Recenze: Xandria – Theater Of Dimensions

0

Leden je již skoro u konce a vydání sedmého alba symphonic metalové kapely Xandria se blíží.
Tato formace byla poprvé založena v roce 1997, ale hned po vydání dema se rozpadli. Obnoveni byli až o dva roky později, kdy nastoupili v nové sestavě s novou frontmankou. V roce 2001 spatřilo světlo světa jejich demo „Kill The Sun” a v roce 2003 vyšlo stejnojmenné album. Od té doby vyšlo nejen dalších pět alb, ale stihli ještě několik personálních změn, čehož se týkala i změna zpěvačky, kdy Lisu Schaphaus-Middelhauve nahradila Kerstin Bischof a tu o rok později nahradila Manuela Kraller. Jejich poslední album Sacrificium” vyšlo v roce 2014 a tentokrát byla jeho tváří Dianne van Giersbergen.
Dříve jsem Xandriu vnímala jen tak na okraj, ničím mne nezaujala natolik, abych ji věnovala přílišnou pozornost. S vydáním „Sacrificium” jsem ale změnila názor a tuto kapelu jsem přidala do svého playlistu. Po „Sacrificium” vydali ještě jedno EP Fire And Ashes”. Tento kousek mne tolik nezaujal a osobně mi přišlo, že mu chyběla energie, ale protože jsem byla zvědavá, s čím tato německá kapela přišla tentokrát, píšu tuto recenzi.

Album nese název „Theater of Dimensions”. Už při prvních tónech mi bylo jasné, že už to dávno není ta Xandria, kterou jsem poslouchávala jako malá. Líbezný hlásek Lisy je nenávratně pryč a mikrofonu neúprosně vládne Dianne. Není pochyb o tom, že tato personální změna posunula Xandriu o několik příček výš. Dianne má silný hlas, skvělý rozsah, zajímavou barvu a potřebnou dávku profesionality. Ačkoliv nesnáším změny, tahle vedla opravdu k lepšímu.
Další věc, ve které Xandria nyní zní o hodně líp, je orchestrální podklad skladeb. Tento element je nyní daleko propracovanější, barvitější a mým uším lahodí, a když se v něm vyskytne navíc sbor, nemám si na co stěžovat.
A jako třetí aspekt bych uvedla, že na tomto albu Xandria o dost přitvrdila. Za dobu své existence pracovala již s mnoha prvky – klasickými symphonickými, s lehce folkovými (album „Ravenheart”) a i orientálními (album „India”). Nyní bych řekla, že mezi těmito prvky našla rovnováhu a je daleko tvrdší, než bývala kdy dřív, za což dávám palec nahoru.


Abych byla trochu konkrétnější, přiblížila bych podrobněji i pár skladeb. Celkem je jich na albu třináct, nejkratší má okolo čtyř minut, zatímco závěrečná téměř čtvrt hodinku.
Jako první mě uvítal do alba šesti minutový kousek „Where The Heart Is Home” začínající orchestrálním intrem, po kterém se skladba rozjela v plné své kráse a majestátnosti. Po lehkém zklamání z jejich posledního EP to pro mě bylo příjemné překvapení.
Druhá skladba „Death To The Holy” není špatná, to rozhodně ne, ale něco velmi podobného už tu bylo na „Sacrificiu”, jen pod jménem „Until The End”. Není to tedy nejoriginálnější kousek, ale na tomto albu má daleko větší energii a celkově se mi líbí o poznání víc. Každopádně je to škoda, myslím, že zrovna Xandria to nemá zapotřebí. Třetí skladba „Forsaken Love” je baladický kousek, který zpomalí, aby pak v plné síle mohla následovat „Call Of Destiny”. Tato skladba se dočkala i klipu a naprosto oprávněně. Má náboj, energii a chytlavou melodii. Z mého pohledu největší tahák z alba.
Pátý song „We Are Murderer (We All)” je hostovaný kousek, kde se o growling postaral Björn Strid ze Soilwork. Očekávala jsem hodně, ale byla jsem vcelku zklamaná. Celkově vyzněla skladba průměrně. Text jen neoriginální a nejvíce „odfláknutý”. Neustálé opakování „We are, we are” už v půlce začíná být poněkud nudné.
Pak následuje další balada „Dark Night OF The Soul” a po ní o něco rychlejší „Ship Of Doom”.
Na začátku mě do ní uvedl zvuk kytar později doplněné ještě sborem a orchestrem, následně začalo „odpočítávání”, což zní lehce lacině – pokud ale odpustím od textového nedostatku, celkově skladba zní velmi dobře.
V „Céilí” si dala Dianne pauzu, předala slovo kytarám a orchestru a jedná se tak o čistě instrumentální počin.  Dále je na seznamu „Song For Sorrow”, která zní od ostatních odlišně. Hudebně je pestrá a mísí se v ní jak drsné metalové riffy, tak žalozpěv.
Nejchytlavějším kouskem alba je rozhodně „Burn me”, dostal se mi pod kůži a notovala jsem si ho nevědomky ještě dlouho po poslechu. Víc snad není nutno dodávat.
Předposlední skladbou je „Queen Of Hearts Reborn”, začíná baladicky a Dianne předvádí svůj hlas v plné své majestátnosti.
Celé album uzavírá skladba nesoucí název alba, tedy „A Theater Of Dimensions”. Minutáž ukazuje délku 14:22. Zpočátku jsem se délky trochu obávala, ale musím uznat, že i přes takový rozsah jsem se u této sáhodlouhé skladby nenudila. Byla pestrá, rozmanitá, střídající nálady a nebylo by ode mě fér ji kritizovat. Klidné pasáže střídaly agresivní nálady a skladba dostála svého názvu – bylo to poslechové divadelní představení.
Zjednodušeně řečeno: I přes občasné nedostatky bych toto album hodnotila kladně a spolu se „Sacrificium” bych ho označila za nejlepší výtvor, který Xandria doposud vytvořila.
Vychází 27. ledna a fanouškům tohoto žánru bych rozhodně doporučila si jej poslechnout.

Xandria - Theater Of Dimensions

8.4

Skladby

7.0/10

Originalita

7.0/10

Produkce

9.0/10

Zpěv

10.0/10

Instrumentální složka

9.0/10

Klady

  • Zpěv
  • Orchestrální podklad

Zápory

  • Nedotaženost některých textů
Share.

About Author

avatar

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Odběr  
Upozornit na