„Kde berete právo posuzovat kvalitu hudby?“ (z ohlasů čtenářů Obscura)   „Kochej se krásnou melodií, ale nezapomínej přitom, že hudba je také harmonie, kontrapunkt a rytmus.“ (Otto František Babler)   Šlápnout někomu na kuří oko se zhusta nevyplácí. A psát o něčem, co budí emoce, o politice, o sportu nebo třeba o muzice, to je ošemetná záležitost. V emocích na sociálních sítích ostatně frčíme poměrně obstojně všichni a pro rozum ve všem tom křiku a běsnění není prostor. Jestli jsem se v minulém díle našich nepravidelných úvah o metalu dotkla něčích citů, a zdá se, že ano, dneska můžeme nestabilní emocionální podloží…

S argumentem, že metal je jako žánr nezajímavý, rytmicky příliš jednoduchý, plný laciných klišé, předvídatelný a určený jen pro nevzdělané primitivy, už v dnešní době ten, kdo třeba jen okrajově sleduje hudební dění, neuspěje. Okolo zlomu milénia došlo k tolika změnám v hudební branži jako takové, že by byl div, kdyby tvrdší hudba unikla bouřlivému vývoji. Nové možnosti poslouchání a sdílení, zchudnutí velkých vydavatelství, ústup hudebních nosičů, to všechno se podepsalo na poměrně dynamickém vývoji metalové hudby a na jejích posunech. I když to například na české metalové scéně nevidíme, ve světě je už tenhle hudební žánr někde jinde. Neznamená to, že bychom byli…