Často se lidé ptají, jak prý můžeme vidět krásu v něčem temném a zlověstném. Proč tolik agrese, vzdoru, zloby, temnoty? Fascinace smrtí a destrukcí? Ano, to vše je v metalové hudbě obsaženo. A víte proč?
Protože to vše je i součást nitra člověka. A Zlo jako takové se stává Zlem, pouze pokud je v člověku popřeno a tím začne ovládat ono nás. Připusťme si, co vše v nás je, a pracujeme s tím. To metal dělá. Metal pomáhá vše zlověstné a negativní vypustit z člověka ven kontrolovanou formou a tím posiluje to dobré v nás. Obklopeni smrtící energií metalové hudby stojíme semknuti jeden vedle druhého a cítíme krásu a vzácnost žití. Tady a teď v přítomném okamžiku, který nás spojuje. Jsme unášeni bouří. Společně! Cítíme, jak vším tím záporným sílí dobro v nás a také touha nebýt tu jen sám pro sebe. Alespoň tedy tak to mám já, a proto jsem se stal součástí metalové hudby a komunity lidi, kde vzdor, nasranost a vše, co jsem zmínil, se nechává ve velké míře jen a jen v hudbě.
Co že je na tom krásného? Je to výbuch energie a pocitu člověka, ač negativní, agresivní, smutný, ale i přes to upřímný a nic neskrývající. Vše je ventilováno ven. Je to vzrušující umění a práce se vším temným v člověku. Je to o obrovské síle, osvobodit své nitro a démony. Vše, co nás dusí, necháme vybuchnout a kontrolovaně vložíme do hudby. A my víme, že tam to zůstane. Obdivovat metalovou hudbu je jako obdivovat temné stránky naší matky země. Třeba sílu přírodních živlů. Nespoutanost bouře nebo výbuch sopky. Stáli jste někdy ohromení a fascinovaní sílou bouře nebo výbuchem sopky? Víte, že to rozbouřené zlověstné moře se vzdouvajícími vlnami je smrtící, ale právě to se vzrušením sledujete. Dech se tají a jste tou energií strhnuti. Pak vše ustane. Vydechnete. Uvolněni a stále plni vzrušení hledíme do sebe. Vše uvnitř se uklidní a dojde k harmonii a potřebě sdílení s těmi, kdo u toho nebezpečí byli s námi.
Tak vnímám metalovou hudbu. A právě to se mnou dělá. Je obdivuhodné, když někdo dokáže z negativního vytesat monumentální živelnou energii, která lidi spojuje a vrhá do víru společného cítění, kdy lidé začnou vnímat jeden druhého. Cítění všeho zlověstného z hudby, na kterou se napojí vše tíživé z nás. A to vše se stane, aby člověk byl očištěn a byly posíleny i jeho stránky. Nikoli však ty špatné, ale právě ty dobré. Člověk se cítí v tu chvíli svobodný a ničím nespoutaný. Není otrokem ničeho. Je osvobozen. Užívá si a přijímá temnotu, aby si o to víc uvědomil krásu světla. Cítí své bytí se vším všudy. Zlo a dobro je v rovnováze a člověk je středobodem s mocí vše řídit. Metalová hudba možná tvoří zlo v hudbě, ale dobro v životě.
A díky tomuto mému zjištění vznikla touha a potřeba založit metalovou kapelu. Takovou kapelu, do které může být vložen všechen hněv a temná energie. Takovou, která bude jako plamen, co zároveň spaluje, ale také svítí. Která bude přesně tím nespoutaným přírodním živlem plným energie. Nazval jsem ji Purnama.
Autor článku: Jakub Víták (Purnama)
