. Některé pasáže jsou v případě kompozice mimořádné, ale zbytek leží v šedi průměru zaprášen vrstvou prachu zapomenuté všednosti a nečitelnosti. No a takové jsem měl pocity s celou deskou „Kadath“.
A vidím to pořád stejně, jen jsem si našel více těch záchytných bodů utopených v hudebním močálu. I tak má ruský útvar hodně co pilovat, i když v Ultar potenciál rozhodně dřímá. Asi největší problém spatřuji v tom, co jsem naznačoval výše. Mnohé postupy ve skladbách zní prostě obyčejně a vám z nich nic nezůstane v hlavě, a mezi nimi jsou k naleznutí poklady, jež musíte hledat v mystickém světě, do něhož vás Ultar při poslechu vpustí. Neulehčuje to ani produkce, která je hůře čitelná, plochá a zároveň a sebe sžírající (rozuměj pozře i ty dobré nápady). Trochu více bas, čistoty a průbojnosti nástrojů by neuškodilo.
Můžete bloudit temným lesem, budou vás strašit všechny ty příšery z lovecraftovských příběhů, ale u toho se budete brodit v blátě, topit se a spatříte jen ono bahno před sebou a pod sebou. Žádné příšery se k vám ani nedostanou, stejně tak ona atmosféra odcestovala časem kamsi do meziprostoru a vy zaznamenáte jen její dozvuky.
Pokud mluvím o výraznějších momentech, tak ty zaujmou tím, že ve vás zanechají nějaké emoce a pocity z 
vypracovaných melodií. Bonusem je tedy i to, že si je zapamatujete. Problém je, že se drží post-black metalových šablon, dobře známých šablon. Prostě vás bude provázet pocit, že to i tak není nic výjimečného, něco, co byste v minulosti již neslyšeli. Asi nejsilnější moment nastává v písni „Azathoth, kdy v úvodu a ke konci do časoprostoru vytrysknou gejzíry magicky uhrančivých riffů. Škoda, že se skladba opět začne ztrácet jako ozvěny, které uslyšíte jen z dály.
Také mám rád poslední, titulní věc „Kadath“, ale v jejím případě mě více baví intro „The Ancient Ones“, které pulsuje atmosférou a tendencemi explodovat, což se stane právě s navazující „Kadath“, která je ale příliš dlouhá na to, že výraznějších momentů není tolik. Co se mi však zamlouvá je ruské pojetí post-black metalu. Znamená to, že se do zvuku Ultar vpouští odér tamního folklóru v aranžích a zpěvech. To zní přinejmenším velice zajímavě. Gleb Sysoev je také kvalitní řvoun, jenž na desce vyniká a má na to se rozvíjet a růst. Jen by si mohl pohrát s dynamikou vokálu.
„Kadath“ není špatná deska na to, že se jedná o debut. Je poměrně nevyvážená co do počtu výrazných a obyčejných 
momentů, produkce se mi také nezamlouvá díky nečitelnosti, absenci nějakých těch vrstev navíc (nebo nejdou pořádně slyšet) a hlavně hlasitějších, ráznějších bicích. Na druhou stranu, na albu je cítit potenciál se rozvinout, právě díky oněm záchytným bodům, které by kapela mohla dále rozvíjet. Možná bych doporučil prozatím skládat kratší skladby a pokusit se najít osobitější ingredience. Vzít si ty nejsilnější melodie a zkusit s nimi čarovat. Najít v sobě sama kreativnější smýšlení při skládání a nahrávání. Ve prospěch kapely hovoří vlivy země, ze které Ultar pochází. V Ultar cítím ruský folklór, což ve spojení s pojmy post-black metal a Lovecraft působí zajímavě, a také by se na tom dalo stavět, stejně jako na schopnosti slušně ovládat své nástroje. Každopádně, na občasný poslech, proč ne.
Tracklist:
1. Nyarlathotep
2. Azathoth
3. Shores of the Sleeping Seas
4. Xasthur
5. The Ancient Ones
6. Kadath
Sestava:
Mark Znak – bicí
Denis Susarev – kytara, klávesy
Maxim Sysoev – kytara, klávesy
Gleb Sysoev – vokály
Savely Nevzorov – basa
Žánr: post-black metal
Země: Rusko
Label: Temple of Torturous
Datum vydání: 01.10.2016
Délka: 47:02
Recenze: Ultar - Kadath
0.00
Klady
- Vlivy Ruska v post-black metalu kapely zní zajímavě
- Zpěvák by s vokálem mohl dále pracovat a vyrůst
- Ultar mají instrumentální potenciál, a to i co se konceptu týče
Zápory
- Převažují průměrné nápady
- U výrazných momentů nastane pocit, že už je posluchač někdy slyšel
- Hůře čitelný, plochý zvuk, který by potřeboval více vrstev, basu, čistotu a razanci
