Musím se přiznat k jednomu strašnému hříchu. Jsem mužský šovinista. Pro recenzenta metalu by to nebylo až tak strašlivé stigma, recenzenta ženského pohlaví to ovšem staví do dost prekérní situace. Ano, přiznávám veřejně a úplně, mám prostě problém s ženskými vokály. Ne v jazzu, ne v klasické hudbě, ale na poli těžkého kovu dost. Prostě ženy ignoruji, pokud nezpívají podobně jako Johan Hegg, a takových je pohříchu málo (tímto děkuji Arch Enemy za jejich existenci).
Díky šovinismu a naprosté zaujatosti mužskými hlasy, neřkuli vousy a jinými pěknými atributy jsem dost dlouho ignorovala druhé album End of Aeon a tvářila se, jako že neexistuje. Konec roku se blíží, novinka maličko okorala a já bych měla dohnat resty.
End of Aeon, finská melodic doom/death metalová kapela vznikla před pěti lety a v roce 2012 vydala debutové album „Ever“. I když šlo o nováčka, na finské scéně nešlo o žádné nezkušené hudebníky. Podobně jako Trees of Eternity i tuto kapelu založili zkušení harcovníci ze zavedených skupin. Dva z nich a později i třetí hráč pocházejí z nesmírně zajímavé kapely Kaunis Kuolematon a přesně to je ten důvod, díky kterému jsem existenci End of Aeon zaznamenala. Vzhledem ke svému zarytému šovinismu totiž velmi trpím na hlas Olliho Saakeliho Suvanta, frontmana výše zmíněných Kaunis Kuolematon.
Olli Suvanto je hudebník, kterého lze jen nesnadno přehlédnout. Někomu se možná nemusí líbit jeho až opulentně manýristický projev a hra s gotickými motivy. Právě Suvantova manýra k němu ale přitahuje pozornost a dělá z něj do jisté míry osobnost podobnou třeba slavnému Villemu Valo. Na druhý a třetí pohled ale Suvanto odkryje fakt, že jeho hudební těžiště leží mnohem hlouběji, než by se dalo předpokládat. Je velký tahoun a má skoro bezchybnou hudební intuici, takže každý jeho projekt zní zajímavě a netypicky. Jako zpěvák je ovšem výrazný nejen fyzicky. Disponuje totiž vynikajícím hlasem a umí ho dokonale prodat posluchačům. Na Suvanta se vytváří závislost dost rychle.
V Kaunis Kuolematon je jádro opřené právě o něj a o čistý vokál Mikka Hiekkilä. Ovšem v projektu End of Aeon vsadili hudebníci na kontrast ženského melodického vokálu a právě Suvantova výrazného chrčáku. Tohle spojení je dost běžné a mohlo by posluchače donutit k zívnutí. Známe přece všechny ty kapely, ve kterých luzný, vílí hlas z krajiny bezkrevných elfů střídá brutální maskulinní scream, nic nového. Pokud jsem ale psala o Suvantově intuici, dostávám se k fenoménu jménem Sara Strömmer. Ta má totiž do bezkrevné elfí princezny dost daleko a umí si hlasově dobře dupnout.
Je to deviza End of Aeon. Místo submisivního ženského hlasu se v novince „Through Infant Eyes“ střídá poloha ženského vokálu od jemného štkaní přes důrazné volání, až k naléhavému křiku. Sara je nadprůměrná zpěvačka a co víc, je to osobnost, která za Suvantem nezaostává, ale tvoří s ním velmi vyvážené duo. End of Aeon dokážou díky tomuto efektu poskytnout každé písni zvukovou plnost a celou škálu odstínů… nejen šedi.
Do alba nás uvádí silný akcent Suvantova hlasu a sametové kytarové riffy. Když se poprvé ozve Sara ve skladbě „Ascension“, šovinistický recenzent má sklon k mračení. Kapela je ale hudebně natolik na výši, že mu vypnout nedovolí. Naštěstí. Protože v těžké, doomově houpavé „I Am“ se přenese zpěv obou vokalistů do polohy muže jako průvodce temnotou a ženy jako naléhavé vypravěčky. Sara není jen okouzlující doprovod. Je to strašidelná bánší, bloudící syrovými útržky noci. Zároveň její srdcervoucí hlas neztratí příjemnou tvářnost ani své trochu bluesové zabarvení. Zrovna „I Am“ je pro mě nejsilnější skladbou alba, hudba s příchutí pelyňku, absint zlého křiku. Netřeba dodávat, že pečlivě sestavená kapela obohacuje melodický námět o řádnou dávku hutnosti. Ani „Endless Agony“ nás nenechá vydechnout a drží v napětí až ke skladbě „Verity“. Tam se doom přelije do rychlejšího tempa a nabídne zdařilý death metalový exkurz do hlubší tmy. Až do „Sealed Heaven“ se celé album poslouchá naprosto výtečně. Je to hudba excelentních hráčů, kteří si zatraceně užívají.
Byla by nesmírná škoda, kdyby „Through Infant Eyes“ zapadlo a uniklo naší pozornosti, protože jde o výjimečně dobré album, které může zaujmout velkou škálu posluchačů. Byla bych ráda, kdyby proniklo i k českým uším a získalo fanoušky i u nás.
https://www.youtube.com/watch?v=GtDEA-Hn01s
