Recenze: Brymir – Wings of Fire

0

Epický melodeath má ve Finsku tradici, je to subžánr, který se dobře prodává a po kterém fanoušci prahnou. Epická témata k metalu neodmyslitelně patří. Znít jako soudtrack k fantasy velkofilmu je snem mnoha hudebníků. Finským Brymir se tento záměr zdařil. A v dnešní době patří helsinská kapela k tomu nejlepšímu, co se odehrává na finských pódiích v oblasti epického melodeathu.

Brymir přišli na svět v roce 2006 a albem „Breathe Fire to the Sun“ (2011) určitě zaujali. Od počátku byli zřetelní, především díky své technické, brilantní instrumentaci a dynamickému projevu frontmana Viktora Gullichsena. Přestože byl debut zdařilý, vzhledem tomu, že slavnější Wintersun vydali o necelý rok později ikonické album „Time I.“ a strhli na sebe pozornost, Brymir se dostali do stínu.

Znovu se objevili až o pět let později s albem „Slayer of Gods“ a vytříbeným hitem „For Those Who Died“. Tenhle song Brymir vynesl na špičky finských metalových žebříčků. Není se čemudivit. Jde o skladbu, která se pyšní technickou perfekcionalitou, hudebním nápadem a výborným přednesem.

Wintersun zase o rok později vydali nové album, ale „The Forest Seasons“ bylo natolik velkým zklamáním pro fanoušky, že Brymir tentokrát nemohlo zastínit. Málokdy se uchyluji ke srovnání alb, ale tady neodolám. Zatímco „Slayer of Gods“ šlape od začátku až do konce, hýří barvami a melodickými nápady, „The Forest Seasons“ je tak trochu soudntrack ke starší RPG hře, který si vypnete, aby vás při hraní nerušil.

Díky „Slayer of Gods“ Brymir vystoupili ze stínu a vybudovali si vlastní pozici. Sice ještě stále nedosahují slávy Wintersun, ale jejich epika zní prostě mnohem lépe.

Tři roky fanoušci čekali na nové album, a když pánové z Brymir usedli ve studiu, byla to velká radost. Výsledkem jejich práce je novinka „Wings of Fire“, vycházející pod záštitou německého labelu Out of Line Music.

A jaká je novinka? Dalo by se vlastně říct, že klasická. Můj mozek už si na zvuk Brymir zvykl, takže nereaguje na neznámé podněty. Předem jsem tušila, co mi album nabídne, a rozhodně jsem nečekala žádný převratný experiment. Samozřejmě, moje očekávání technické dokonalosti přesáhlo vrchovatou míru, pánové jsou prostě dokonalí technici. Náměty s nasamplovanými sbory nemám moc ráda, ale v rámci stylu jsou neodmyslitelné, i když už maličko nudné. Jak ukázali Amorphis v posledním albu „Queen of Time“ (2018), živý sbor prostě zvukově dokáže skladbu vynést a nabudit, mizí ta šepotavá sterilita v pozadí, která hodně epických alb sráží a přidává jim na lacinosti. Nicméně chápu, že angažování sboru a nahrávání v takovém rozsahu není pro kapelu typu Brymir nejdostupnější cesta.

I přes umělohmotný zvuk sterilních elfích pěveckých těles je album vystavěné báječně. Jeho symfoničnost a epičnost prostě funguje a drbe posluchače přesně v těch místech, kde podrbat potřeboval… myslím tím sluchový nerv, samozřejmě. Jedná se o jedenáct vytříbených skladeb, které prakticky neustále gradují a tryskají do výšky. Jde o velice dynamické album s plnotučným zvukem, které vám rozbuší srdce.

Je to také album, které si Viktor Gullichsen kompletně ohlídal i v rámci produkce, mixáže a nahrávání. Není úplně běžné, aby se frontman podílel takovou měrou na nahrávání, ale Viktor je sluchař, který má rád perfektní výsledek. Na albu je to znát. Nevyskytne se v něm ani jednou nepříjemný přechod ze skladby do skladby, všechno plyne, logicky navazuje a drží i velmi dobrou koncepci. Navíc, Gullichsen sám o sobě je zajímavý vokalista. Jeho nevšední harsh je vysoce melodický a rytmicky přesný. Frontman se skoro pohybuje na velmi nepostřehnutelné hranici zpěvu, je slyšet, že zpívat umí a je hlasově dobře disponovaný. A co je hlavní, Gullichsen neomylně slyší. To je mnohdy největší trn v patě harsh vokalistů, že ve skutečnosti neumí zpívat a nemají perfektní sluch. V tomto případě jde o brilantního muzikanta a zvukaře.

Silnou stránkou Brymir jsou bezesporu kytary. Joona Björkroth a Sean Haslam jsou neuvěřitelní a já mám občas dost velký problém rozpoznat, kdo z nich je sólista a kdo rytmik. Vypadá to, jako by soutěžili o to, kdo má lepší skill. Nad lehkostí, s jakou sázejí riffy a s jakou odehrají jakékoli sólo, zůstává člověku rozum stát. Hlavně ta lehkost projevu mě fascinuje. Joona hraje ještě spolu s bratrem Jannem v Battle Beast, ale mě jednoduše baví zvuk jeho epické kytary v Brymir. Navíc dokazuje, že umí dělat vynikající aranže a psát dobré songy. Talent, o kterém snad ještě uslyšíme.

Ostatně Noora Louhimo, jejíž hlas zaznívá ve dvou skladbách alba „Wings of Fire“, je vokalistka výše zmíněných Battle Beast, takže propojení obou kapel je tu více než zřetelné.

Jarkko Niemi je představitel velmi dynamického pojetí basových tónů. Ďáblík na basu. Jeho hra je srovnatelná s dynamickým pojetím Pyryho Hanskiho z Gloria Morti. Je to basák, který má potřebu hudebně se projevit, zařádit si, jít dopředu. Žádný týpek v pozadí, co si brumlá pod vousy a v kapele je do počtu.

Osobně mám asi největší slabost pro bubeníka kapely. Patrik Fält je mistr velmi příjemné rytmiky. Žádná ostrá hrana. Ruce jako stroj, brilantní sluch, přesnost a velká vyváženost. Patrik umí naslouchat rytmu celé kapely, je opravdu srdcem jednotlivých skladeb, tepajícím centrem organismu. Skvělý bicman!

Pro milovníky technické vytříbenosti se sklony k epičnosti bude album „Wings of Fire“ několikanásobným orgasmem. Rozhodně musím doporučit co nejkvalitnější poslech, abyste si užili všechny zvukové stopy a mohli slintat při kytarových sólech. Křišťálová čistota zvuku je u tohoto alba podstatná. Je to řemeslná práce s mnoha pěknými detaily.

Líbí se mi, že Brymiru nedocházejí nápady. U epických metalových forem je to asi největší bolest. Hodně námětů zní podobně a časem začnou splývat nebo se roztečou do nudné polohy, jak se stalo Wintersun. Brymir naštěstí nenudí. Jistě, někdy se dostane do polohy, kterou člověk podvědomě zná a ví, kam bude směřovat, ale to už je všeobecná bolest subžánru.

Asi největším hitem alba je tentokrát „Chasing the Skyline“, skladba, která ho předcházela v podobě singlu. Jde zase o parádní kousek, který se dá poslouchat do obroušení uší. I kdyby se časem celé album vytratilo, tenhle song zůstane. Zářivý jako Polárka.

To jsou Brymir. V dnešní době má top kapela finského epického melodeathu.

Waking,
Once more a new-born star
And the weight of all worlds and wonders
Only to fade again…
Do we rise to fall once more?
Light!

images: ©Janica Lönn/ STORM Photography

9.4 Better than Wintersun!

Epické album nejvyšší instrumentální kvality. Brymir dokazují, že jsou finská špička v žánru.

  • Skladby 9
  • Originalita 9,5
  • Produkce 10
  • Zpěv 9,5
  • Instrumentální složka 10
  • Hodnocení čtenářů (1 Hlasy) 8.8
Sdílení

O Autorovi

- spisovatelka, nakladatelka, publicistka - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Komentujte

avatar

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Odběr  
Upozornit na