Čtvrteční večer 12. 1. se nesl ve jménu symfonického death a black metalu, který rozezněl po devatenácté hodině prostory Rock Café na Národní třídě v Praze.
Na programu byly tři kapely – Nightland, Carach Angren a jako hvězda večera pak skupina Fleshgod Apocalypse.
Musím se přiznat, že na tuto událost jsem se těšila již několik měsíců a toho dne jsem nemohla ani dospat. Večer byl konečně tady a já se ocitla v centru dění. V Rock Café jsem byla poprvé a prostory mě příjemně překvapily. Poměrně malá hudební hala skýtá pohodlí a příjemné zázemí.
Nevděčné role první kapely se hrdě zhostili italští symphonic death metalisté Nightland. Už při prvním songu mi bylo jasné, že tato působivá čtveřice si najde v mém srdci místo. Neúprosné riffy mísící se s kvalitními orchestrálními prvky doplněné hlasy všech kytaristů poskytly skvělý hudební zážitek myslím nejen mně, ale i zbytku publika. Už předtím jsem slyšela něco málo z jejich tvorby, ale naživo mají mnohem lepší zvuk než na nahrávkách. Zejména skladby „Alfa Et Omega“ nebo „Icarus“ vyzněly plně ve své kráse. Celé vystoupení bylo navíc umocněno precizně vytvořenými kostýmy v podobě černé zbroje. Choreografie nebyla přehnaná a s minimem gest kapela dosáhla kýženého efektu. Zvuk byl velice dobrý a všechny ingredience jejich hudby vyzněly tak, jak měly. Vystoupení se neslo v tajemné, mystické a temné atmosféře. Klub během prvního vystoupení ale ještě zdaleka nebyl zaplněný, což je škoda, protože tato banda si zaslouží daleko více pozornosti a ohlasu fanoušků.
Jako druhý přišel na řadu jediný black metal v podobě Carach Angren. V hodnocení této části večera se možná s mnohými rozejdu. Nebyl to můj šálek čaje a jejich vystoupení mne nikterak neoslovilo. Můj handicap spočívá v tom, že blacku neholduji a nenacházím v něm tolik potěšení, jako v jiných stylech. Proto bych jen ve zkratce řekla, že jejich výkon mi přišel ve srovnání s předchozími Nightland přehnaně teatrální. Klub se pomalu dál plnil a u fanoušků jejich výstup sklidil úspěch, po hudební stránce určitě nebylo co vytknout. Zvuk byl znovu podařený a já nemám důvod hledat další zápory.
A pak konečně přišli Fleshgod Apocalypse. K mé velké radosti se mi povedlo dostat dopředu do druhé řady a měla jsem krásný výhled na pódium, kde už byly přichystány tématicky vypadající mikrofony, stoleček s vínem a knihou a v rohu se tyčil klavír se svícemi. Klub se konečně úplně zaplnil a nedočkavé pohledy přítomných se za doprovodu „Malé Noční Hudby“ upínaly k hudební scéně. Barokní classical death metalová přehlídka mohla začít. Očekávala jsem hodně a vše bylo splněno do puntíku, ne-li více. Po intru „Marche Royale“ se Fleshgod Apocalypse vrhli na pódium se silou a energií, která by doslova posadila na zadek celou armádu a spustili první song „In Aeternum“. Bylo až neuvěřitelné, co tato kapela na tak malém pódiu vytvořila. Vzadu bicí, na pravé straně klavír, vlevo zpěvačka zastávající operní zpěv v dobových šatech a ve své charakteristické masce a trojice kytaristů v vpředu. Hudba mne pohltila a nepustila až do samotného konce. Na pořádný kotel nebylo mnoho místa, ale wall of death se přesto nějakým záhadným způsobem povedlo uskutečnit. Z velké části zněly songy z posledního alba „King“, které bylo vydáno na začátku minulého roku, ale nezůstala opomenuta ani jejich starší tvorba a jedny z jejich největších taháků „Pathfinder“ a „The Violation“. Italové na ničem nešetřili, vydali ze sebe maximum a publikum nenechali ani na chvíli vydechnut. Znovu musím pochválit zvukaře, tedy vyjma menšího zakolísání, během kterého se trochu ztratily čisté vokály. Zvučit právě Fleshgod Apocalypse mohl být docela oříšek. Když zazněla poslední píseň večera, bylo mi opravdu líto, že už to celé skončilo.
Suma sumárum to byl jeden z nejlepších klubových koncertů, které jsem v poslední době navštívila, se skvělou atmosférou, se skvělým zvukem a s ještě lepší hudbou a domů jsem tak odcházela se skvělým zážitkem.
Bol to skvely vecer 🙂