Rozhovor: Tuomas Saukkonen – Wolfheart

0

Wolfheart. Finská skupina hrající melodický death metal byla uvedena svým tvůrcem Tuomasem Saukkonenem do povědomí metalové veřejnosti teprve v roce 2013. Už od svého prvního singlu „The Hunt“ byla natolik výrazná, že začala sbírat fanoušky nejen po celém Finsku, ale rovnou po celém světě.

Tento rok Wolfheart poprvé zavítali i k nám a mám pocit, že počet jejich fanoušků se rapidně zvýšil. Protože Wolfheart nejsou jen velcí tahouni, kteří doslova srší vynikajícími melodickými nápady, Wolfheart také představují styl, který člověk od severského melodeathu očekává. Nadstandartní instrumentaci, silný náboj, hluboká témata a rozhled po nekonečné zasněžené pláni.

Obscuro.cz získalo vynikající možnost seznámit se blíž se zakladatelem a frontmanem Wolfheart Tuomasem Saukkonenem, kterého fanoušci znají z jeho předchozích projektů, jakými byly například Before the Dawn nebo Black Sun Aeon.

A jaký je vlastně Tuomas Saukkonen? Charismatický (jako jeho hudba), příjemně civilní muž, který by svou přirozenou autoritu dokázal prosadit i bez výrazného zjevu a silných paží. Hlavně je Saukkonen špičkový muzikant, který má hudbu z hloubi duše rád a nepoužívá ji jako prostředek k výdělku. Je to znát. Civilní profesí zahradník a posláním bard.

Tuomas Saukkonen exkluzivně pro Obscuro.

 

Obscuro:

Wolfheart jsi zakládal roku 2013 jako svůj sólový projekt, roku 2014 přišli noví členové a zformovali se do klasické kapely. Za pouhé tři roky jste zvládli vystoupat nahoru jako malá finská hvězda. Jaký je to pocit, ustanovit si kapelu, která dokázala zazářit v tak krátké době?

Tuomas:

To se nestalo jen tak náhodou. Za vším je spousta plánování. Už roku 2012 jsem věděl, že pohřbím Before the Dawn a ostatní kapely. Tehdy jsem taky věděl, že založím novou kapelu, měl jsem připravené jméno a tak. Na posledním albu Before the Dawn je jedna skladba, „Throne of Ice“, která zní přesně tak, jak jsem chtěl, aby zněla moje nová skupina. Takže v mezidobí hraní s Before the Dawn jsem taky pracoval na nové kapele. Jasně, lidem se může zdát, že se kapela vynořila odnikud, ale ve skutečnosti jsem na tom tvrdě pracoval víc jak rok. Měl jsem plán a mám radost, že nakonec vyšel. Udělal jsem si rozpis na dva roky dopředu, kde jsem řešil, kam bych chtěl jet na turné a kdy by mělo vyjít nové album, snažil jsem se toho držet a všechno nakonec klaplo.

Taky uvést Wolfheart bylo asi jednodušší, než by to bylo s jakoukoli jinou kapelou, protože lidi znali Before the Dawn. Věděl jsem, že když to udělám dostatečně dobře, ohlásím rozpad Before the Dawn, zároveň lidem řeknu, že je tu nová kapela, je tu Wolfheart, a ta právě vydává nový singl, tak všichni, kdo milovali Before the Dawn, se na to alespoň podívají, ať už se jim to bude nebo nebude líbit. Takže uvést kapelu bylo lehčí, protože už měla alespoň nějaké publikum, které čekalo na něco nového.

 

Obscuro:

Je to pro tebe nové, být v klasické kapele, jako je Wolfheart? Předtím jsi byl spíše vlk samotář a teď spolupracuješ s ostatními hudebníky, kteří jsou silnými osobnostmi. Interakce s nimi je asi taky jiná. Jaké to je?

Tuomas:

On to popravdě zas tak velký rozdíl není. Už když jsem nahrával debutové album, tak jsem měl kluky připravené, protože hned po vydání alba jsem chtěl hrát live show. Takže všichni až na Lauriho (Lauri Silvonen, basa), který je v kapele zhruba dva roky, fungovali v kapele ještě před vydáním alba. Potom se stali stálými členy, ale to oni byli tak trochu od začátku. Nikdy jsem neplánoval, že bych místo nich vzal někoho jiného. Chvíli samozřejmě trvá, než se kapela stmelí…

Nic z toho ale nezměnilo práci ve skupině. Mika (Mika Lammassaari), náš sólový kytarista, žije 600 km od nás, náš basák bydlí v úplně jiném městě… Skoro vůbec spolu nezkoušíme. Za čtyři roky, co jsme spolu, jsme měli asi tak tři společné zkoušky. Ani spolu netrávíme moc času. Většinu hudby pořád ještě píšu sám. Jediný rozdíl je, že musím dělat nahrávky, aby se ostatní naučili svoje party a aranže.

Obscuro:

Asi teď budete těžko stíhat, protože Mika bude pracovat na nové desce Mors Subita, Bloodred Hourglass, kde hraje Lauri, také vydávají nové album, Wolfheart budou vydávat novinku a Joonas Kaupinen, váš bubeník, má také svůj projekt. Jak se to dá napasovat?

Tuomas:

To ještě nevím. Ještě nevím. Už jsme odehráli jedno turné se Swallow the Sun bez Miky. Měli jsme pár koncertů v Japonsku, kde zase nebyl Lauri.

Už jsem se domluvil s několika hudebníky, aby nám dělali v případě potřeby záskok. Samozřejmě nemám záskok za každého člena, ale všichni vědí, že harmonogramy jsou tak trochu ošemetné a není dobré kvůli nim propást dobré příležitosti. Nicméně bychom chtěli hrát vždycky v tomto složení. Naštěstí si všichni srovnali plány tak, že Wolfheart je na prvním místě. A já se snažím sestavit takový harmonogram, aby se netloukl s plány ostatních, protože Mika bude pracovat s Mors Subita… právě teď jsou ve studiu. Bloodred Hourglass jsou v pohodě a Joonas sice žádnou jinou kapelu nemá, ale má toho hodně v práci a teď si ještě staví dům. Takže všichni toho mají dost a já se snažím dát dohromady harmonogram, který by vyhovoval všem. Nesnažím se nějak přebít plány ostatních. Neustále se bavíme s ostatními kapelami, abychom se shodli na tom, co a kdy se bude dít.

Obscuro:

Wolfheart připravuje vydání nového alba. Velká událost. „Tyhjyys“ vyjde 3. března a bude prvním albem, které ponese finský název. A je to zajímavá volba, protože i jiné kapely vydaly album pod stejným jménem. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsou to Ajattara a Kalmenkantaja, což jsou black metalové kapely. Znamená to, že i „Tyhjyys“ bude ostřejší, temnější, černější?

Tuomas:

Do jisté míry asi jo. Ale to slovo samo o sobě žádný takový význam nemá. Ajattaru i ostatní kapely samozřejmě znám. Finsko je malá země, kde se všichni znají (smích). Je to vlastně dost neutrální slovo, ale nese trochu jiný význam než překlady do angličtiny. V angličtině je to něco jako prázdnota, což je velké slovo pro… eh… řekl bych, že ve finštině je to slovo pustější, temnější a možná i smutnější, jak se to vezme, záleží na úhlu pohledu. Ve finštině jsou slova, která jsou… no… zkrátka finská. A taková slova nejdou přeložit. Přesný překlad zkrátka neexistuje. Většinou jsou to slova z oblasti emocí.

Já ten název vybíral tak, že…, zkrátka jsem věděl, jaký význam má to album nést, ale nedíval jsem se do slovníku, abych si pak řekl: „No do prdele, to je přesně to slovo, co hledám!“ Ne, vážně, muselo to být tyhjyys, protože to má přesně ten význam, který tam má být a nezáleží na tom, jestli…, nebo jo, jasně, že mi záleží na tom, jak to bude vypadat a znít fanouškům, ale nemůžu se ptát: „Hele, není to moc matoucí nebo komplikovaný název?“, ani se nemůžu ptát Ajattary: „Hej, kluci, můžu použít tenhle název, co jste ani nevymysleli?“ Zkrátka, když máš představu, tak za ní musíš jít.

Obscuro:

Už jsme slyšeli první skladbu z desky, „Boneyard“, která je skvělá a zní jako Wolfheart tak, jak je známe. Je tam agresivní začátek, klidnější prostřední pasáž, výrazné bicí a skvělé kytarové sólo. Můžeme podobný zvuk očekávat i od ostatních skladeb alba?

Tuomas:

No… ne všechny skladby znějí takhle, ale i tak si z „Boneyard“ můžete o albu udělat dost dobrý obrázek. Jsou tam rychlejší skladby, agresivnější skladby, ale i klidnější prvky jako akustická kytara. Album je stejně pestré jako skladby na něm. A na tomhle albu je toho hodně. Taky je dobré, že druhý singl, který vydáme před samotnou deskou, je úplný opak „Boneyard“. Naprostý opak. V té skladbě není nic rychlého. Je tam hodně akustických kytar, klavír, flétny a je to tak trochu doomovější. Taky je tam dost dobré kytarové sólo, takže alespoň něco společného by se našlo (smích). Je to opravdu různorodé album.

Obscuro:

Dočkáme se více písní zpívaných finsky?

Tuomas:

Je tam jedna taková skladba… titulní skladba, která je celá ve finštině.

Obscuro:

Drží se stále Wolfheart zásady „no clean singing“, nebo se dočkáme i čistých vokálů?

Tuomas:

Možná se nějaký zpěv objeví na našem dalším albu. Na tomhle rozhodně nebude. Ale mluvíme o tom, takže na našem čtvrtém albu by to být mohlo. Teď zrovna sestavuju harmonogram pro další rok, aby všichni věděli, co bude dál. Vím, že se to může lehko změnit…

Lauri, náš basák, je zatraceně dobrej zpěvák, ale na tomhle albu (Tyhjyys) jenom screamuje… takže vlastně svým způsobem zpívá. Vytváří melodii, jen k tomu nepoužívá čistý vokál.

Děkujeme za rozhovor a za Tuomasův čas. Čeští fanoušci se na Wolfheart mohou těšit nejenom v podobě nového alba, ale i živě, protože Wolfheart navštíví českou republiku ještě tento rok v rámci festivalu Brutal Assault.

překlad: Toni Střítezská

O autorovi

- spisovatelka, nakladatelka, publicistka - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x