Reportáž: Atmosferický trojlístek Draconian, Harakiri for the Sky a Sojourner učinil Futurum zádumčivým místem

19. leden byl den ve znamení zimních melancholií, apatie a plíživého zoufalství. Do pražského Futurum Music Bar totiž zavítali temní doomaři Draconian, depresivci Harakiri for the Sky a fantasy vypravěči Sojourner, kteří v tento večer platili za jedinou pozitivnější kapelu. Můj šok při příchodu byl zapříčiněn tím, jak příliš bylo Futurum natřískané. Zdá se, že jsem hlavně dvě prvně jmenované skupiny, co se popularity týče, podcenil.

Mladí a nejistí

Sojourner je mezinárodní, původně pouze studiový projekt, složený z mladých muzikantů, kterým ještě odkapává mléko z brady, což se podepsalo i na samotném koncertu. Výstup kapely nebyl technicky precizně odveden, především při pohledu na nejistou zpěvačku a kytaristku v jedné osobě Chloe, jejíž zpěv se občas odchýlil do říší falešnosti. Jako celek však muzikanti dovedli vytvořit komplexní, velice pozitivní atmosféru, která připomínala nějaký fantasy film, zato v samotných hudebních základech jsem nacházel odkaz Summoning či Caladan Brood.

Postavit se na stoličku, strčit hlavu do oprátky a skočit, tak by se dala popsat intenzita setu vycházející rakouské post-black metalové hvězdy Harakiri for the Sky, která hrací čas započala s akustickým intrem písně „Heroin Waltz, aby následně J.J. uvrhl na přítomné zoufalou prázdnotu svým zavytím, spolu s masivními kytarovými řezy, vnikajícími hluboko do kůže.

Fuck this life, fuck my…life!

Harakiri for the Sky odehráli koncert plný vypjatých emocí, ale s absolutní hráčskou profesionalitou. Oba kytaristé sázeli své party s naprostou sebejistotou. Matthiasovy melancholické melodie v kombinaci s beznadějnými vokály J.J. mi způsobovaly hmatatelné pocity nicotné existence a všudypřítomné bolesti. J.J. chodil sem a tam po pódiu, často se sklopenou hlavou a pohlcen ve svých zlých myšlenkách, s nimiž se s námi chtěl v ten večer podělit. Nejsilnějším momentem byl žalostný výstup u „You Are The Scars, kdy J.J. klečel na pódiu a zoufale naříkal do mikrofonu v naprostém zmaru. Matthias, jakožto otec projektu, sázel své melodické linky ve stínu na levé straně pódia a soustředil se jen na hru bez nějakých projevů. Marrock mu dokonale sekundoval doprovodnou kytarou a tvořil syrový podklad pro bolestivé melodie, tolik specifické pro tuhle skupinu. Co mě velice potěšilo, byl setlist, v rámci něhož zazněly mimo jiné i tyto skladby: „The Graves We’ve Dug, „02:19 AM, Psychosis, „My Bones To The Sea a jako přídavek potěšila skladba „Calling The Rain, o níž jsem myslel, že ji skupina protentokrát vypustí. Jak mile J.J zakřičel “fuck this life” a riffy v gradujícím tempu bodaly přímo do srdce jako nože, upadal jsem do absolutní extáze.

Harakiri for the Sky hráli hodinu a deset minut, ale jejich koncert utekl, jako by trval jen půl hodiny. Jediné, co bych vystoupení vytknul, byly nesnesitelně blikající světla, při kterých jsem musel často zavírat oči. Pokud by byl při vystoupení přítomen nějaký epileptik, nemuselo by to skončit dobře. Rakušáci potvrdili, kdo je hvězdou post-black metalu. Specifický výraz skupiny naživo ještě vyniknul a já měl pocit, že tohle chci zažít znovu. Beze slov, bez přehnané show (když pominu roztleskávání fanoušků), pouze umělecké vyjádření stinných stránek života, jako je ztráta a prázdnota. Vnitřní smrt, a ta si pro mě přišla právě na tomto koncertu.

Draconian jsem poslouchal před dlouhými léty. Švédský doom/gothic s andělským vokálem Heike a zvířecím growlem, ve standardním provedení “kráska a zvíře”. Kapele jsem však příliš pozornosti nevěnoval. Následovalo totiž obléhání backstage.

Sojourner nejistí, ale sympatičtí se svou snahou a hezkou fantasy atmosférou, uvrhující publikum do říše draků, rytířů a hradů. Do říše, kde vládnou takoví Summoning či Caladan Brood. Harakiri for the Sky mi duši zhoupli na oprátce. Procítěný projev J.J., který na pódiu vypustil niterní bolesti, byl doplňován kvalitním muzikantstvím sehrané kapely, která má rozhodně co říct. Bez řečí, jen setkání se svou bolestí na pódiu. Draconian, podle toho mála, co jsem postřehl, vykouzlili temně romantickou atmosféru s líbezným hlasem Heike a zadumanými skladbami.

Kapely: Sojourner, Harakiri for the Sky, Draconian

Místo konání: Futurum Music Bar, Praha

 

O autorovi

Ze slov věty skládám pro iDnes a web Technet, společnosti Tiscali, Digital Plus a hudební stránky Marastmusic, Obscuro, Metalirium a The Haunted Mind. Navíc pracuji na své první knize a sbírce básní.

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x