Recenze: Hail Spirit Noir – Eden In Reverse

Cestou vlakem z Prahy na mou rodnou Moravu se mi do sluchátek dostal vskutku neobvyklý počin. Hail Spirit Noir, tak se ten počin jmenuje, je směsice místy velice zvláštních a netradičních zvukových efektů. Někdy je to trefa do černého, někdy to zní spíš jako náhodný výběr smíchaný dohromady. Někdy je jejich hudba čistá a něžná, někdy zmatená a nelogická. Zkrátka, u prvních poslechů jsem pořádně nevěděla, kam tohle jejich album „Eden In Reverse“ zařadit.

Intro je poskládané převážně z různých samplů, které doprovází i zbytek alba. Osobně jsem při poslechu cítila velkou absenci basového podkladu, na druhou stranu tuto absenci vyplnil čistý zpěv, který se krásně táhne napříč celým albem. O řádný dunivý podtext se postarala následující skladba „Incense Swirls“, kde je ale naopak místy zpěv utopený zvukovými efekty. A tak si častokrát u celého alba říkám, že méně je někdy více.

Samotný zpěv hodně připomíná vokál Mikaela Åkerfeldta,  takže fanoušci Opeth si tímto můžou přijít na své. Celková melodie a atmosféra je hodně temná, depresivní, démonická, někdy až psychedelická. Skladby jsou opravdu dobře vymyšlené, bohužel, samotné zpracování místy pokulhává. Při poslechu musíte mít dost kvalitní sluchátka na to, aby vám často převýškované nástroje a samply neurvaly uši. Tento fakt bych brala jako největší nedostatek; nebýt tohoto, hned bych si album jako posluchač více užila.

Trending

Obscuro Podcast – Daniel Friml a povídání nejen o práci metalového producenta

Jak jsem již zmínila výše, méně je někdy více. Hail Spirit Noir často ve svém počinu používají tolik různých efektů a nástrojů, že jsem se v tom kolikrát jako posluchač ztrácela a působilo to na mě spíš jako jeden velký chumel. Na druhou stranu jsou části, kdy z toho všeho naopak využili jen minimum. Příjemná změna byla u skladby „Crossroads“, kdy zpěvák v intru působí acapella. 

Po celou dobu poslechu mě nepřestávaly udivovat myšlenkové pochody kapely. V dnešní době je těžké vymyslet něco originálního, Hail Spirit Noir se to ale podařilo. Není to však hudba pro každého. Osobně jsem si musela album poslechnout vícekrát a docela mi trvalo, než jsem o něm vyplodila nějaký závěr. Věřte, několikrát vám jejich skladby vyrazí dech, několikrát se vám nad nimi objeví otazník, několikrát budete mít husinu po těle. Minimálně u mě jsou přesně takto mé pocity smíšené.

Co na konec? „Eden In Reverse“ může být pro některé opravdu náročný poslech. Na druhou stranu, když si k albu najdete svou cestu, užijete si jej každým douškem. Přeji příjemný poslech.