Marianas Rest – Horror Vacui – Sliptrick Records – 2016
Je velice těžké psát kritiku, když se člověku ještě klepe osrdečník vzrušením. Dobře, vezmu to od začátku. Marianas Rest je kapela nepříliš známá a já ji neznala vůbec. Upozornil mě na ni přítel z Twitteru a přiložil video…„Nadir“. Už první setkání bylo dost silné. Tahle kapela je totiž zvukově výjimečná. Výjimečně dobrá na první poslech. To se stává málokdy, zvlášť někomu, kdo už překvapení nečeká. Marianas Rest překvapili.
Co je to za tajuplné uskupení, které se objevilo s tak zralým a zvukově plným debutem, oscilujícím mezi agresivitou, chladnou ostrostí, death metalově rozmáchlými pasážemi na pomezí lyriky a velmi chytrými postupy? Marianas Rest se zformovali teprve v roce 2013 jako šestičlenný band, který kupodivu neukrývá notoricky známá jména, pokud pominu pro fanoušky kapely Omnium Gatherum známé jméno keyboardisty Aapa Koivista. Zmínka o Omnium Gatherum není náhodná. Marianas pochází ze stejného místa jako Omnium Gatherum nebo Insomnium. Jejich rodištěm je Kotka, město ležící na pobřeží finského zálivu. Jestli se u chladně ocelového moře daří víc kvalitním death metalovým projektům, to netuším, ale zjevně se v Kotce tlačí na stupně melodic death doom metalových vítězů dost adeptů.
Debutové album „Horror Vacui“ začíná dvěma skladbami, které kapela představila několik měsíců před vydáním svojí prvotiny na svých stránkách a sociálních sítích – „The Millenialist“ a „Nadir“. Co je skoro neuvěřitelné, že právě tyto dvě propagované skladby nejsou z alba nejlepší. Posluchač nezažije zklamání toho typu, že propagované skladby odezní a další už nemají stejnou sílu. Naopak. Zatímco v „The Millenialist“ se nám Jaakko Mäntymaa, zpěvák kapely, jen představí a předestře své hlasové možnosti, později je schopen vyčarovat scream gradující od šepotu přes jek po divoké šílenství. Ve Finsku se zrodil další charismatický chrčák, který si rozhodně neláme hlavu s přílišnou romantikou. Jaakko Mäntymaa není tak úplně neznámý hlas a pro milovníky metalcoru je spojený se skupinou ID: Exorcist. V Marianas Rest si ale mohl užít celou paletu svého nástroje, který ukrývá v hrdle. Je to hodně zneklidňující, ostrý hlas, který dře, škrábe, svírá a posluchači nic neulehčí. Sympatická na tomhle chlapíkovi je právě proměnlivost poloh a slyšitelná touha hrát si…až na hranice svých nebo posluchačových možností. Ve „For the Heartless“ se Mäntymaa stává krutým doom metalovým vypravěčem pohádek pro nehodné děti. Ve spojení s jeho vizáží, připomínající lorda Vetinariho z Pratchettovy Zeměplochy, je tahle poloha hodně působivá, stejně jako píseň, která je hudebně neuvěřitelně zralá, plná a naléhavá.
Zatímco skladba „For the Heartless“ dala prostor klávesám, „Hurts like Hell“ otevírá možnosti strun, o které se starají kytaristé Nico Mänttäri a Hari Sunila. Osobně mohu říct, že tahle skladba, ve které z kytarových hloubek, pravidelného doom metalového rytmu, vyplouvá bolestný vřískot frontmana v tepající pravidelnosti velmi příjemných bicích, za kterými sedí Nico Heininen, mě opravdu chytila za srdce. „A Lonely Place to Die“ je možná dost blízko k hudbě, jakou vytváří Swallow the Sun, ale bojím se srovnávat kapely, proto tuto podobnost jen nenápadně naťuknu. Ve skutečnosti se Marianas odlišuje od Swallow právě tím, že ve chvíli, kdy očekáváme sofistikované plynutí, jaké známe od slavné formace z Jyväskylä, piráti z Kotky nám u ucha začnou rvát hedvábí a křičet bolestí, což ukolébaný posluchač rozhodně nečeká. Pro představu toho, kdo zná Swallow the Sun a neslyšel Marianas Rest, je to velmi podobné, jako kdyby nějakou velmi mírnou skladbu Swallow the Sun vykřičel do světa Mikko Kotamäki v kostýmku Goat Tormentora ze svých black metalových let.
Díky ojedinělosti zvuku se Marianas těžko přirovnává k jiné kapele. V mnoha styčných bodech můžeme odhadovat, odkud tvůrci čerpali inspiraci, ale celek je jedinečný a velmi stylový. Celé album je kompaktní a vzhledem k tomu, že jde o debut, zní až neuvěřitelně zrale. Před posluchačem neleží hudební batole, ale stojí před ním dospělá osobnost, která se ho ptá: „A co ty s tím?“ Vzhledem k tomu, že Marianas Rest přeskočili vlastní pubertu, posluchač si může jen s údivem představit, jak budou vypadat další alba. Budou se ještě vyvíjet? Ustrnou? Promění se? Abych se přiznala, netuším, ale jestli se tahle formace bude ještě vylepšovat, pak budeme rozhodně valit oči.
Nezbývá mi, než popřát Marianas Rest úspěch nejen v rodném Finsku, kde si svou pozici vybudují asi dost snadno, ale i za hranicemi, a těšit se, že si je poslechneme i v Česku. Po ohromné radosti, kterou mi udělalo Omnium Gatherum s albem „Grey Heavens“ váhám, jestli tenhle počin není druhým nejlepším death doom metalovým finským albem roku. Tuším, že za svou osobu mohu s klidem říct, že ano.
Photo: http://albumdl.xyz/
Marianas Rest - Horror Vacui
Klady
- novinka
- kvalita
- vynikající zvuk
Zápory
- znatelné cizí vlivy
