Minulý týden se v Praze, blízko Staroměstského náměstí, odehrála menší metalcorová párty pod záštitou BrainWave Production, a to na půdě doupěte Chapeu Rouge. Těšila jsem se jako malá, jelikož mi od Brutalu trochu chyběly koncerty, ta plnost a uspokojivost metalu naživo. A potřebovala jsem se zase jednou pohýbat do rytmu ostrých kytarových riffů a break-downů.
Jakmile jsem na místo dorazila, před klubem již postávaly hloučky potetovaných hudebních příznivců čekajících na své oblíbence, kteří se měli představit v následující sestavě: nizozemští The Royal, britští InVisions, domácí Skywalker a američtí For the Fallen Dreams.
Trochu nejistě jsem po schodech sestoupala o dvě patra níž – do undergroundové části. V těchto prostorách už jsem jednou před lety byla, ale pamatovala jsem si je celkem matně, proto mě trochu vystrašila jejich velikost, neboť zde byl bar a za rohem podlouhlá, úzká místnost, poté oblouk, za kterým se rozprostírala maličká stage a stejně stísněný „taneční parket“. Prostředí sice působilo velmi příjemně, ale hned ze začátku jsem si říkala, že pro show takových kapel, jež mají fanoušků určitě dost, to bude trochu malé. A taky bylo… A taky jsme se díky tomu pořádně vykoupali ve vlastní šťávě, kdy fučáky nestíhaly ochlazovat tolik lidí najednou, natož zpříjemnit vydýchané ovzduší.
Jako první nakopli celou párty The Royal, kteří všechny přítomné pořádně nažhavili a vystavili jejich uši říznému a živému metalcoru. Před pódiem se okamžitě vytvořil divoký moshpit, což mělo za následek, že zbytek publika se sunul spíše dozadu než dopředu. V takovém prostoru to však bylo pochopitelné, nicméně to chvílemi vypadalo celkem komicky, protože jsem měla pocit, že všichni stojí jakoby v tunelu, ze kterého sledují veškeré dění na pódiu a rozjařené jedince v kalebním záchvatu. Ani na vyzvání kapely lidé nepřistoupili blíže a mnoho z nich asi pociťovalo jakousi klaustrofobickou ostýchavost. Velice sympatické mi však bylo, když vokalista povzbudil lidi, kteří by mohli trpět psychickými problémy, a pozval je na hang out, kde si s ním můžou promluvit o osobních věcech. Zase jednou se tak projevila síla metalcoru, která nečpí jenom v energické hudbě plné emocí, ale taky v kontaktu mezi kapelou a fanoušky.
Pomalu jsem se začínala přizpůsobovat nezvyklému prostředí a mezitím se už na pódiu připravovala kapela, která pro mě byla zlatým hřebem celého večera. Byli to InVisions z anglického Yorku, které již asi rok sleduji. Jejich tvorba je pro mě neoposlouchatelná a plná velkého potenciálu do budoucna, což je ostatně předvídáno i kritiky. Hoši naneštěstí začali hrát asi o dvacet minut později, kvůli nehrající kytaře a dlouhému zvučení, brali to však sportovně, vtipkovali a házeli úsměvy na všechny strany. Když se z jejich instrumentů začaly hrnout první tóny, bylo jasné, že metalcorové peklo je zaručeno, stejně tak jako to, že nám budou naservírovány nejhitovější songy z jejich repertoáru.
Čeští Skywalker zase předvedli, že post-hardcore umí opravdu dobře nejenom udělat, ale i zahrát. Prostory se začaly zaplňovat čím dál více, takže když jsem přišla dolů z pauzy na osvěžení, zjistila jsem, že dostat se dopředu asi už nepůjde. Mám pocit, že právě na Skywalker přišlo mrknout nejvíce lidí, a troufám si hádat, že nebyli zklamaní. Úderné pasáže, ale i jemnější melacholické části, byly tím pravým ořechovým a doplňovaly celou sestavu tohoto tour o to, co ostatní kapely nabídly v mnohem tvrdším kabátě. A dokonce jsme jako bonus dostali novou písničku, která byla poprvé zahrána právě v Praze.
For the Fallen Dreams hbitě a suverénně vystoupali na pódium a hned od prvního momentu začali všechny přítomné drtit. Jejich show měla silnou a konstantní energii, všechno šlapalo přesněji než švýcarské hodinky. Z mého osobního pohledu kapela zněla naživo lépe než na nahrávkách, tedy alespoň já jsem si je v této formě více užila, i když jsem klub opouštěla ještě před koncem jejich setu kvůli už nesnesitelnému horku.
