Když zařvu do publika z plných plic, že Vintersorg vydali nové album, vůbec netuším, kolik lidí odpoví nadšeným: „Hurá!“ Popravdě nevím, kolik mají tihle charismatičtí Švédové u nás fanoušků, ale myslím, že by si jich zasloužili tolik, aby vyprodali pořádně velkou halu. Protože je to vynikající hudba. A protože se poslední album vydařilo.
Chápu, že ti, kdo nemají k dispozici roh na medovinu a nepěstují si dlouhou vlající bradku ani si ještě nekoupili z katalogu Ikea cokoli, co se jmenuje třeba „Folkvänlig“, instantní designový drakkar pro začátečníky, asi nezačnou plesat nadšením. Ty, kdo při pohledu na škatulku Viking-folk metal obracejí oči v sloup a říkají: „Já Amony fakt nemůžu…“, musím poprosit, aby neopouštěli recenzi a vytrvali. Protože po poslechu Vintersorg určitě nebudete chtít medovinu a drakkar. Nevyraší vám sametově hebký plavý vous. Místo permanentní epické erekce pološílených vikingských nájezdníků totiž dostanete dost velkou porci vynikajícího black metalu. A taky power metalu. Už vás to zajímá? Dobře, přidám něco symfonických nájezdů, utnutých folklórním nápěvem a vystřídaných naprosto vynikajícím, ostrým harsh vokálem, který vás místo Valhally dostane do plamenů pekelných. A když si budete užívat všech těch black metalových zvuků, najednou se všechno překlopí do melodické klasiky, kde není po ničem temnějším ani stopy. To celé ve švédštině… Vážně.
Vintersorg se nezjevili na scéně jen tak. Za sebou mají devět alb, z nichž poslední tři tvořila monumentální koncepční počin, vycházející z elementů země („Jordpuls“ 2011), vzduchu („Orkan“ 2012) a ohně („Naturbål“ 2014). Kdo by čekal, že nás tentokrát Vintersorg zahltí litry vody a přelijí ledovým oceánem, bude se muset smířit s tím, že nadaný tvůrce téhle podivuhodné hudby, Andreas „Vintersorg“ Hedlung, namířil své modré oči hluboko do vlastní minulosti, až k roku 1998, kdy vydal album „Till Fjälls“. Album s motivem hor se vrací právě v novince „Till Fjälls Del II.“ Takže, znovu do hor…
„Till Fjälls Del II.“ je pořádný otesánek. Skoro hodinový první disk a přídavek v podobě dvaceti pěti minut druhého disku, to je dost velká nálož hudby. Napalm Records, kteří novinku vydávají, jsou si zároveň naprosto jistí kapelou, kterou mají pod křídly. Macatý digipack, který vypadá dost luxusně, doplňuje limitovaná vinylová edice.
Pro ty, kdo znají kultovní „Till Fjälls“ z roku 1998, nastává období dohadů, sporů a spekulací, jestli se Vintersorg zhoršili (jistě, většinou to je závěr těch, kdo posuzují dvě alba s odstupem takřka dvaceti let). Pro ty, kteří tuto kapelu ještě nepotkali anebo nepotřebují za každou cenu srovnávat kult s jeho pokračováním, bude „Till Fjälls Del II.“ zážitek pro uši, mozek, srdce i zbytek organismu, slinivku nevyjímaje.
Musím se přiznat hned na počátku k strašlivé herezi. Ve skutečnosti se mi novinka líbí prostě víc. Andreas Hedlung si pohrál s vedením hlasů, s vynikajícími vokály, a to natolik inteligentně, že své hudbě neubral nic z její folkové syrovosti. Ano, přibylo víc power metalových postupů a někomu by se mohlo zdát, že je to trochu laciné. Je to ale natolik hudebně zvládnutá finesa, že bych se neodvážila do té soustavy elegantně sestavených not šťouchnout neurvale prstem.
Zpěv hlavního protagonisty se za dvacet let posunul až neuvěřitelně. Před dvaceti lety se dalo říct, ano, to je velice nadaný zpěvák. Z novinky slyšíme nejen nadaného zpěváka, ale člověka, který má svůj projev pod kontrolou, dotažený k naprosté dokonalosti, a v rámci toho, co umí, si může hrát. Není to tak jednoduché, není to syrové, ale je to parádní. Ten chlap prostě zpívá fantasticky. A nejen zpívá. Pokud použije harsh vocal nebo clean vocal, vždycky to zní perfektně. Přímo v Hedlungově osobnosti se udála obrovská změna. Zatímco dříve se do hor pokrytých sněhem pracně drápal, dneska si užívá výhledu z hřebenů.
Zůstaly folklorní náměty, akustický zvuk kytar, přibylo víc black metalových postupů, autor si víc hrál s melodikou, naprosto se nebál sáhnout i k náznaku sentimentu, který ale nikdy nepřehání. Vrství motivy a hudební nápady. Je dobré ho slyšet z kvalitních reproduktorů, protože jinak člověku hodně uteče. Každá stopa je naprosto precizní.
Je to dost náročný poslech, ale „Vintersorg“ nesází na jednoduchost. Nemá k tomu důvod. Celé album je podávané posluchači, který od roku 1998 vyspěl a nepotřebuje se ohlížet. Nebo tomu, koho už neuspokojují stále stejné folkové náměty a potřebuje něco nového a neoposlouchaného. Čirá hudební radost, která se nebojí spousty experimentů. Občas vás zmate prolínáním zvukových stop, které vytvářejí podivuhodnou kakofonii, ustupující jen v ryze folkových pasážích. Na poli Viking folk metalu nemají „Vintersorg“ tento rok moc konkurence. Nikdo prostě nezní tak, jako oni.
Co napsat závěrem? Že je to vynikající, zvukově výjimečné album a je mi úplně jedno, jestli navazuje na cokoli staršího. Tohle je nové, stylové a hodně dobře poslouchatelné. Návykové. Jde to aplikovat nitroušně a asi i nitrožilně.
Vintersorg
Till Fjälls, del II
label: Napalm Records
Švédsko
2017
Vintersorg - Till Fjälls, Del II.
