Report z Brutal Assaultu

1
  1. ročník Brutal Assaultu je za námi. Čekalo nás pár organizačních novinek a spousta skvělé hudby. Nakonec to vypadalo nějak takhle:

Co se týče středy, nemohu tolik hodnotit hudbu, neb jsem se chystala až na DevilDriver. Což by nebyl problém, vyrazila jsem hodinu předem, ale u vchodu, přesněji řečeno ještě daleko před vchodem, mne čekala fronta. Čipový systém nejspíš nefungoval tak jak bylo původně myšleno a mnoho lidí čekání vzdalo, ale i tak jsem strávila na dešti ve frontě něco kolem tří hodin. Takže DevilDriver jsem neslyšela, následující kapelu také ne a dostala jsem se dovnitř až v půlce Dying Fetus. Ty jsem ale upřímně poslouchala jen na půl ucha, protože jsem stála v další frontě, abych si nahrála peníze na onen kouzelný čip. Pak už jsem neměla sílu na nic víc, než na večeři a na to, abych usušila promoklé oblečení. Tolik k prvnímu festivalovému dni.

Čtvrtek už byl o mnoho lepší, nepršelo a to bylo hlavní. Tentokrát jsem na vstup kupodivu nestála frontu, ale pobavilo mne, když asi čtyři terminály byly mimo provoz.
První kapela, kterou jsem viděla od začátku do konce, byla Antigama. Tuto polskou partičku, hrající směsici grindcoru a experimental metalu jsem neznala a musím říct, že určitě neurazili a padli mi do noty. Vystoupení bylo plné energie a to ještě umocnil fakt, že jsem se na ně dostala dopředu. Rozhodně povedený start, který mi zlepšil náladu.

Další kapelou, jejíž koncert jsem si poslechla, byli Animals As Leaders. Jejich přístup k věci je lehce neobvyklý, protože se ve své tvorbě obejdou bez vokálů a jde čistě a jen o instrumentální záležitost. Musím jim rozhodně připsat velkou dávku profesionality a skvělé provedení. Ale se stylem se do mého vkusu úplně netrefili.

Jeden z hlavních koncertů dne (tedy pro mne) přišel v podobě Aborted. Na tuto belgicko-americkou pětici jsem se opravdu velmi těšila a mé očekávání splnili do posledního tónu. Zahráli například jak ‚Divine Impediment‘, tak ‚Termination Redux‘ nebo ‚Coffin Upon Coffin‘ a já byla naprosto spokojená. Ozvučení bylo velmi dobře zvládnuto, Sven ze sebe vydal vše a celkově jejich vystoupení nemělo sebemenší chybičku.

Po pauzičce na oběd jsem vyrazila na Black Dahlia Murder. Další kapela, kterou jsem tak dobře neznala, ale žánrově to bylo opravdu něco pro moje ouško. Na podiu jim to skvěle šlapalo a kotel dosáhl opravdu velkých rozměrů. Tudíž ani tady nemám sebemenší výtku k hudební produkci.

Vrcholem dne pro mne byla jednoznačně francouzská Gojira. Té jsem se nemohla dočkat a musím říct, že překonala veškeré mé očekávání. Na živo zní mnohonásobně líp než na nahrávkách a její show byla skvělá. Velmi mě potěšilo, když zazněly skladby jako ‚L’Enfant Sauvage‘, ‚Stranded‘ nebo ‚Flying Whales‘. Ani tady nemám jediné kritické slovo, jednoduše to byl skvělý zážitek.

Jako poslední jsem slyšela Parkway Drive. Bohužel jsem stihla jen začátek a pak z technických důvodů musela odejít, ale ‚Vice Grip‘ jsem slyšela, a tak měla dušička relativní klid. Ozvučení bylo opět dobré a show skvělá. Jen mne mrzí, že jsem nebyla na konec představení, kdy přidávali dva songy, z čehož jeden byl ‚Crushed‘.

Tolik ke čtvrtečnímu dni. Povedl se rozhodně o mnoho lépe než ten středeční a já si neměla na co stěžovat.

V pátek jsem se probudila tak akorát, abych stihla našlapaný koncert Bury Tomorrow. Byla to skvělá hudební sprcha na probuzení a byla to další kapela, která mne překvapila, jak dobře naživo zní. Kotel se opravdu dobře rozproudil a velmi mě potěšilo, když frontman po koncertu slezl z pódia a vydal se za fanoušky, aby se s ním mohli vyfotit a potřást si rukou. (Protože jejich autogramiáda se z nějakého mně neznámého důvodu nekonala.)

Dalším koncertem na mém programu byli nizozemští Textures. Také jsem je slyšela poprvé a také mne mile překvapili. Zvuk měli svěží a energický a rozhodně mému oušku polichotili.

Potom jsem zavítala na koncert Septic Flesh. Slyšela jsem je před nedávnem, když hráli v Praze, a jejich klubové vystoupení bylo super, a tak jsem byla velmi zvědavá, co předvedou tady na velké ploše. Bohužel se mé představy nenaplnily tak, jak jsem očekávala, protože zvukař jejich orchestrální složku, na které staví, posunul moc nízko a tak je kytary snadno přehlušily a kdo je neměl pořádně naposlouchané, měl docela pech. To ale nebyla chyba kapely, protože jim osobně nemám co vytknout. Setlist měli poskládaný naprosto skvostně a nechyběly ani takové kousky jako ‚Prometheus‘ nebo ‚Pyramid God‘ či ‚Vampire From Nazareth‘. Takže nebýt té ztlumené orchestrální složky, byl by to pro mě nejlepší koncert dne.

Předposlední kapelou, kterou jsem ten den viděla, byli Moonspell, na které jsem byla opět velmi natěšená, protože, když jsem je viděla naposledy na Zimních Masters of Rock, zvukař vytáhl hlasitost kytar nad únosné maximum a tak jsem doufala, že se tentokrát zadaří. K mému velkému zklamání se opět nezadařilo. Tentokrát byly kytary až zbytečně dole, takže celý koncert bylo téměř jedno velké „drum sólo“ spolu s vokály. Jinak setlist byl vydařený, koncert začal dvěma úvodními songy z jejich posledního alba „Extinct“ a i pódiové divadlo bylo skvělé. Tak snad až na ně půjdu příště, dočkám se konečně kvalitního zvuku…

Hřebem večera pro většinu bylo vystoupení Arch Enemy. Já osobně měla radši Alissu s The Agonist, u Arch Enemy mi prostně něco chybí. Zvuk ale na nich byl o něco lepší a zazněly i ‚War Eternal‘ nebo ‚You Will Know My Name‘. Takže z mé strany opět spokojenost. Tolik k pátečnímu dni.

Nastala sobota a kromě toho, že to byl nejteplejší a nejslunnější den festivalu, byl také mým posledním dnem.

Zahájila jsem tedy den hezky zhurta a vydala se na maďarský groove v podání Ektomorf. Zvuk byl dobrý, to naštěstí zvukaři dali relativně dohromady. Jejich vystoupení mělo opravdu grády, setlist výborný, kotel velký. Publikum si i pořádně zazpívalo a koncert se fakt povedl.

Pak jsem se vydala na pouť josefovskou pevností k pódiu MetalGate, kde v půl páté zahajovali sobotní šňůru vystoupení finští Omnium Gatherum. Skoro byla škoda, že nebyli na jedné z hlavních stage, protože fanoušků se sešel téměř dvojnásobek kapacity stanu, který produkci zastřešoval. A všichni si podle mne odnesli opět vynikající metalový zážitek.

Vrcholem soboty byl pro mne osobně koncert Insomnium, kterým přidělili šestou hodinu, takže koncert byl bohužel ještě za světla. Na atmosféře to ale nijak neubralo. Finský melodeath já prostě můžu a není nic, co bych mu vytkla. Zazněla jejich úvodní skladba ‚While We Sleep‘ nebo ‚Promethean Song‘ z jejich posledního alba „Shadows of The Dying Sun“. Z mého pohledu to byla ta správná třešnička na dortu s logem BA.

Předposlední kapelou na mém celkovém programu byli Agnostic Front. Pozorovala jsem je z dálky, ale i tak jsem si jejich koncert užila a nutno říci, že jim to i po těch letech na pódiu pořád skvěle šlape. Všichni jsme si zazpívali při songu ‚Gotta Go‘ a rozloučili se s námi posledním songem Blitzkrieg Bop‘, coverem na Ramones a složili jim tak poctu.

Mým posledním koncertem dne byli polští Behemoth. Sportovně se přiznávám, že jsem ale byla jen na pár prvních songů a pak jsem vyklidila pole, protože na můj vkus tam na ně bylo až moc lidí a hladina alkoholu kypěla místy více než opravdový zájem o hudební produkci. Ale zvuk na ně byl v pořádku, scéna nádherně připravená a zazněli i jejich nejlepší songy, nejvíc mě potěšil song ‚O Father, O Satan, O Sun‘. Každopádně to bylo důstojné završení dvacátého prvního ročníku tohoto festivalu. Po něm jsem odcházela a rozloučila jsem se s josefovskou pevností.

Celkově bych zhodnotila letošní BA pozitivně, úsilí organizátorů je úctyhodné, jen snaha po využití nejmodernější čipové technologie nedopadla nejlépe. Každý začátek je těžký, ale vysvětlujte to těm lidem, co se ve čtvrtek třeba ani nedostali do areálu, nebo si vstup vybojovali zcela promočení a otrávení několikahodinovým pobytem na dešti. Doufám, že se do příště vylepší systém s čipy a trochu upraví ceny. Některé věci byly na můj vkus až přehnaně napálené, zejména toalety, které cenou trumfly nejen obecný festivalový, ale i evropský průměr (a to se první a druhý den muselo bojovat, aby člověk za tu cenu dostal aspoň mýdlo, o papírových ručnících nemluvě). Po mnoha slovních protestech z řad uživatelů se následující 2 dny situace zlepšila, ale za ty peníze bylo na čase. Celkově peníze lítaly opravdu brutální rychlostí, startovací poplatek za nabití čipu by také mohl soutěžit o nejabsurdnější poplatek roku. Nabití náramku je nutnost a nepředpokládám, že by organizátoři preferovali, aby se lidé stravovali mimo areál. Také doufám, že se příští ročník obejde bez zvukařských problémů, ve středu se to dalo přičíst dešti, to je pochopitelné, ale ty další dny ne.

Ale ráda bych skončila pozitivně a optimisticky, rozhodně se mi líbilo, že areál je po rekonstrukci ve výborném stavu a také jsem ocenila, jako každý rok, široký výběr jídla. Spektrum kapel na festivalu je úctyhodné, tak bych přála organizátorům, aby jim nadšení vydrželo a drželi dále úroveň festivalu, který má stále větší posluchačskou základnu. Osobně preferuji spíše hudební než technické inovace. Tolik tedy k shrnutí mého pohledu a dojmů a už se těším na příští rok.

O autorovi

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

1 Komentář
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
Jaroslav Čabala
Jaroslav Čabala
20.8.2016 00:03

Na Insomnium som sa strasne tesil, ale po koncerte mam pocit, ze by bolo lepsie ak by hrali v stane ako Dark Tranquillity, ktorych koncert bol uzasny. Aj tak boli samozrejme vynikajuci.

1
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x