Recenze: Blackstar Halo – Siren

Finští Blackstar Halo se do mého playlistu dostali vůbec poprvé. Nikdy předtím jsem o kapele neslyšela a je to pro mě příjemný nový objev. Album „Siren“, které vyjde 13. 9. 2019, se pyšní nábojem, energií a neskutečnou sílou. Byť musím uznat, že kapela nevyplodila něco, co by se dalo označit za originální kousek, je to i tak něco, co mě kompletně pohltilo a co jsem si musela pustit hned několikrát.

Pokud bych měla něco nejvíce ocenit, byl by to zpěv. Zpěvák se vůbec nebál střídat scream, growl a čistý zpěv v krátkých intervalech a povedlo se mu to tak, že jsem při poslechu vůbec neměla pocit, že by to bylo zbytečně překombinované a že by se do svého partu snažil „natlačit“ až moc prvků. Jediná věc, která mi jako hudebníkovi trochu trhala uši, byla jeho občasná výslovnost, obzvlášť změkčování samohlásek (nejvíce e, i), ale to je drobnost, která by se dala přehlédnout vzhledem k tomu, jaký výkon frontman podal.

Trending

Recenze: Naurrakar – Uranfaust

Co se týče instrumentální části, tady už jsem nacházela dost prvků, které vyplodilo již několik kapel před vznikem alba „Siren“ (jako příklad bych mohla uvést Deathstars). I přes menší dávku originality ale musím říct, že na mě samotná instrumentální složka jako taková udělala dojem. Obzvlášť v pasážích, v nichž se hudebníci pyšnili atypickými rytmy, například v songu „The Queen“. Tuto skladbu bych hodnotila jako nejlepší kousek z celého alba, který zní, v souladu s názvem , doslova „královsky“. Celé tohle dílo odstartují klávesy s basou a bicími, postupně se přidává zbytek kapely a je to zkrátka bomba. Rozhodně jsem se při poslechu nenudila; song je hodně živý, nutí pokyvovat si hlavou do rytmu a dokázala bych si představit, že stojím pod pódiem a plnými doušky si tento kousek vychutnávám naživo. I přes řádnou proměnlivost se kapele podařilo udržet si v songu spojující prvky, což se jim povedlo nejen u „The Queen“, ale v celém albu. Za to mají můj obdiv, protože ne každé kapele se tohle podaří.

Takový můj další favorit je song „Remedy“. Ač nejsem zastánce nějakých „šílených kytarových vyhrávek“, které jsou z mého pohledu už trochu passé, celkovou atmosféru se podařilo vystihnout skvěle. Tady jde každý hudebník ruku v ruce s tím druhým a rozhodně to nevypadá, že by si každý jen hrál „to svoje“. I když kapela hraje melodic metal, objevuje se v tomto kousku i malý djentový prvek, u kterého jsem zpozorněla. Byla to nečekaná změna, nečekaná vsuvka, která celou skladbu podtrhla svými hutnými a sekanými linkami. Za mě tohle teda rozhodně ano.

Ráda bych ještě ocenila zapojení kláves. Budu se opakovat, ale opět se bandě povedlo to, co se nepovede úplně každé kapele; správné zapojení kláves do celku. Krásným příkladem by mohl být song „Downfall“, kde se kapele podařilo klávesy napasovat snad nejlépe. V celém albu tvoří krásný podkres, k tomu nemůžu říct půl slova, ale u „Downfall“ je to pastva pro uši.

Co se týče coveru alba, po grafické stránce je to lehce zklamání. Barevná kombinace je skvělá, název alba taky dostal pěknou podobu, nicméně samotný motiv postrádá jedinečnost a úplně si to s celým albem nedokážu bohužel spojit.

Pro shrnutí, album „Siren“ mě mile překvapilo. Je v něm sice spousta toho, co už jsem měla možnost slyšet jinde, ale také spousta nových prvků, kterými si mě kapela získala. Za mě je to úplně ideální poslech při práci nebo jen na takovou tu pohodu doma. Kapela odvedla dobrou práci, členové mají být na co hrdí. Mušky tam sice jsou, ale věřím, že s dalšími alby budou nahrávky lepší a lepší. Za mě má album 8 bodů z 10.