18. 1, tedy ve čtvrtek, se v Brně na Melodce otevřely brány do říše snů, ve kterých byli příchozí návštěvníci provázeni převážně doom metalovými kapelami těch nejvyšších kvalit. Nejvíce jsem se těšil na Self-Hatred, které jsem před pár lety na tomtéž místě viděl. Pamatuji, že mě tato česká naděje funeral doomu totálně odrovnala. Čtvrteční doomový večer však přinesl několik opravdu velkých překvapeních, díky kterým budu na akci vzpomínat ještě hodně dlouho. Přehnaná slova to nejsou a vzápětí se dozvíte, proč tomu tak je.
Embrace the Darkness zahráli pro teprve pomalu se plnící sál svůj standardní set, ve kterém jsem zaznamenal nějaké ty chyby, především u bicích, ale nebylo to nic, co by kapelu jakkoli zostudilo a poškodilo. Úlohu otevírající skupiny Embrace splnili na úrovni a platili za jednu z těch svižnějších band večera, pokud nepočítám poslední akvizici, o které až později.
Self-Hatred byli prvním překvapením. Koncert se mi zdál ještě o pár levelů výš, než jak si pamatuji svoje první setkání s živou prezentací funeral doom útvaru z Plzně. Self-Hatred pohltili sál pomalými pohřebními tóny, občas se však kapela oddávala až post-black metalovým vlivům, díky čemuž mi sound Self-Hatred připomínali moje oblíbence Below the Sun. Nejsilnější momenty nastaly tehdy, když vypluly na povrch mohutné klávesové party a člověk byl srážen na kolena pod celou tou velikostí zvuku, osvětlení a omamného dýmu. Líbí se mi, že se Self-Hatred i přes svoji doomovou podstatu nebojí zrychlit. Těším se na nové album, které bude komplet česky nazpívané.
Následující Woe Unto Me jsem podcenil. I když se mi studiově po poslechu, který jsem si odkroutil těsně před akcí, líbili, byl jsem přesvědčen, že Self-Hatred se v ten večer nikdo rovnat nemůže, ale byl to hluboký omyl neznalého blázna. Woe Unto Me, s elegantní vizáží jak z dob dávno minulých a krásnou projekcí, předvedli romanticko-temný funeral/atmospheric doom metal, ve kterém dominovaly těžkotonážní kytarové party, pestře zahrané bicí a převážně jemné klávesy. Krásná klávesistka netvořila tak mohutné stěny jako Self-Hatred, kouzlila spíše drobné střípky a detaily doplňující celkovou hudební mozaiku.
Dechberoucí byly vokály, které si prohazoval kytarista se zpěvákem. Growly zněly správně hrobařsky, ale jakmile zpěváci nasadili čisté vokály, místy jsem myslel, že budu ronit slzy, jak moc emotivní projev to byl. Také musím zmínit závěr, kdy běloruští doomaři skončili, balili si nástroje, ale při zhasnutých světlech a krásné nasamplované odeznívající hudbě nám pouštěli nádhernou projekci. Opravdu velmi silná atmosféra, byl jsem emočně vyšťavený, absolutně.
Depths Above byl pro mě šok. Očekával jsem další funeral doom, ale dostal jsem, co vlastně? Sám nevím. Depths Above jsem označil za post-black metal, ale určitě v tom bylo mnohem víc. Napadá mě také přirovnání k islandské disharmonické scéně, ano, jednalo se o pokřivenou hudbu s velmi syrovou atmosférou a agresivními vokály, které působily místy až fanaticky zle. Death metal? Black metal? Doom metal? Ani jedno, a při tom všechno, prostě extrémní šílenství s explozivní energií té nejčernější podstaty a skvělými hráčskými výkony (líbilo se mi, jak se obě kytary krásně doplňovaly a komunikovaly spolu, rovněž byla luxusní basa). Za bicími jste mohli postřehnout Sarapise (Inferno, Žrec), bylo tudíž i kvalitně odtlučeno. Šlo tedy o nejrychlejší a nejagresivnější kapelu večera, která probrala všechny pod pódiem z onoho snění, aby vše explodovalo temnou energií. Tuhle kapelu budu bedlivě sledovat a vám, co máte rádi moderní extrémní metal, ve kterém spolu hovoří žánry jako black a death a postupy až disharmonického charakteru jdoucí po spolu s doomovým otiskem, doporučuji učinit to samé.
Jak jsme se s nejmenovanou osobou shodli, v podstatě šlo o akci roku hned na začátku roku, ale teď vážně, jednalo se o takovou tu akci, na kterou budou návštěvníci ještě „pár dní“ vzpomínat. Byl jsem zaskočen výkony kapel, protože i když jsem čekal kvalitu, dostal jsem doslova mimozemský astrální zážitek, kdy byla moje podstata vystřelena kamsi do jiných světů, kdy čas utíkal mnohem rychleji, při té nejpomalejší muzice, jaká v metalovém žánru je.
Kapely:
Místo konání: Brno, Melodka
