Rozhovor s Amorphis

V Hodoníně, při Made of Metal, jsme měli možnost prohodit pár slov s finskou kapelou AMORPHIS! Kapelu zastupovali klávesista Santeri Kallio a baskytarista Niclas Etelävuori. Oba pánové byli v dobré náladě a rozhovor se tak nesl ve velmi příjemné atmosféře.

Máte ohlasy od českých fanoušků? Jaký z nich máte pocit?
Santeri: Čeští fanoušci jsou skvělí! Nechlastají, nepaří a mají rádi metal!
Myslím, že někteří mají vztah k Finům. Mám rád české publikum.

Právě slavíte 20. výročí alba Tales From The Thousand Lakes. Jak vzpomínáte
na ty časy?
Niclas: V té době jsem v kapele ještě nebyl, ale pamatuji si jeho vydání.
Amorphis jsem podporoval jako fanoušek, vedli si skvěle. Je to něco jako
zlomové album pro death metal. Myslím, že je to první album s klávesami a
čistými vokály.

Tales… album má ten typický oldschool zvuk. Bylo těžké se připravit na
tohle turné?
Niclas: Ani ne. Některé písničky jsme na koncertech hráli už dřív, ale teď
je hrajeme všechny najednou.
Santeri: Změnili jsme ladění, ale jen o trochu níž, na původní ladění. Vzal
jsem si s sebou klávesy Moog, zkusil jsem na ně zkopírovat staré melodie.
Snažili jsme se všechno pojmout velmi jednoduše bez nějakých aranžmá.

Jak píšete muziku a texty? Dohromady nebo nejdřív hudbu, pak texty nebo
obráceně?
Santeri: V podstatě píšeme písničky z většiny od začátku až do konce doma,
jako dema s bubny, basou… Nějaké vlastní aranžmá a potom vybereme, které
bychom mohli… Všichni udělají něco jiného a pak máš spoustu písní, vybereš
si ty nejlepší a představíš kapele. A pak je začneme cvičit a zkoušet.
Vokály přijdou o hodně později. Když hrajeme písně, Tomi (Joutsen) řeší
vokální melodie a tyhle věci. Jo, hudba je první, určitě. Všechny písničky
jsou normálně, dá se říct hotové, i když ještě bez vokálů. Jsou i výjimky,
ale normálně dáme dohromady písničky jako kapela a potom začne Tomi zpívat:
„Je to ok?“ – „Jo, zní to dobře.“ – „Tak další.“

Plánujete nějaký odpočinek během léta nebo později?
Santeri: Asi ne, vychází album. Teď končíme turné v Moskvě. Týden na to vyjde album, takže žádný odpočinek. Musíme trénovat písničky, je jich hodně a od února jsme je nehráli všichni společně. A pokračujeme dál, máme naplánovanou stovku koncertů do přístího léta a pak přijdou festivaly a pak možná budeme moct odpočívat. Ale pak budeme pokračovat na turné do podzimu 2016, takže myslím, že si odpočineme až tak na jaře 2017, jestli budeme mít čas. Třeba budeme pracovat na novém albu, nevím, zatím nemáme žádné plány. Teď ale odpočívat nebudeme.

Co můžeme očekávat od nového alba Under The Red Cloud? Čerpáte stále z Kalevaly?
Santeri: V textech ne. Ale chlápek, který píše texty, Pekka, je umělec Kalevaly, ale není tu přímé spojení s Kalevalou. Album je tvrdší, je tam více rychlejších písniček a má lepší produkci než předchozí alba. Tvrdě jsme na něm pracovali. Včechno, včetně malých detailů, je velmi dobře promyšlené, všechno je striktní. Jo, odvedli jsme dobrou práci.

Kdo je váš oblíbený hrdina v Kalevale?
Santeri: Nevím, nikdy jsem moc Kalevalu nečetl, jen několik kapitol ve škole, když mi bylo 7 let, protože jsme museli, ale příběh Kullerva je docela fajn. On je takový ten anti-hrdina. Jeho nejlepší přítel je pes, který leží pod stolem místo toho, aby byl v boudě.
Niclas: Jako my. :-)

Není nic neobvyklého, že spolu jezdí na turné dvě a více známých kapel společně. Například vy budete hrát 7. prosince v Praze s Nightwish a Arch Enemy. Je to pro kapely nějak výhodnější dohromady než každý samostatně? A plánujete i vlastní turné na příští rok se zastávkou v ČR?
Niclas: Příští rok jedeme na turné určitě. Ale tohle je pro nás dobrá příležitost zahrát novým fanouškům. Přijdou tam lidi, kteří neví, kdo jsme. Tak uvidíme, ještě jsme nic takového nedělali, tohle je poprvé.
Santeri: Je to pro nás druh investice do budoucna. Můžou nás vidět tisíce lidí a rozhodnou se, jestli se jim kapela líbila nebo ne. Je spousta kapel, se kterými můžeme jet na turné. Obvykle chceme jet na turné sami, protože je ekonomicky lepší všechno nesdílet. Na jaře uvidíme, jestli to stálo za to. Určitě ale bude spousta legrace a skvělých koncertů. Normálně neděláme support jiným, protože je lepší hrát lidem, kteří vědí, na koho se přišli podívat, atmosféra je silnější a tak. Ale je pěkné vědět, jaké to je, podporovat velké kapely. Mockrát jsme to nedělali, jen párkrát.

Album Under “The Red Cloud“ vyjde ve stejný datum, 4. září, jako nové album Iron Maiden. Je to náhoda nebo záměr?
Niclas: Ne, o tom jsme nevěděli. Měli jsme naplánované datum dřív, než někdo věděl o novém albu Iron Maiden. Nějak se povedlo, že obě vyjdou ve stejný den.

Byli vaši idolové?
Niclas: (bez váhání) Jasně!
Santeri: Samozřejmě! Dělali jsme jim předkapelu na stadionu v Helsinkách před rokem nebo dvěma… Bylo to pěkné. Obvykle nemáš ponětí, kdy vychází album velkým americkým nebo britským kapelám. Prostě si zamluvíš datum vydání a pak zjistíš: „Počkej, nějaká malá kapela s námi soupeří v žebříčku! Ach, to jsou jenom Iron Maiden, dobrý.“ (smích) Příští týden vychází album Children of Bodom, takže pořád něco vychází spoustě kapelám, kromě léta, léto je docela klidné.
Niclas: Třeba si někteří, kdo si půjdou koupit album Iron Maiden, koupí i naše album.
Santeri: Je hrozně těžké porazit tyhle kapely, o to se nemůžeme ani pokoušet. Můžeme jen vydat album a doufat, že ho fanoušci v té hromadě dalších najdou.

Které místo byste rádi navštívili v blízké budoucnosti? Nějaké místo, kde byste rádi zahráli publiku a nikdy jste tam nebyli?
Niclas: Nikdy jsme nehráli v Africe.
Santeri: Dobrá otázka. Jo, Jižní Afrika by byla fajn. Vím, že tam bylo hodně finských metalových kapel a jsou možnosti udělat tam pár koncertů a skvělých koncertů. Před rokem jsme měli pár nabídek, jestli bychom chtěli přijet. Jižní Afrika by mohla být docela dobrá.
Niclas: Kdy jste byli v Africe…
Santeri: A Kolumbie by mohla být pěkná! Tam jsme taky ještě nebyli. Vždycky, když jsme měli navštívit Jižní Ameriku, to bylo jen: „Možná Kolumbie.“ Jenže nikdy se tak nestalo. Ale slyšel jsem, že je skvělá.