Nepřijdou-li duchové za námi, musíme se my vydat za duchy. A tak jsem se i já vydala 20. dubna na cestu do Vídně, kde měli v rámci „Popestar Tour“ zastávku Ghost.
Kolem této mystické bandy je poslední dobou velmi rušno. Vyhráli Grammy a internet je plný „odhalování identit bývalých členů“ nebo údajného žalování Papa Emerita či kompletní změnění sestavy Nameless Ghoulů.
Mne na jejich představení nalákala i minulá zkušenost z jejich vídeňského koncertu, který měl nádhernou atmosféru, a já si chtěla tento zážitek zopakovat.
Koncert se konal v Gasometru, budově v industriálním stylu, která kdysi sloužila jako plynojem. Byla ale přestavěna na centrum pro pořádání výstav a koncertů, které se odehrávají v podzemním klubu s výbornou akustikou. Pro metalové koncerty je tento prostor jako stvořený.
Přesně v 20:00 zahájilo koncert americké duo Zombi. Jejich styl hudby se pohyboval v rozmezí synth wave a electronic-space rocku. Do hodnocení kvality hudby se pouštět nemůžu, jelikož tyto styly nepatří běžně do mého playlistu. Vystoupení to bylo zajímavé, ale hudba mě nijak zásadně neoslovila.
Po jeho skončení cca ve třičtvrtě na devět přišlo víc jak půl hodinové čekání na hlavní hvězdy večera. Když přišel jejich čas, z reproduktorů zazněla nejprve klavírní a pak chrámová hudba, při které s vážnou tváří vyšli okázale na pódium zvukaři a bedňáci, kteří se pokorně poklonili a odhrnuli plátna z nástrojů.
A pak to přišlo. Zhasla světla a to, co následovalo pak, bych shrnula do dvou slov – úžasný zážitek.
Už jen vidět Papa Emerita III. v papežském rouchu s jeho družinou Nameless Ghoulů naživo je něco, co se dá slovy těžko vystihnout. Atmosféra, kterou dokáží vytvořit masky bez úst, skrz které na vás ghoulové upřou pohled, to je něco, co příliš často nepotkáte.
Setlist byl dle mého názoru perfektně sestavený. Úvodní skladba „Square Hammer“ z jejich posledního EP „Popestar“ publikum patřičně nabudila. K mému velkému potěšení zazněly i songy z prvního alba „Opus Eponymous“ jako například lehce netradiční „Con Clavi Con Dio“. Největší část setlistu ale zaujímaly skladby z „Infestissumam“ a „Meliory“.
Celý klub zpíval nejen refrény, ale i celé písně, největší nadšení zavládlo u skladeb „He Is“ nebo právě Grammy oceněné „Cirice“.
Nameless Ghoulové hráli opravdu mistrně. Divadlo, které předvedli, bylo také bez chyby. Pódiovou choreografii měli perfektně propracovanou do nejmenšího detailu, takže celkový dojem byl zkrátka úchvatný.
Koncert zakončili již tradičně skladbou „Monstrance Clock“, před kterou Papa Emeritus udílel doporučení, jak strávit zbytek noci, a kdyby hodinky neukazovali jedenáctou, nevěřila bych, že hráli set delší než hodinu a půl.
S ohledem na úspěch koncertu mě čím dál tím víc mrzí, že Ghost zatím nezavítali ani jednou do České republiky. Pokud tak ale v budoucnu učiní, rozhodně na ně půjdu znovu.
Obávám se, že světlo do drbů a otázek kolem Ghostů nevnesu. Doufala jsem, že se mi alespoň podaří odhalit, zda opravdu vyměnili sestavu. Důkazem, že zůstala stejná, by byla žena v hábitu ghoula, která se k nim údajně na nějaký čas přidala. Jejich kostýmy jsou ale tak matoucí, že si nejsem jistá vůbec ničím a ani celý prodiskutovaný večer, zda nejhubenější z ghoulů je, či není žena, mi odpovědi nepřinesl. Dle mého se opravdu neustále mění spíše Papa, protože jeho podiové chování a řeč těla byla od předchozího koncertu poněkud odlišná. A možná se mění všichni, kdo ví? Nemusíme na všechno znát odpověď. Tajemství je totiž to, co dělá tuto kapelu tak zajímavou, originální a úspěšnou – nejen na pódiu, ale i na nahrávkách.
A na závěr můj úlovek z konce koncertu 🙂
