Recenze: Blood Region – Tales of the Backwoods

Jsem fascinovaná novými a naprosto neznámými kapelami. Líbí se mi ty procesy a úskalí počátků, které se postupně přetaví v profesionalitu a někdy i v mistrovství. Už jsem viděla počátky kapel, které v dnešní době umí s přehledem vyprodat sál. Ale pel těch slavných mě nijak zvlášť nefascinuje. Raději hledám další nováčky a prokousávám se alby různé technické úrovně.

Blood Region byli před pár lety přesně taková kapela. Poslechla jsem si, v mozku zařadila do bedny s nápisem „možná použitelné“ a zaklapla víko. Občas se mi ozvali s novinkou, občas jsem slyšela úryvek z nahrávání. Blood Region byli sympatičtí svou nekonečnou finskou urputností. A po vydání EP „For all the Fallen Heroes“ jsem se na ně zaměřila víc. Blood Region se dostali pod hlavičku Inverse Records a začali se profilovat jako hodně zajímavý projekt. V dnešní době už jsou jinde než na začátku. A jejich nové album svědčí o tom, že mají krom urputnosti i talent a schopnost předávat nadšení z hudby. A to se počítá.

18. prosince 2018 u Inverse Records vyjde debutové album „Tales of the Backwoods“ heavy metalové kapely Blood Region. Po dvou letech tak plním slib kapele, které jsem recenzi odmítla, protože jsem nechtěla poškodit někoho, kdo by si v začátcích odnesl výprask. Teď už ale na hodnocení má. A musím říct, ty dva roky čekání, sledování vývoje, strachu o to, jestli se povede každý nový singl, stály za to.

Blood Region je kvintet z Jyväskylä, založený v roce 2002. Ve skutečnosti se ale kapela narodila až v roce 2016, kdy debutovala s EP „Blood Region“. Ještě poměrně syrový, ale zajímavý heavy metal se držel hodně klasických postupů, a i když nebyl špatný, nepřinášel nic originálního. Překvapení se událo ještě tentýž rok, kdy vyšel singl „On Northern Fire“. Singl byl o level výš, než debut a bylo znát, že kapela opravdu tvrdě dře. Pořád šlo ale o poslech lokálního bandu, při kterém se člověk maličko nudí. Aby toho ovšem nebylo málo, hyperaktivní kapela se mi ozvala ještě v roce 2016 s novým EP „For all the Fallen Heroes“. Ještě nikdy se mi nestalo, aby mě kapela oslovila s novinkou třikrát za jeden rok a co víc, s nahrávkou, která je vždycky o velký kus lepší než ta předchozí. Progres byl ohromný a nečekaný.

Mezi lety 2017–2018 nahráli Blood Region šest nových singlů. V každém z nich experimentovali s novými styly, polohami a nápady. Občas byli skoro epičtí, občas to znělo jako death metal. Prostě korpi metal, jak říkají členové kapely. Když jsem dostala novou zprávu od Blood Region, už předem jsem se bavila. Poslední zpráva zněla, máme label. Při rychlosti těch pěti šílenců mi bylo jasné, že ještě tento rok vyjde dlouhohrající album. Vyšlo. A když si ho pouštím, připadám si trochu jako hrdý rodič. Laskavý čtenář mi tedy snad promine tu zaujatost insidera. Je nelíčená.

„Tales of the Backwoods“ možná nezaujme obalem. Cover by ještě potřeboval vyladit, ale uvnitř se nachází deset skladeb, které určitě představují završení prvního vývojového období Blood Region. Kapela si přizvala ke spolupráci spoustu hudebních přátel, kteří pozvedli zvuk a instrumentaci, přispěli nápady a pomohli. Album se také stylově našlo. Kapela se rozhodla dodržet heavy metalový koncept, ale přidávat do něj tvrdší prvky, nevzdávat se harsh vokálu a občasných melodeathových postupů. Díky tomu je album tvrdší a mně osobně se tak lépe poslouchá. Líbí se mi občasné kakofonické pasáže, které narušují tu heavy metalovou ozdobnost a melodičnost, třeba ve skladbě „Korpi Metal Riders“. V této skladbě se toho vůbec hodně děje a je dost nosná.  Pánové se v ní pořádně vyřádili.

Blood Region také v albu maličko potlačili patos, ke kterému tíhli dříve. Místo toho zvolili lehčí polohu, vtip a taky finštinu, která mě nekonečně potěšila v naprosto netypické skladbě „Kaiho“. Sklony k vlasteneckým projevům Blood Region přetavili do malé pocty starému finskému rocku, a to je cesta, která má rozhodně větší smysl než patetické slzy nad hroby hrdinů zimní války. „Kaiho“ je tak mnohem autentičtější a silnější. Navíc naprosto boří heavy metalový koncept a obohacuje album o něco nezvyklého.

Základem dobrého poslechu je to, s jakou rychlostí se propracujete ke konci a připadá vám, že album mohlo obsahovat víc skladeb. Přesně to se mi stalo s „Tales of the Backwoods“. Užila jsem si jeho akustické pasáže i jeho podivné předěly, například saxofonové sólo, místa, kdy znělo dokonale a precizně, i místa, kdy znělo syrově a neotesaně. Vokalistka Ira Green přidala ženský prvek a obohatila tak zvuk. Celkově debut dopadl nad očekávání a myslím, že Blood Region si vydřeli místo na slunci.

Mika Minkkinen, vokalista a kytarista, duchovní otec kapely, musí mít dobrý pocit z té zúročené dřiny a myslím, že si snad mohu dovolit jeho vlastní větu: „May the Northern white fire be with you.“ Až kluci zajdou na Tohtaa, své oblíbené utajené místo, které zobrazili v písni „Waters of Tohtaa“, budou si moct říct, že se jim rok 2018 opravdu povedl.

Special thanks to Sami Vertanen. 

images: ©Inverse Records, Blood Region

 

Blood Region links:

https://www.facebook.com/bloodregion/

https://www.facebook.com/inverserecords/

 

 

 

Blood Region - Tales of the Backwoods

8.6

Skladby

8.0/10

Originalita

9.0/10

Produkce

8.5/10

Zpěv

8.5/10

Instrumentální složka

9.0/10

Podobné články

Recenze: Blood Region – Tales of the Backwoods

About The Author
- - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Komentujte

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Odběr  
Upozornit na