Enisum patří mezi kapely, které čerpají chladné poryvy inspirace od slovutných Agalloch. Ačkoli tato kapela se odvíjí trošku jiným směrem, ty společné záchytné body zde nacházím. Italští Enisum, i když pocházejí z tak žhavé země, jako je tato líheň špaget, jsou zamračení jako obloha před silnou bouří někde daleko na divokém severu. Z jejich tvorby se dají vycítit nespoutané síly živlů, ale také křehkost slabého vánku, zpívajícího o tom, jak je příroda krásná a jaký relaxační účinek na duši má.
Přiznám se, že jsem první tři desky kapely neokoštoval, i když je mám v hlavě snad rok připravené k poslechu. Enisum poslouchám zhruba tak dlouho, ale nikdy jsem se nehnul od dva roky staré nahrávky „Arpitanian Lands“. Kolekce skladeb mě natolik upoutala, že jsem zapomněl na to, že tento útvar není jen o jedné desce. Je úplně jedno, že Enisum nejsou ničím extra objevným, co se zvoleného žánru a kompozičních postupů týče. Italové dovedou vybudovat opravdu silnou atmosféru, a to je, o co běží. Doporučuji vzít si s sebou Enisum na procházku do lesa s pomocí vašich sluchátek a pak pocítíte, jaký význam zde má slůvko atmosféra. Aktuální nahrávka „Seasons of Desolation“ přišla na svět naprosto nečekaně. Velmi mě zaráží, že některé skupiny nedbají na propagaci nebo si vyberou label, jenž na nějakou větší tlačenku mezi metalový lid zhluboka kašle. Možná se jednalo také o záměr. Že by Enisum nechtěli být příliš na očích? Přebal alba je jednoduchý, nenápadný a temně odtažitý. Strom nacházející se na něm se mračí osamocený a nevypadá jako porost, jejž byste obdivovali pro rozmáchlou krásu. Působí spíše jako starý opuštěný kmen, čekající na dlouhou zimu, od čehož se vyvíjí nálada nahrávky. Vydání alba bylo rovněž v duchu nenápadnosti a pro aktuální muziku platí vlastně to samé. „Seasons of Desolation“ je opravdu nenápadným albem šklebícím se kdesi v koutě, ale pokud si jej všimnete, možná se s ním skamarádíte.
„Seasons of Desolation“ navazuje přesně tam, kde skončila cesta „Arpitanian Lands“. Atmosferický black metal plný výrazných 
melodií ve středních tempech, doplněný o nějaké ty extrémní povětrnostní podmínky. „Autumn of Melancholy“ a „Road to My Home“, tedy první dvě písně na albu, jsou nejtypičtějším výrazivem Enisum. Zvláště v druhé jmenované hudební šlápotě dominují nádherně klikaté melodické kytary, když skladba zrychlí. „Seasons…“ obšťastní ucho posluchače čistým ženským zpěvem typickým pro Italy. Jako obvykle jej obstarala vokalistka Epheliin. Následně navazuje „…of Desolation“, jenž navazuje na „Seasons…“, a přichází překvapení, které jsem opravdu nečekal.
Italové jsou na „Seasons of Desolation“ značně ovlivnění death metalem. Nechápu proč, ale na „…of Desolation“ vás Enisum poprvé pohřbí hluboko do chladných vod smrtícího metalu growly v refrénu. Tento akt se opakuje v podstatě na celém zbytku alba. Kapela rozhodně neopouští atmosférický black metal. Je mu věrná a pro kapelu typické rysy zůstávají nepozměněny. Proto mi však ony smrtící hluboké ryky neuvěřitelně ruší celkový dojem. Hlas Enisum Lys growl ovládá na slušné úrovni. S klidem by si mohl střihnout part v nějaké deathařině. Zda si tento fakt musel dokázat v Enisum, nebo jde o nějaký pokus posunout těleso dál, netuším, ale lépe by se mi skladby poslouchaly bez tohoto podle mého nevhodného prvku.
Naopak velmi mě baví skladby, na nichž se prezentuje dvorní zpěvačka Epheliin. Například v „Nameless Sedness“. Ženská něha vás zde uklidní a pohladí po tváři, chytne za ruku a protáhne cestičkami v temných chladných lesích. Bude vás chránit před syrovou black metalovou bouří, jež vás bude bičovat svoji živelností jako prudký déšť a mnohdy vám zaslepí obzor. Pozor, abyste neztratili cestu domů, jak stojí v názvu druhé skladby na albu. Tato slečna má velmi příjemnou barvu hlasu, která se značně odlišuje od poloh, jež běžně slýchám. V jejím hlase je cosi exotického.
Enisum, tak jako na předchozí desce, doplácí na přemrštěnou stopáž, neboť při konci alba kapele značně dochází dech. Kompozice bohaté na dobré nápady a hezkou atmosféru se s ubíhající stopáží vytrácí, jako podzimní listí odcházející se studenými poryvy větru, vyklízejícího větve před zimou. A ta nastane spolehlivě vždy. V tomto případě bych odklidil poslední dvě tři písně a hlavně vystříhal death metalové pasáže. Zůstalo by to nejsilnější, a i kdyby „Seasons of Desolaton“ disponovalo pouze půl hodinovou cestou k ušní potěše, myslím, že by to byl o dost intenzivnější a záživnější zážitek.
Enisum se se svým posledním počinem „Seasons of Desolaton“ snaží vymanit z klišé atmosferického black metalu, ale spíše jim to škodí. Death metalové vlivy, to není ta pravá pouť vývojem, a kapela se ztrácí na své cestě domů, přičemž však pouze nevidí před sebe. Doufám tedy, že Italové nesejdou z cesty úplně. I přes to je však „Seasons of Desolaton“ stále obstojný počin, ve kterém si fanoušci atmosférické podzimní hudby najdou to svoje. Určitě se jedná o temnější a bezútěšnější Enisum, a třeba tento vývoj některé z vás potěší. Album je chladné jako letošní podzim.
Tracklist:
1. Autumn of Melancholy
2. Road to My Home
3. Seasons…
4. …of Desolation
5. Snow Storm
6. Balance of Insanity
7. Nameless Sadness
8. Obscure Depths
9. Dead Star
10. Lake of Tears
Sestava:
Lys – kytara, vokály
Leynir – basa
Dead Soul – bicí
Epheliin – ženské vokály
Žánr: atmosphric black metal
Země: Itálie
Label: Avantgarde Music
Datum vydání: 22.04.2017
Délka: 01:00:38
Recenze: Enisum - Seasons of Desolation
0.00
Klady
- Atmosféra
- Klasický Enisum rukopis
- Temnější a syrovější sound
- Hezké melodie
- Ephellin
Zápory
- Death metalové vlivy jsou rušivé
- Zbytečně přemrštěná stopáž
