Usedám zvolna na židli a zvedám sklenku vína… Hudba sílí. Zvuk jazzové trubky proniká skrz tóny. Ta příjemná chvíle, kdy jsem tu jen já a večerní dávka kvalitního… metalu. Nejde o omyl. Shade Empire vydali nové album. A ta jazzová trubka tam prostě je.
Finští Shade Empire jsou konstanta kvality, která se přelévá od jednoho alba k druhému. Osobně pro ně mám slabost. Tenhle industriální death/black metal je neuvěřitelně barvitá, proměnlivá a opulentní hudba, plná vzájemně se prolínajících vrstev. U každého alba mám pocit, že kapela nutně potřebuje vtěsnat do miniaturní skříně tolik věcí, že není možné je všechny udržet a pojmout. V tvorbě Shade Empire je slyšet prakticky cokoli, co chcete. Pro milovníky black metalu má kýženou dávku temnoty, melodický death v nádherných riffech, perfektní zpěv, symfonicky bobtnající pasáže, dynamické rozjezdy, industriální prázdnotu, prostě cokoli.
Skupina z Kuopia vznikla v roce 1999 a od té doby nahrála pět dlouhohrajících alb, jedno lepší než druhé a všechny ve vysoké kvalitě. Na každou další desku se trpělivě čeká. Kritici předem tuší, že to bude neobyčejné a že bude o čem psát. Fanoušci zažívají malé ohňostroje orgasmické extáze. A přesně to se děje i letos. Protože 30. června vyšlo album „Poetry of Ill-Minded“. A znovu je co poslouchat.
Na začátku jsem zmínila jazzovou trubku a nebyla to fantazie. Když se poprvé v písni „Wanderer“ ozval ostrý zářez jazzu, zmateně jsem zamrkala a řekla si, dobře, tohle tam asi ve skutečnosti nebylo. Jen sluchová halucinace… Jenže ono to tam bylo. Shade Empire tentokrát využili tento nezvyklý prvek pro zvýšení efektu a rozhodně ho nepoužili v laciném kontextu. Zní to excelentně. Ten příval moderního jazzového zvuku, prořezávající se epickou tsunami hudby, zní úžasně a jeho použití je brilantní hudební vtip, malá, dokonale vyprecizovaná finesa.
Finská šestice hřímá v epickém tempu od začátku do konce. Sedm skladeb alba, to je výjimečná porce nádhery. Album nemá prázdná místa, naopak, hustí nám do uší pod tlakem další a další motivy. Je to silný zážitek, cesta do neznáma, kde se toho hodně děje. „Poetry of Ill-Minded“ by trhlo Danteho už v předpeklí. Je to vážně poezie, metalová poezie se spoustou temných zákoutí, sestava tepajících buněk plných černého dýmu, který se po jejich prasknutí vyvalí do všech stran.
Album je vysoce melodické, opět postavené na vynikajících klávesách, za kterými stojí Olli Savolainen. Tenhle klávesový mág vytváří základní linku každého alba, a přitom je v podstatě neviditelný, překrytý kytarami, které s noblesou ovládá Juha Sirkkiä a Aapeli Kivimäki. Šepotavý scream Juhy Harju, který se tímto albem s kapelou loučí, vytváří malou, příjemnou závislost. V písni „Thy Scent“ doprovází zpěv právě ona jazzová trubka a vzdálené chorály. Nevím, jestli mě napadá lepší charakteristika zmíněného songu, než: „Tohle chceš…“ Ano, tohle jsem si užila od začátku do konce. I kdyby mi v hlavě zůstala jen ta jediná píseň, poslech alba stál za to.
Vzdávám se. Nedokážu napsat plně objektivní recenzi na něco tak srdečního. Shade Empire jsou kultické místo, prostor vyplněný tóny. „Poetry of Ill-Minded“ je bezchybné album. Pokud mu propadnete stejně jako já, můžeme se sejít u skleničky a připít si.
Shade Empire
Poetry of Ill-Minded
Finsko
Candlelight Records
2017
images: ©The Metal Archives
Shade Empire - „Poetry of Ill-Minded“
Troufnu si hodně nahlas říct, že Juha Harju na albu zanechal dost velký otisk a to nejen ve skladbě „Anti-Life Saviour“. Dokonce bych se nebál říct, že Henry si zabékal jen v úvodní Lecter (Welcome) a ostatní spáchal již zmíněný nezaměnitelný a vynikající Juha. Škoda, že tuhle smečku opustil, dával tomu punc dokonalosti :(.
Pravda. Juha Harju je fenomén. Naprosto souhlasím.