Recenze: Blood Region – For All the Fallen Heroes

0

V záplavě novinek na mě vykoukla jedna opravdu čerstvá, kterou zaštítilo finské vydavatelství Inverse Records a která asi bude něčím neznámým i pro Finy, natož pro naše publikum. Blood Region je totiž naprosto nové uskupení, které se odhodlalo k debutu. A to k debutu v pro mě netypickém žánru, tedy heavy metalu. Doufám, že kovaní znalci žánru odpustí někomu, kdo se pohybuje v jiných končinách této hudby, že si dovolil sáhnout na posvátnou prvotní materii a zabrousil do sakrálního prostoru oblasti heavy.

Jyväskylä je město, které už jsem tu měla mnohokrát, a netřeba představovat oblast, bohatou na zakládání úspěšných i zapomenutých kapel. Je to oblast ukrývající bohatý materiál pro případné recenzenty a není špatné občas zalovit ve vodách, které ji obklopují. Blood Region pocházejí právě odtud a až na vokalistu Miku Mankkinena jsou to hudebníci s čistým rejstříkem… tedy ve smyslu bývalých kapel a projektů. To, že se pustili do klasického heavy metalu, je trochu ošemetné, protože v době sofistikovanějších a složitějších postupů i hledání nového zvuku je ta přímá, těžká linka asi nejsložitější cestou k úspěchu. Sami se definují jako kapela hrající tzv. korpi-metal, tedy styl, který má být divočejší.

Neříkám tím, že heavy metal je překonaná záležitost, jen je ve své čisté, puristické formě hodně vzácným zbožím, zvlášť u začínajících kapel, které chtějí prorazit i mimo rodnou vísku, případně město. Blood Region tak jde trochu proti proudu a nijak zvlášť neexperimentuje. Možná tenhle ohled k tradici přímo souvisí s tématem celého debutu nové skupiny, založené teprve nedávno.

Jaké je nové album „For All the Fallen Heroes“, kterým se Blood Region snaží zaujmout nové posluchače?

Jedním slovem bych řekla, tradiční. Hudba, která se ozve s první písní, je přesně taková, jakou člověk očekává od daného stylu. Kytary zní tak naprosto předvídatelně, že to člověku až pohne srdcem a donutí jej k myšlence na nakopnutí motorky a vyjetí do západu slunce na nekonečné dálnici, vedoucí kamsi do neznáma.

Neumím jezdit na motorce. Možná proto jsem vždycky tak trochu bojovala s přímostí a jednoduchostí heavy metalu. V kožených kalhotách bych vypadala jako ti nebožáci, které v Kriminálce New York zapínají do černých pytlů, a u dálnic mě vždycky zaujmou jen přejeté kočky podél svodidel. Mám strach z náklaďáků a má levá paže není ožehnutá sluncem z dlouhé jízdy v letním žáru.

Na druhou stranu, každé dítě by mělo ctít dědictví otců a dědů. A to, co slyším v nahrávce Blood Region, je přesně zvuk, bez kterého bych asi těžko kdy poznala jiné a možná sofistikovanější styly. V Blood Region tepe velmi poctivé srdce, které se přenáší již od 60. let minulého století a je vlastně neměnné.

Ty táhlé, decentně kvílivé riffy kytar, uspořádanost tónů, jedinečná harmonie, vyváženost, to je něco až archaicky zapsaného v srdci každého člověka, který se alespoň jednou probudil s obličejem zabořeným v rozdupané trávě, s kelímkem nedopitého piva v ruce a v cizí bundě s nášivkou Judas Priest na zádech.

Na to, že Blood Region začínají, je jejich instrumentace dost dobrá, dokonce velice dobrá, a v hudbě se odráží hodně nápadů, které by časem mohly vykrystalizovat do nápadů ještě lepších. U začínajících kapel hodně záleží na tom, jaké si najdou publikum a jestli se jim bude líbit na místě, nebo se posunou dál. Kapacitu na to bezesporu mají.

Aleksi Möksy, který je v kapele kytarovým tahounem, umí vyloudit nádherné, čisté a chytlavé riffy. Je to kytarista, který si umí se zvukem pohrát a malovat. Mám pocit, že se s jeho jménem pravděpodobně budu setkávat, protože zrovna jemu by přesah za hranici žánru hodně slušel. Stejně šikovně se umí za bicími ohánět Sami Vertanen. I on má kariéru daleko před sebou a uvidíme, nakolik vyroste.

Co deska? Je kvalitní, výborně odehraná, občas v ní zazní něco natolik nadějného, že jsem se zarazila a usmála. Třeba skladba „New Rising“ je sice naprosto klasická, ale je v ní jiskra, která by zasloužila jedno malé fouknutí, aby se rozhořela. Akusticky znějící pasáže jsou taky příjemným přídavkem v toku hudby a melodické nápady by potřebovaly jen trochu postrčit.

Jako debut je „For All the Fallen Heroes“ výborná věc. Pokud na sobě kapela bude pracovat, pak se tohle album může stát sběratelskou raritou a také základem pro srovnání s další tvorbou. Ten, kdo dodává melodické nápady, by se mohl rozmáchnout a nebát se překročit vlastní stín. Prospělo by to každé nové písni.

Pravdou je, že debut ve srovnání s prvními nahranými pokusy, které kapela představila postupně během roku 2016, stojí o řád výš, proto se zmiňuji o budoucím růstu a o naději. Kapela se za rok velice vylepšila a dál na sobě pracuje. Za dva, tři roky možná budu nadšeně poslouchat fantastickou, objevnou a vynikající hudbu nečekaných kvalit. Zatím se dívám na dítě, které dělá první krůčky.

Pro českého posluchače je zatím Blood Region spíš ukázkou toho, jak vznikají ve Finsku nové kapely, jakou mají startovací pozici (můžeme jen závidět), podporu a možnosti pro další rozvoj. Blood Region bych růst přála, přála bych jim také větší výraznost, protože pocházejí z krajiny, kde se dá lehce zapadnout, pokud nepřijdou s novým nápadem. Soudě podle skladby „Across the Dark River“ bych řekla, že na to mají.

Blood Region – For All the Fallen Heroes

Label: Inverse Records

2017

EP

 

 

 

Blood Region For All the Fallen Heroes

7.1

Skladby

7.0/10

Originalita

6.5/10

Produkce

7.0/10

Zpěv

7.0/10

Instrumentální složka

8.0/10
Sdílení

O Autorovi

- spisovatelka, nakladatelka, publicistka - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x