Nový rok už je v plném proudu a to znamená i spoustu metalových akcí. A jedna taková akce se uskutečnila i ve zrekonstruovaném pardubickém klubu Ponorka a jednalo se o Winter Violence no.8.
Do klubu jsem dorazil s předstihem, což bych letos uvítal na všech koncertech. Co bych už uvítat raději nechtěl je absence šatny, ale to se ukazálo jako jediné negativum večera. Samotný klub se mi líbil. Dva bary, z toho jeden u pódia, stejně tak to bylo i s boxy, které se pomalu začaly obsazovat příznivci tvrdé hudby. Line-up vypadal na papíře slibně a když se chystala na pódium první kapela, byl jsem napjatý jak struna. Zahájení Winter Violence připadlo turnovské death metalové kapele Purnama. Kdybych měl zavázané oči a o kapele nic nevěděl, měl bych dojem, že hraje zavedená kapela s několikaletými zkušenostmi. Nadoraz odehraný set mě jednoduše nadchl. Purnamě určitě pomohl mini mosh pit, jenž byl stejně intenzivní jako její hudba. Growl Jakuba Vitáka měl ráz, takže se start povedl na výbornou. Druhými vystupujícími byli black metalisti Mater Monstifera a při pohledu na malé pódium jsem si kladl otázku, jak se tam šestičlenná banda chce vlézt. Ha, kytaristi před pódium na plac a bylo po starostech. V takto improvizovaném rozestavění předvedli Mater Monstifera působivé atmo black/deathové vystoupení. Atmosféra skutečně nabrala chladnější charakter a při pohledu na basáka Deemona jsem i pociťoval jemné mrazení. Určitě se k MM vrátím, neboť i když se nejedná o můj top styl, něčím mě zaujali. Zpátky do deathových hlubin vrátili Ponorku ostravští divočáci Nahum a že to byl nářez! Hned na úvod naprali do publika tři skladby z nové fošny „And The Chaos Has Begun“ a nový materiál má sakra potenciál. Kytaristé hoblovali své nástroje stylem „do krvavých prstů“ a zpěvák Tomáš štěkal jak rozzuřená smečka rotvajlerů. Bicmen snad na odpočinek ani nepomýšlel, když hnal celou mašinérii šíleným tempem vpřed. Nahum do své třičtvrtě hodinky dali taky maximum a na jejich tvářích byly vidět prameny potu, ale to samé bylo i u výborného publika. A to byla teprve polovina produkce. Naštěstí obsluha na barech fungovala, a tak se mnoho hrdel občerstvilo, než si nachystali své nádobí domácí Dysangelium. Bohužel mi přišlo, že tahle stálice české deathové scény měla nejhorší zvuk večera. To ovšem kapele neubralo na nasazení. A tak byly k poslechu další zběsilé kytarové rejdy, valivé bicí a Nekrův growl. Ten se mimochodem celý večer pohyboval po klubu ve velice dobré náladě, aby se pak na pódiu změnil v nelítostnou bestii, jež svým hlasem přibije poslední hřebíky do rakve. Dysangelium zahráli natěšeným lidem osvědčené hity jako „Carmageddo“, „War“, „Holykaust“ a samozřejmě svou hymnu „Maniachrist“. Tím obvykle končí i svůj set, ale chlapi měli nachystané jedno překvapení, před jehož začátkem zazněl zvukaři pokyn – zvýšit basu. Ve mně hrklo, protože mi hlavou blesklo „Motörhead“, a taky že jo. Pocta Lemmymu v podobě přehrání nesmrtelné „Ace of Spades“ byla čistý masakr. Škoda jen, že tenhle flák už neuslyším přímo v Lemmyho podání… Po velkém aplausu se vše chystalo pro vystoupení zahraničního hosta – maďarskou kapelu Gutted. Naladění nástrojů se trochu protáhlo, ale pak to Maďaři rozbalili ve stylu old school deathového holocaustu. Jakmile začaly první tóny úvodní skladby, ocitl jsem se v lisu tvrdých riffů a chvilkami až grindového projevu Sándora Hajnaliho. Hajnali se aspoň u mě zapsal velice pozitivně, když česky poděkoval a taky pozdravil Ponorku hezkým „ahoj“. A u většiny sklidil souhlas, když pozdvihl nachystanou lahev s vodou a pronesl: „Water is poison.“. Ale Gutted nejsou jenom o zpěvákovi. Kapela funguje 15 roků a na souhře je to znát. Gutted málem zbořili Ponorku, ale ta naštěstí odolala. Jejich set se uskutečnil v šíleném hudebním tempu a byl jsem rád, že jsem odolal jakýmkoliv tancovačkám v kotli. Čas určený pro hlavní hvězdu vypršel a blížilo se poslední vystoupení skvělého večírku. Kdyby mi někdo řekl, co vypukne za peklo, nevěřil bych ani za nic. Ale jen co hrábli do strun basák Pete a kytarista Mandéz z Murder Inc., strhla se největší divočina v kotli. Ono při thrashi se blbne dobře a Murder Inc. nabídli poctivou řezničinu. Někdo by mohl namítnout, že vokál Petea nebyl z kategorie nejlepších, ale mně učaroval. Je na něm vidět, že vzhlíží ke starým kozlům thrashového světa a jednou o něm můžeme slyšet jen hezké zprávy. Murder Inc. vystřískali z každého poslední zbytky energie a potěšili přihlížející covery na Sodom a Törr.
Vinou delších přestávek mezi jednotlivými vystoupeními se akce o skoro hodinu protáhla, ale osobně mi to vůbec nevadilo. Winter Violence hodnotím velice pozitivně, protože až na absenci šatny bylo prostě vše v „cajku“. Tak snad za rok znovu v Ponorce!
