Recenze: Red Moon Architect – Return of the Black Butterflies

0

Pomalu se snášející vločka, lesknoucí se v kalném ránu dalšího zimního dne, dopadá na závěj, pohřbívající všechno živé. Plíživé intro nechává jiskřit tisíce vloček v předzvěsti jara, které nepřichází, protože tady jsme na severu a zima je zvyklá vzdorovat mnohem déle. Ve spodních vrstvách zamrzlé země se probouzí hudba a vystupuje z mlhy, aby pohlédla na oblohu před svítáním. Ještě na ní září měsíc. A jeho oslnivě rudá záře nevěstí nic dobrého. Tahle zima totiž nikdy neskončí…

Red Moon Architects mají dar vyprávět celé knihy, nekonečné moře melancholických příběhů, ozývajících se v izolovaných tónech i propojených akordech. Mistři melodického doomu přišli v roce 2011 spolu s novou finskou vlnou finského atmosférického metalu, s nosným, velmi moderním zvukem, hlubokými příběhy a instrumentační jistotou, opřenou a zvukově naprosto dokonalé nahrávky. Jejich třetí dlouhohrající album „Return of the Black Butterflies“ je zase o kousek dál, jak ve stylové vytříbenosti, tak v hudební nápaditosti. Po špičkovém albu „Vapaus“ od jejich kolegů „Kaunis Kuolematon“ tak přichází na trh další melodická lahůdka, která nám představuje to nejlepší z melodického death doomu, co může finská scéna nabídnout.

Projekt, který leží z velké části na bedrech multiinstrumentalisty Saku Molainena, jenž je známý z jiných zajímavých kapel (RoutaSielu, Hypothesis, Crimson Sun), zaujal už v roce 2012, když přišel s debutovým albem „Concealed Silence“. Koncentrovaná melancholie, propojující hluboký harsh vocal s ženským elementem ve velice ladném pojetí, si našel publikum velice rychle. Pro ty, kdo znají první album kapely, je novinka, která vychází 19. května u Inverse Records, něčím známá. „Black Butterflies“, třetí skladba prvního alba, se totiž vrací v názvu toho nového. A spolu s ní se vrací i hluboká, tíživá melancholie v celé šíři.

Těžký, padající zvuk, který navozuje atmosféru nekonečné propasti a občas se dotkne smrtícího dna ve skoro funerálním rytmu, slyšitelném třeba ve skladbě „Tormented“… Pro Red Moon je charakteristický zvuk kláves, potlačení sólové kytary, důrazná rytmika a vyprávěcí charakter písní. Hudebníci se snaží projekt formovat jako plně instrumentální, bez ohledu na vokalisty. I ti se stávají nástroji, ne těmi, kdo táhnou, ale těmi, kdo jsou v úzkém propojení s melodií. Použití ženského vokálu jako dalšího varhanního rejstříku ve skladbě „Return of the Black Buttrflies“ mě oslnilo, protože málokterá kapela umí tak dobře pracovat právě s ženským hlasem. Ženský vokál je často příliš pronikavý, nosný, a strhává na sebe pozornost, která pak z hudby dělá jen pozadí. Red Moon Architect ale sytý hlas Anni Viljanen nenechávají dominovat. Vybrali si skvělou zpěvačku, která ani nemá ambice v tom, aby z Red Moon dělala svůj vlastní projekt, a zůstává decentně v pozadí. Hudbě je to jedině ku prospěchu. Dojem absolutní vyváženosti se tak ještě zvyšuje.

Když se zaposlouchám do skladby „End of Days“, které předchází dlouhá, zdánlivě monotónní předehra, ústící skrz tunel lidského hlasu do vzdálené krajiny skoro barokně znějících varhan, uvědomuji si, nakolik jsou Red Moon zatížení na instrumentální složku. Přesně takový charakter má celé album od začátku do konce. A právě v hloubce vytříbené instrumentální monotónnosti, připomínající staré romány z devatenáctého století, se „Return of the Black Buttrflies“ velmi zřetelně odlišuje od jinak podobných Kaunis Kuolematon. Zatímco Kaunis Kuolematon v albu Vapaus vsadili na znělý, lyrický vokál a pečlivou drobnokresbu jednotlivých nástrojů, Red Moon Architect jsou hutní a působí skoro staticky. Je to obrovský kamenný blok dokonale promyšlené hudby, navozující depresivní pád do prázdna. Pohled na apokalypsu v nitru člověka, který ztratil naději.

 

Finové vědí dobře, jak si užít melancholii a depresi, cítí se v takových emotivních výpovědích velmi sebejistí a je znát, že jim tento pohled na hudbu plně vyhovuje. Stejně vlastní je jim i intelektuální pojetí hudby, ale protože jsou ve své podstatě hodně emotivní, jejich melodický doom nezní vykonstruovaně nebo příliš odtažitě. Možná díky propojení vlastní emotivnosti a lásce k intelektu je ve Finsku tento žánr tak ojedinělý a výjimečně dobrý.

Red Moon Architect vsadili na velmi dobré prvky. Je to melodicky nejednoznačná hudba. Žádný motiv člověku neulpí, zato ulpí celkový dojem, atmosféra alba, ne jednotlivé skladby. V tomto kontextu jde vlastně o album koncepční. Fungující jako celek.

Křehká krása šesti skladeb alba odezní s poslední písní „NDE“ a dál už není nic. Čtyřicet osm minut hudby nestačí pro postihnutí všeho, co se v albu dělo. Zůstane jen pocit smutku, symetrie a touhy po pokračování. Napsat, že jde o vysoce kvalitní počin, u kterého se vyplatí investice, nejen ta citová, je pro mě nutnost. Už jen, protože taková alba se opravdu vyplatí držet fyzicky v rukou, protože mají svou skutečnou váhu.

Album vychází 19. května 2017.

 

Red Moon Architect

Return of the Black Butterflies

Země původu: Finsko

Label: Inverse Records

2017

 

 

Red Moon Architect - Return of the Black Butterflies

9

Skladby

9.0/10

Originalita

9.0/10

Produkce

9.0/10

Zpěv

9.0/10

Instrumentální složka

9.0/10
Sdílení

O Autorovi

- spisovatelka, nakladatelka, publicistka - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x