Recenze: Felo de Se – „Essence of Illusion“

Na počátku nového roku se musím ohlédnout za resty, které odpadly z koláče roku minulého. Naštěstí jich není moc a protože hudba je nadčasová, nemusím se hanbit za to, že album „Essence of Illusions“ od belgické melodeathové kapely Felo de Se představím až nyní.

Felo de Se, rodáci z nevelkého belgického Lutychu, se pohybují na scéně teprve pět let; jde tedy pořád ještě o dost mladou kapelu ve stadiu vývoje. „Essence of Illusion“ je první dlouhohrající počin belgické formace, o to víc mě tedy zajímalo. Debut může být občas bolestný, jindy nadějný, a dokonce i překvapivý. Jak tedy obstáli Felo de Se před přísným uchem recenzentky Obscura?

Album „Essence of Illusion“ nevzniklo proto, aby ohromilo davy, způsobilo kritikům srdeční zástavu a změnilo zajetý svět melodického death metalu. První pocit, který jsem z něj při poslechu měla, byla absolutní poctivost a věrnost žánru. I když občas zlehka posluchač zachytí dotek inovace nebo experimentu, ve velké míře jde o tak tradičně pojaté melodeathové album, že srdce zaplesá.

Trending

Obscuro Podcast – Daniel Friml a povídání nejen o práci metalového producenta

Felo de Se jsou maličko tvrdší, hlavně v rytmice, maličko naspeedovanější a ostřejší. Líbí se jim řezavější zvuk kytar a hodně vypíchnutý zvuk bicích. Mají rádi rychlost, asi by se jim líbilo zabruslit si na thrashovém ledě. Jejich dynamické pojetí v sobě má obrovský náboj, je to hlučná, hodně příjemná muzika, která nikde nedrhne. Skoro hodinové album je nadupané třinácti skladbami, z nichž ani jedna nevykazuje nízkou kvalitu. I když je největší důraz kladený na rytmiku, která vystupuje ostře do popředí, skladby jsou melodické a nenudí.

Benoit Hogge je dozajista vynikající bubeník. Dryáčnický styl mladého belgického bicmana upoutá a zaujme. Určitě má dominantní postavení ve většině songů. Škoda možná, že občas upírá místo Joachimu Kinetovi, který se jako vokalista nedere kupředu. Dost toho lituji, protože Joachim má dost charismatický chrčák a zasloužil by si být víc slyšen. Joachim je skvělý medvěd, sympatický bručoun se silným hlasem, ale trochu ostýchavým pojetím, které přenechává větší slávu zbytku kapely. Tím ale nechci říct, že by se mi vokál nelíbil. Jen bych ocenila jeho výraznější přenesení do popředí.

Skladba „Let The Oceans Burn“ dala vyniknout i dalšímu zajímavému členovi kapely. Basák Innokenti Gritskevitch si v ní vystřihl velice pěkné, malé sólo, ve kterém dokázal své kvality. Lead kytarista kapely Lionel Delmay (je to hrozné, píšu poprvé o Belgičanech a všechna jména mi připomínají značku luxusní čokolády) řádí sympaticky ve všech skladbách s nadšením brilantního technika, který má kytaristickou kariéru před sebou a určitě bude lepší a lepší.

Jednotlivé skladby alba většinou moc nezastavují, i když se občas objeví akustičtější a mírnější pasáž jako v „Light of Norns“. Jak už název dané skladby napovídá, i pojetí textů a výběr témat je hodně tradiční. Belgičané navazují na severské vzory a nestydí se je napodobit. Přesto si hledají vlastní cesty k vyjádření a vlastní styl. Zatím se nacházejí ve fázi hledání, mohou si dovolit zřetelnější příklon k slavným vzorům, protože mají kariéru před sebou a jejich nadšení svědčí o tom, že se dozajista rozvíjet budou. Líbí se mi skladba „Morning Star“, i když v ní zřetelně cítím dotek Insomnia. Protože je v ní ještě ta špetka „něčeho“, co potřebuje kapela, aby jednou vystoupila zpoza všech svých idolů a v klidu se vedle nich postavila na stage, jako plnohodnotný partner. Felo de Se má především potenciál, a to musím velice ocenit. Nejsilnější je v rytmicky plných pasážích, kdy jede kupředu a na nic se neohlíží. Belgičanům sluší dravost a tvrdost. V akustických pasážích vyniknou oba kytaristé. I tady jde o klasické předěly, plné lyrických témat. Zrovna akustická skladba „Fall of Ikaros“ napovídá, že bicí často příliš překrývají melodické nápady a technické finesy kytar i vokalisty. A potvrzuje, že Felo de Se jsou vytříbení, techničtí muzikanti.

Nemám ráda ty konečné verdikty, nicméně v recenzích se jim člověk nevyhne. Felo de Se jsou skvělá kapela, kterou bych opravdu ráda slyšela živě, protože živý koncert mnohé napoví. Jejich debut je nadstandardně dobrý. Jde o kvalitní melodeath, klasicky vystavené album, které nemůže nikoho zklamat nebo urazit. Je to začátek cesty, která se asi bude odvíjet od opouštění silných severských vzorů k hledání nových stezek v belgické krajině. Kapela s takovou mírou životaschopnosti a tvůrčího nadšení rozhodně bude stát za poslech a album od alba bude růst. Je kam. „Essence of Illusion“ je rozhodně belgickou melodeathovou událostí roku 2020. Jde o album, které si k posluchačům najde cestu a u recenzentů vzbudí zájem o další tvorbu kapely.

Album vyšlo: 4. prosince 2020

FB kapely: Felo de Se

https://felodeseband.bandcamp.com/music