Rok se s rokem sešel a to je čas na nová předsevzetí, retrospekce, účtování a na sepisování metalových „topek“. Netváříme se, že jsme každý poslechli stovky alb, a že naše topky jsou ty jediné pravé. Spíš než o snahu o objektivně stanovit, které album si zaslouží tu největší jedničku s hvězdičkou, jde o nevázanou a radostnou konverzaci o albech, která nám byla nejdražší, se kterými jsme strávili nejvíc času a za která jsme třeba utratili i nějakou tu těžce vydobytou škváru. Na vaše topky, vážení čtenáři, jsme stejně zvědaví, jako vy možná na naše, tak se neváhejte s námi podělit.
Připomínáme taky náš seznam top-10 nejlepších českých alb (ZDE) a top-10 nejlepších finských alb podle miklaras (ZDE).
Štefi
10. Odraedir – Legends of the Dark Times
Pražští pohani Odraedir vyrukovali v červenci s debutem a nutno podotknout, že vydařeným. Vkusná kombinace tvrdé muziky, melodií a folkových nástrojů (dudy, píšťaly) dodává albu drajv, jenž vás po dobu necelé hodiny udrží v pohanském napětí.
9. Painted Black – Raging Light
Portugalští doomaři se po sedmi letech připomněli s druhou deskou, kde srážka hlasu Daniela Lucase s kapelou nabídla melancholický doom vysoké kvality. Promyšlené aranže, chmury, temnota, krása.
8. Cranial Carnage – Abhorrence
Tahle deska se ke mě dostala teprve nedávno, ale i jeden poslech stačil na to, abych si tu brutalitu zamiloval. Old school death metal stále žije a i díky klukům z české kapely Cranial Carnage žít bude!
7. Neocaesar – 11:11
A old school death podruhé, tentokrát z Holandska. Tamní death metalová scéna nabízí velice kvalitní kapely a tyhle řady byly rozšířeny o těleso pojmenované Neocaesar v čele s chrličem Mikeem van Mastrigthem. Ex-členové ikony Sinister to mají stále v sobě a deska 11:11 je důkazem.
6. Orden Ogan – Gunman
I na power metal došlo… Ale po právu. Orden Ogan narvali do Gunman tolik epičnosti, že se tomu nechce ani věřit. Po všech stránkách nadupaná deska, jež ani na vteřinu nenudí.
5. Kreator – Gods of Violence
Do mé TOP 10 se prokousal i zástupce z absolutního metalového Olympu. Němečtí Kreator odstartovali rok 2017 albem, na kterém se drží osvědčených postupů. Oproti předchozímu albu je Gods of Violence melodičtější, hitovější, s potenciálem oslovit další a další fanoušky tvrdé muziky.
4. Desire for Sorrow – Visions
Z jižních Čech poslali Desire for Sorrow do světa svůj pohled na lidský triumf nad smrtí a s ním spojené následky. Vše zaobalené do melodického black metalu doplněného o mohutné orchestrální party a syrový vokál. Velké překvapení!
3. Dehydrated – Resurrection
11 let ticho po pěšině, když v tom se začaly ze zkušebny ozývat nesmělé tóny… Slovenské legendy Dehydrated se probudily zpět k životu a na EP Resurrection ukazují, že stále mají co říct! Korunu EP nasazuje cover na americké death metalové pionýry Massacre.
2. Exit Empire – Exit Empire
Jednou do roka se najde deska, která je mimo mé oblíbené žánry a přesto si ji oblíbím až to hezké není. Tohle se povedlo hodonínské trojici Exit Empire, která svým debutem spustila emoční zvukopád. Pro kombinaci metalu s elektronickými fígly mám prostě slabost 🙂
1. Hypnos – The Whitecrow
A vítězem pro rok 2017 se u mě stávají Hypnos se svou fošnou The Whitecrow. Tuzemská death metalová stálice se na aktuální desce vydala za hranice death metalu a funguje to. Bruno a spol. vykouzlili pestrou kolekci v černobílém obalu, aby posluchači zamotali hlavu do spirály jeho vlastních úvah a rozborů jednotlivých písní. The Whitecrow se mi ve věži protočilo snad vícekrát než míčky ve Sportce. I’m Whitecrow!
Arnion
(( Rok 2017 je téměř za námi a tak neuškodí ohlédnout se za alby, která tento rok vyšla a která se mi líbila nejvíce. Vybrat a seřadit ta nejlepší vůbec nebyl jednoduchý úkol, vzhledem k tomu, že můj výběr je „multižánrový“ a během roku mne oslovilo mnoho věcí od death metalu, přes folk nebo core. Mezi-žánrové porovnávání bylo oříškem, a proto jsem mezi kritéria, krom celkové kvality hudby zařadila i dobu, po jakou jsem alba poslouchala a nakolik se mi alba dostaly pod kůži. ))
10. Xaon – The Drift
Desátou příčku u mě obsadili dark/symphonic death metaloví rodáci ze Švýcarska Xaon. Jejich debutové album The Drift na mě udělalo velký dojem skvělou kombinací orchestrálních prvků s kytarovými riffy. I co se týče zpěvu, rozhodně se nemají za co stydět jak na poli growlingu, tak v čistém zpěvu.
9. Thy Art Is Murder – Dear Desolation
Návrat McMahona do Thy Art Is Murder udělal všem velkou radost a proto není překvapivé, že jejich nová deska Dear Desolation na mém seznamu nechybí. Posunuli se zase o krok blíž směrem k modernímu death metalu a o její kvalitě mne přesvědčili i během jejich koncertu na Nové Chmelnici.
8. Pereplut – V Starodavnie Goda
Trochu folk metalu do mého žebříčku vnesli ruští Pereplut se svou první dlouhohrající deskou V Starodavnie Goda, která mi přinesla přesně to, co od čistě folk metalové kapely očekávám. Chtěla jsem chytlavé melodie skloubené s metalovou hudbou a starými legendami, toho všeho se mi dostalo.
7. Cellar Darling – This Is the Sound
This Is the Sound byla velmi očekávaná deska od Cellar Darling, kterou tvoří trojice, jež se odtrhla od Eluveitie v čele s Annou Murphy. Album se 14 skladbami se jim opravdu velmi podařilo a jeho melodie se mi dostaly pod kůži. Cellar Darling vytvořili cosi nového, co je na pomezí mezi metalem, folk rockem a vyprávěním příběhů.
6. Myrkur – Mereridt
I přes značnou kontroverzi, kterou Myrkur v mnoha vyvolává a rozděluje fanoušky na dva tábory – na ty, kteří jí nenávidí, a na ty, kteří ji zbožňují, její album zařazuji na 6. místo, z čehož je patrné, že patřím ke skupině druhé. Amalie Bruun si prostě dělá hudbu po svém a já to oceňuji. Je nutné na její tvorbu pohlížet jinýma očima a vedle temných blackových pasáží se ponořit i do folkových melodií a jejího jemného zpěvu. Mereridt se mi zatím z jejich tří alb libí nejvíce a rozhodně na mě zapůsobila.
5. We Blame The Empire – These Waves Won´t Take Me
Čtvrtou příčku si u mě vybojovala začínající rakouská kapela působící na corové scéně, We Balme The Empire, kterou jsem poprvé slyšela na koncertu v rámci Sea Shepherd benefičního koncertu Wave Breaker. Jejich hudba je precizně vytvořená a plná energie a These Waves Won´t Take Me je vydařeným kouskem.
4. Exit Empire – Exit Empire
Mezi tou spoustou zahraničních kapel si své místo na slunci vybojovala i jedna česká kapela a to Exit Empire. Tato mladá kapela letos vydala stejnojmenné album Exit Empire a ve své odvážné hudbě, která by se dala nazvat post-hardcorem s mnoha dalšími prvky včetně elektra si mé ucho podmanila již na první poslech. Velmi kladně bych také ohodnotila texty a poselství skladeb.
3. Eluveitie – Evocation II – Pantheon
Asi není žádné překvapení, že do nejlepších tří zařadím právě Eluveitii. I když Evocation II – Pantheon není metalovým počinem, dovolím si sem jejich čistě folkovou desku zařadit. Mé obavy z toho, jak personální změny ovlivní chod a zvuk kapely byly zažehnány. I když je zde určitá změna ve zvuku, dodalo to Eluveitii nový elán, což potvrdili i následným vydáním (tentokrát už metalovou) skladby „Rebirth“.
2. While She Sleeps – You Are We
Čím lepší umístění, tím pro mne bylo řazení složitější, ale po dlouhém dumání jsem se rozhodla na druhé místo zařadit album You Are We od While She Sleeps. Nejen kvůli kvalitě hudby, ale i kvůli chytlavosti celého alba, které u mne oproti všem ostatním zmíněným deskám vede rekord v opakovaném přehrání. Jednoduše řečeno – You Are We z mého pohledu nemá slabé místo a je to věc, která dokáže nakopnout. Celý dojem z desky ještě umocnil dojem z jejich vystoupení na Brutal Assaultu.
1. Dagoba – Black Nova
Vítěz alba roku je u mě jednoznačně černá hvězda Francie a to album Black Nova od Dagoby, se kterým zabrousím zpět do groove / death / industrial metalu. Dagoba je již dlouho mým osobním favoritem a jde o velmi srdeční záležitost. Jejich sedmé studiové album jsem s napětím očekávala. Nejen, že mé očekávání album splnilo, ale v některých ohledech dokonce předčilo. Kapela se posunula daleko víc k modernějšímu směru a ve své hudbě zvýraznila elektronické prvky. Učinila tak velmi originálně a po dlouhé době se vyprofilovala do zajímavého směru, který není ohraný a má ten správný náboj.
Seth
10. Red Moon Architect – Return Of The Black Butterflies
9. Pallbearer – Heartless
8. Ex Deo – The Immortal Wars
7. Anathema – The Optimist
6. Distress Of Ruin – Insights
5. Fen – Winter
4. Cold Insight – Further Nowhere
3. Suffocation – …Of The Dark Light
2. Pillorian – Obsidian Arc
1. Paradise Lost – Medusa
Paradise Lost jednoznačně prokázali v letošním roce svou zkušenost, kterou nabrali za roky experimentování v různých stylech a pro mne osobně opravdu složili letos nejlepší album. Jednoznačně potěšili i Pillorian jejichž kořeny vycházející z Agalloch, se promítly v opravdu skvělém atmosferickém black metalu. Překvapením roku pro mě je rozhodně projekt Cold Insight muzikanta Sebastiena Pierra, který nasadil hodně velkou laťku všem kapelám v žánru melodic-death/doom metal a kdo ví, zda tohle album někdo v příštím roce překoná. Na náladu si u mě zahráli i Fen se svou zimou, Anathema pro změnu pokračuje ve svém přetvaru v astronomické nekonečno a stále se jí to úspěšně daří. Nejnáhodnější poznání tohoto roku byli pro mne Pallbearer, které jsem náhodou viděl na koncertě a musel jsem si CD Heartless okamžitě koupit protože jsem se do nich zamiloval. Red Moon Architect prokazují svůj velký potenciál a u Inverse Records vydali rozhodně fantastické album.
Škodou je, že jsem letos nenašel žádné české album, které by se ve světové konkurenci do top 10 vlezlo. V top 20 by tam byla nejspíš novinka Manta od Postcards From Arkham, ale z mého pohledu letos česká tvorba za světem zaostává o parník.
Ms Cesar Little
10. –
9. Ajattara – Lupaus
Heavy, dark and even heavier on your mind it is. There is a latent aggression that in many songs fades even into hidden aggression despite the at times devilish vocals. Given that I am not a realy fan of the genre interesting enought that I can relate to the album at all.
8. Wolf heart – Tyhjyys
“The Flood” is amazing and certainly among my favourite songs of 2017 and it bought Wolfheart my ear to listen to the rest. Quite contrary to their energetic stage performance of the band, there is a quietness and peacefullness that comes from most songs: Yet peace bears its inherent opposition, aggression and so one never comes without the other in an amazing balance. And the album has several intros of simply astonishing beauty.
7. Beast in Black – Berserker
The album comes like a spell. In the very first moment it feels too nightwishy and plastic but then you see the show and the catchy tunes sneak with Yannis’ flirty smile into your ear and on into your mind never to leave again. It’s the passion and happiness in the faces of the performing artists that tells it from pop metal and tears open the pupa in which the Beasts in Black underwent the metamorphosis from Battle Beast 2.0 to an independent band and the Berserker developed into a mature buttefly-like album.
6. Sinfully Yours – Dying Light
The band from Tampere is hardly known but their second album is clearly among the best of 2017. Their path has lead them from a power – goth metal mix crossing the borders to the realms of melodeath, however, never forgetting their roots. Perhaps it is not the spot to find the top innovation but the tunes and instrumentals are catchy enough to clue in your mind, while the vocals are so rich and diverse like a perfect sip of a highest quality whiskey running slowly down all the way from the tip of your tongue into the depths of your guts.
5. Damnation Plan – Reality Illusion
Just like it’s mastermind the album longs to achieve perfection, technically spoken it might work out just as this. And while the songs provide what ever you may look for, are proggy, balanced, demanding, and full of flavours, the over all impressions bears some hygenic cleanness. As much as I love songs like “Maze of Despair” or “Empowerment” or passages like the incredible drum intro from “Blinded faith” the stench of chaos and dirt to contrast the neatness is missing to gain perfection – to me.
4. BRHG – Heal
This is melo death at its very best, emotional, thrilling, stirring, goosebumping, bass. Some songs are among the best I have heard this year, clearly such as the “Requiem of our Last Days”. BRHG have come a long way from a very vivid mix full of speed in their songs and thrash metal. There is a certain esprit from yet very strong DM and those origins in the second album that has mostly gone here. Still it clearly stands out from the vast mass of DM.
3. Solstafir – Berdreyninn
There is no other band like Solstafir. And there is their music that is just as unique. It is magic, fantastic, diving deep into your guts if not stealing you out of reality into their own world of sounds fully independ hovering above all. Like a cloud at times blindingly bright and then dark and heavy as those of an approaching thunder storm always atmospheric and surreal.
2. VUUR – In this moment we are free – Cities
Amazing voice of course, but far more the passionate and catchy yet demandingly proggy music, honest, cool bass lines, full and rich like a meadow full of flowers in May, wherever you listen to sweet and rich flavours, some light, some heavy and overpouring, yet never lacking a solid green carpet of grass woven from catchy tunes, proficient compositions, complex arrangements and rich instrumentalisation.
1. Kaunis Kuolematon – Vapaus
Takes you on a journey into the dark abyss of the Finnish melancholy, sounds of hopelessness and light like the pink aurora on the pitch black Kaamos sky in late December. There is no need to understand the words as you can follow the expressive vocals deep into the emotional cross play of sadness and hope, senseless perspectives and happiness rising, cynism and irony. You are in constant threat to drown in the heavyness of underlying emotions due to their honesty.
Royal Blunt
10. Fleurety – Inquietum
9. Violet Cold – Anomie
8. Pillorian – Obsidian Arc
7. Immolation – Atonement
6. Cold Insight – Further Nowhere
5. Morvigor – Tyrant
4. Lör – In Forgotten Sleep
3. Akercocke – Renaissance in Extremis
2. Pain of Salvation – In The Passing Light of Day
1. Persefone – Aathma
Ke svému top albu jsem si poznamenal následující: „Persefona vytváří čím dál tím našlapanější alba, virtuozita hraní, kterou slyšíme z alb až v jednom vyvolává otázku, jestli je možné tohle zahrát naživo. Jejich písně přitom nejsou samoúčelná onanie, ale tvoří koherentní celky. Koherentní celek je taky album. Aathma je konceptuální album, které popisuje cestu k osvícení. Slova z Buddhova kázaní o anattá („ne-já“ ) „ty nejsi tvé tělo, ty nejsi tvé smysly (atd.)“ na začátku alba zazní v agresivní melo-deathmetalové písni, kde vyjadřuje rozhodnutí dát se na cestu dharmy, na konci alba se stejná slova zopakují v atmosférické pasáži, která vyjadřuje dosažení osvícení. Celý vývoj písní na albu je promyšleným symbolickým vyjádřením spirituálního hledání a tahle promyšlenost je přesně to, co si u muziky tohoto druhu cením, navíc se to setsakramentsky dobře poslouchá, takže bylo u mě v rotaci velmi často.“
V top 10 letošních alb vzdávám hold dvoum „zavedeným” kapelám Pain of Salvation a Immolation. Obě tyto kapely poslouchám dlouhou dobu a zvlášť nové PoS mi přijde jako skvělý přídavek do diskografie, kterému může málokdo konkurovat. Čtyři z top alb jsou „nováčci“ či poměrně mladé kapely a projekty, dvě z těchto alb jsem měl to potěšení recenzovat pro Obscuro (ZDE a ZDE). Lör hrají progresivní folk metal s jsou v nich cítit vlivy Sonaty Arcticy či Blind Guardianu – koho by tohle nenadchlo? Pak tu máme velice povedené comebacky dvou inovativních, experimentálních kapel extrémního ražení, tu méně známou z nich jsem měl taky čest recenzovat (ZDE). Poslední projekt, který se dostal na seznam – Violet Cold – je sladkobolný atmosferický metal z Azerbajdžánu. Někdy prostě musíme nechat srdíčku volný průchod.
Přidávám i čestnou zmínku. Čestně zmiňuji alba, která bych do topky zřejmě zařadil, pokud bych si je stihl poslechnout (pokud bych měl čestně zmiňovat všechna další alba, která stojí za poslech, mohl bych rovnou napsat top-20). Čestná zmínka tedy patří americkým Aether Realm a jejich albu Tarot. Tímto albem si můžete spravit náladu po poněkud nepodařených albech Wintersun a Ensiferum.
Děkujem za zařazení! Naše album Exit Empire je zdarma ke stažení na https://exitempire.com/download 🙂